Když jsem byla sama v National Portrait Gallery, napadlo mě, že by to byl vlastně dobrý nápad vzít tam i děti – přestože je to galerie pouze portrétů. Našla jsem taky perfektně připravený materiál přímo od galerie (najdete ho stejně jako moje papíry k němu na konci článku pro vaši vlastní inspiraci) a řekla jsem si, že to zkusím.

National Portrait Gallery je součástí National Gallery, takže ji najdete přímo v srdci Londýna, city, u Trafalgarského náměstí. Stanice metra je to Chaing Cross, odkud je to už přibližně jen deset minut pěšky.

Vstup do National Portrait Gallery je volný – stejně je tomu i v Tate Modern a National Gallery a dokonce i v Nature History Museum. Nemusíte se tedy bát, že zaplatíte drahé vstupné, a děti se vám po deseti minutách rozbijou a půjdete domů. .)

Já jsem už docela poučena různými zkušenostmi s výstavami a galeriemi s dětmi – konkrétně tedy tím, jak je to občas dokáže nudit, a tak jsem si před návštěvou National Portrait Gallery připravila papíry s úkoly a všem jim řekla, ať si připraví svého oblíbeného plyšáka, že si je vezmeme do galerie.

V galerii si můžete dát věci do šatny, ale příjemné je, že můžete mít tašku nebo batoh s pitím a se svačinou a s pastelkami s sebou (pokud to není kufr na kolečkách), což vám, pokud máte děti, hafo pomůže. Přímo v galerii se pochopitelně jíst a pít nesmí, ale našli jsme takové fajn místo s lavicemi u záchodů v mínus dvojce, kde to bylo na svačinku úplně ideální. .))

Návštěvu jsme začali tím, že jsem děti poprosila, aby hledaly různé věci, co mají portrétovaní lidé u sebe na obrazech – a vždycky napsali, co to asi znamená, co má ten člověk za povolání. To je fakt moc bavilo. Vybrali si Simona Westona, což je britský voják, který přežil mnohočetné popáleniny a drží v ruce řády, které dostal od královny.

…a módního návrháře Paula Smitha, který je zaujal obrovskou rolí látky:

Ráda bych v tomto místě poděkovala lidem z Faber Castell cz, kteří mi dali jako vánoční dárek novou sadu polychromosek, protože barevné pastelky jsou víceméně jediný materiál, který můžete v Portrait Gallery používat – nesmíte tam pracovat s akryly, oleji, pastelem, ale ani například s fixami – jakmile jsme je vytáhli, hned nás přišel upozornit pán, že to tam není povolené.

Jinak ale na nás všichni byli mega hodní, a jakmile ostraha viděla, že si s dětmi kreslím, hned nám dali malé skládací židličky, aby se nám pohodlněji sedělo. Ještě klobouk Nevilla Chamberlaina jsme kreslili na zemi, ale na všechno další jsme měli už židličky. :)

Pak jsme se posunuli k dalšímu úkolu, „guess who?“ hře.

Tohle děti opravdu hodně bavilo a vydrželi jsme několik kol hádat, kdo jsme – jaká jsme postava na portrétu, já byla například tahleta sufražetka nahoře, která bojovala za volební práva žen.

Potom jsme hádali, kdo se jak cítí na kterém portrétu, což byla taky skvělá a zábavná aktivita:

No a potom jsem dětem řekla, aby nakreslili portrét svých plyšáků a hraček, což byl teda trochu kámen úrazu, protože se všechny hrozně snažili, a některé z nich nebyly pak s výsledkem úplně spokojené (to si tolik sama dokážu představit!)

Někdy jsem jim trochu musela pomoct, ale to vůbec nevadí, myslím, že se jim výsledné obrázky fakt povedly. (Vždycky to beru tak, že pokud alespoň někoho ta aktivita baví, je to úspěch.))

A spolu s těmi dětmi, které byly nespokojené s tím, jak se jim to povedlo, jsme se šli znovu podívat na Luciana Freuda, jednoho z britských nejznámějších a nejdráže prodávaného malířů 20. století, který byl v galerii vyfocený jako malý kluk a byly tam vystavené jeho obrázky, které vypadaly skoro jako jejich obrázky. :)

Návštěvu jsme zakončili v hříšně drahém café National Portrait Gallery, kde si všichni dali masivní kusy dortů, no a vyrazili jsme pomalu k domovu.

Hezké dny z Londýna od Toy_Box!

Materiály pro děti od NPG, které jsem použila jako inspiraci jsou tady: