Jsem vytvarny Ludek Stanek – chodim na vystavy, abyste vy nemuseli :) aneb Vystava akvarelu v Manesu

Jsem něco jako mužský predátor Luděk Staněk, chodím za vás za výstavy, abyste vy nemuseli :) Včera jsem pro vás shlédla první mezinárodní akvarelový festival v České republice.

:) Samozřejmě mi je – jako každému soudnému člověku – jasné, že pokud jde na výstavu akvarelu nota bene do Mánesu, kterej si teď může klidně pronajmout, kdo chce, uvidí tam něco jako tohle:

Jenže víte co? My rodiče batolat nejsme nijak náročný. Jde nám především o to, aby byla zmrzka/kafe někde v dosahu a aby nás nepronásledovali kustodi strážící obrazy za miliony. Takže z tohoto hlediska – a taky z hlediska vedra, byl Mánes ideální variantou. A musím říct, že jsme si to užili.

Trochu k tomu přispělo, že teď akvarelem žiju, protože maluju tu učebnici celou akvarelem a prostě valnou většinu svýho života věnuju tomu, že maluju nějaký takovýhle obrázky…

takže pro mě bylo dost zajímavý a poučný podívat se na technický vychytávky, který vidíte stejně nejlíp naživo na obrazech (anebo na mejch detailních fotkách samozřejmě.) Batolata byly zase šťastný jednak, že maj probíhačku (Ano, souhlasím, děti do galerie nepatří. Navíc takhle nevychovaný.)

Navíc tam byly samý věci, kterejm rozuměli. („Hele, kočička!“ a „Hele, lodička!“) a ne žádný abstraktní mazanice, který jsou jim stejně nakonec akorát auto nebo bagr.

Snažili jsme se je nějak pacifikovat průběžně a trochu je kultivovat, ale nakonec jsme to velmi vzdali, protože víte, co je hlavní probém dvojčat? Jsou dvě. Takže jsou vždy v převaze. Navíc jsou vždycky víc vyspalý, než my.

Nicméně mám pro vás o akvarelu několik poznatků.

Všechny akvarely z Asie jsou o třídu lepší, než ty ze zbytku světa. Prostě třešňová větev vypadá líp, když má v tý kultuře tisíciletou tradici nemluvě o takovým světle dopadajícím skrz křoví. (Sorry za ty odlesky, nikdo nechápe, proč ty obrazy nebyly za antireflexním sklem.)

A i takovej kluk s kotětem se dá vlastně snést, pokud je odněkud z Taiwanu.

Tyhle portréty byly takový topa di top tý výstavy, akvarel hyperreal.

… a ty bílý místa jsou vynechaný, ne vymaskovaný maskovací tekutinou.

A tady naopak vymaskovaný podle mě…

Tohle je něco jako takovej přirozenej úhelnej kámen akvarelu, prostě dejte někomu akvarel, a on vám namaluje kytky, nejlépe magnolie s rozvostřeným pozadím. Tyhle kytky podle mě sídlej v tý technice samotný (stejně jako obrázky koťátek a loděk na moři.)

Nicméně třeba různý městské scenérie vypadaj těm, co to s akvarelem umí, fakt krutě, zejména pokud kombinujou wet on wet techniku s přesnou kresbou detailů anebo s takovym tím stylem, kterej vypadá jako nastříhaný papírky kdyby vířily vzduchem :)

Tenhle portrét se mi hrozně líbil, jak pracuje sochařsky s tváří a s vynechanejma bílejma vlasama…

A tenhle vůbec nechápu, může mi někdo vysvětlit, jak je udělaná ta bílá ve vlasech? Je to nějak zpětně vybraný štětcem ta barva? Že má to pozadí stejně plynulej odstín? Vymaskovaný to není určitě. Nevím!

A tady na závěr pár obligátních obloh, vod, psi a sněhulák.

Kdyby vás (tak jako mě) zajímalo, jak se stát členem členem asociace akvarelistů, musíte prý napsat téhle paní…  Tak kdyžtak hodně štěstí!

https://www.facebook.com/alexandra.bryksa?ref=br_rs

… a nakonec i zmrzka byla.  :)

Hezký dny přeje Toy Box

 

 

 

06/08/2018