V poslední době experimentuju s odpojováním se od mobilu a od sociálních sítí. Věc se má tak – já sice pro svoji práci potřebuju sociální sítě mít, a práci na ni ukazovat a propagovat, protože pak dostanu další práci, ale v minulosti to často vedlo k tomu, že jsem na sítích (na mobilu) trávila mnohem víc času, než by bylo zdravé a potřebné. No, a protože jsem už úplný abstinent a úspěšně jsem se zbavila i závislosti na cigaretách (a taky jsem proterapeutizovaná skrz na skrz) dost dobře poznám, když mě něco někam tahá.

A tohle „tahání“ od mobilu a socek snáším zvlášť špatně, protože když se to vezme kolem a kolem, nějaký machři na psychologii závislosti prodali svý know how tech gigantům, aby vydělávali na reklamách/naší pozornosti a připravili nás tak o čas s našimi dětmi (který už nikdy nejde vrátit zpět).

Samozřejmě si uvědomuju absurditu toho, že vám to sdílím přes sociální sítě a vy to čtete na mobilu, ale je to prostě jako s veganstvím (vegetariánstvím, straight edge atd.) nejde o to (si) něco zakazovat. Jde o to se omezit skoro na nulu a zkoumat, co to s vaším životem udělá – anebo alespoň tak k tomu přistupuju já.

Tímto způsobem se mi třeba minulý týden podařilo přesvědčit jednoho tatínka z rugby (kam chodí jeho syn s mýma dětma) aby přestal lejt. :)

Já jsem ho tak několik tréninků pozorovala, a zjistila jsem, že pije fakt šíleně, dá si třeba v rychlým sledu za sebou pěti pivo, a pak nasedne do svý dodávky a toho syna veze z tréninku autem jakoby se nechumelilo. Jako je to velkej chlap, ale stejně to je i tak nebezpečná mega debilita. Tak jsem o tom přemýšlela, a prostě, když jsem ho příště potkala na baru, kam jsem si šla pro birela nebo tak něco, tak jsem mu řekla něco zdvořilýho jako: „Vy si to teda dáváte.“ (Když nesl v každý ruce jeden půl litr a oba byly pro něj.“ :D No a on mi normálně začal říkat: „Já mám problém s alkoholem, a já to vím a tdd“, prostě mi to celý vyklopil, že by sám rád přestal a neví jak. A já jsem ho teda nemoralizovala (o jeho cestách domů jsem pomlčela) a řekla jsem mu jen: ty bláho, vždyť je život mnohem lepší, když jseš střízlivej. Fakt, hele já už nepiju osm let vůbec, můj muž – takovej ten velkej pokérovanej týpek, jo, víš kterej, taky ne, a je to pohoda, paráda, nemám žádný depky, nebolí mě hlava, mám mega energie. Zkus to a uvidíš. A pán přišel, minulej trénink a řek mi, že jsem ho tak inspirovala, že se na to vykašlal, a už nepije. Domluvili jsme se, že pokud to vydrží až do září, pořídíme mu taky tričko straight edge Praha (který teda nevim, kde vezmu, páč straight edge veganů je tady furt asi pět😊)

Podobný zážitek bych chtěla zprostředkovat i vám. Jako já nejsem žádnej digitální minimalista, ale minulej týden jsem si nainstalovala apku, která sleduje čas, který jste na všech aplikacích dohromady: na facebooku, instagramu, ale i na whatsappu, kolik času voláte a kolik času jste prostě připojený ke kompu.

Jako můj total screen time nebo teda vůbec čas, kdy interaguju s nějakou technologií byl snad pět nebo šest hodin, prostě úplnej nesmysl. Dost jsem se nad tím zamyslela, a řekla si: jako sorry, ale kdyby měl takovej čas screentimu dítě nebo třeba i teenager, považovala bys to za něco dobrýho a zdravýho? Asi ne žejo? Asi by ses mu ho snažila omezit, žeano? No, a jakej je rozdíl v tom, že jsi dospělá, asi to pro tebe tím nutně není zdravější, že? A pak jsem si na tý apce nastavila omezení na sociální sítě na hodinu denně. Což stačí úplně bohatě k tomu, abych mohla uploadnout všechno co potřebuju, a odpověděla na pár vašich komentářů. A jako od tý doby mám kurňa takovýho volnýho času!!

Je to fakt šokující.

A teď možná řeknu něco kontroverzního, ale já už dávám fuckoff tomu všeobecně přijímanýmu a šířenýmu stereotypu „udřený matky“ nebo „udřenýho rodiče“, který si furt stěžují, jak jsou ty děti náročný a jak je to těžký a musej si dát večer lahev, aby to vůbec zvládliy.

Můj POV je, že mít děti je požehnání, a mít s nima dobrý vztahy je prostě další fakin blessing a když si to nemyslíte, podívejte se do všech těch rodin, kde by je tolik chtěli a nemůžou (nebo jim nějak jinak život nepřeje.) Btw pojďte se někdy podívat na naše rozdávání (Food Not Bombs) a poslechněte si všechny ty příbehy o odebraných dětech, o ztracenejch dětech, o dětech, který svý rodiče zavrhli a naopak.

(A mám další fuckoff: dávám fuckoff na všechny craftový piva, na všechny ty malý sympatický pivovary, kterými si rádoby tvoříte svoji identitu a vína s lehkým ocasem meruněk. Snobství, který se týká chlastu je akorát to, co to je – snobství, který se týká chlastu – podle mě jedný z nejhloupějších drog, který kdy lidstvo vynalezlo .))

Nehledě na to, že na sociálních sítích (ani btw s alkoholem) si neodpočinete a je to prostě závislost jako každá jiná. A přestože vím, že dělat někomu rodiče v týhle složitý době je náročná disciplína, prostě to neomlouvá ani neopodstatňuje jakýkoli závislácký chování (a tím myslím na čemkoli, žrát vám čas může klidně i vaš oblíbená skupina na Facebooku, která je úplně neškodná, DVTV, čtení zpravodajství nebo konverzace kamarádů na whatsapu). Podle mě nás technologie/mobil odvádějí od toho a od těch na kterých doopravdy nejvíc záleží – od našich partnerů a dětí. Ty příklady všichni známe/znáte kolem sebe: mámy, který si řeknou večer: „Uff, tak teď mám fakt nárok na dvojku,“ tatínky, který se zavírají s mobilem na záchod, aby utekli pozornosti svých batolat, lidi posedlé nakupováním, lidi, co vrazili do ruky svejm dětem mobil, protože je to tak jednodušší a považují to za dobrý rodičovství…

Teď řeknu další nepopulární věc – dát dětem mobil místo času s vámi prostě není příliš kvalitní rodičovství (více třeba zde…) a podle mě svejma závislostma (ať už na mobilu, debilním chlastu, prachách nebo čímkoli jiným) našim dětem prostě přímo škodíme a ubližujem. Připravujem je o rodiče, který maj trpělivost s nima dělat věci, připravujem je o dobrý příklady, kterými bychom pro ně mohli být. Nehledě na to, že když vy se chováte závisle, přímo tím svým chováním budujete závislostní struktury v mozku svých dětí, a ne že ne, protože podle některých výzkumů, jsou mozky lidí, co žijí spolu synchronizovný (a zejména maminek a dětí.)

No, nejlepší na tom všem je, že když se fakt odpojíte a získáte zpátky svoji trpělivost, začnete si s dětma užívat úplně obyčejný věci. Že s nima můžete hrát deskový hry, že s nima můžete vyjet na kolo nebo jít na procházku do parku. Kdo potřebuje lítat a nějaký fakin hotely a resorty. Dobrovolná skromnost a obyčejný věci tvl!

Krása je všude kolem (akorát my jsme příliš tupí ji vidět.) Další věc je, že jen tak být s dětma je fakt strašně příjemný (nebo teda alespoň s těma našima.)) jsou spontánní, hodný, roztomilý a hrozně chytrý a pro mě jsou to fakt obvykle ty nejmilejší lidi, který během dne potkám – kromě samozřejmě mého nejmilejšího 😊. Být s nima je úplně za odměnu, inspirující a prostě fajn. A já jsem pevně odhodlaná nedat už žádnejm kapitalistickejm zm***m ani jeden tenhle okamžik. 😊

A je tu další věc. Chodí ke mně mega lidí, kteří se chtěj naučit kreslit. Čas je jejich největší překážka. Většina těch lidí ale tráví hodiny a hodiny denně na mobilu. Kdyby ten čas, co jsou na mobilu, kreslili, na tutti by za pár měsíců malovali stejně dobře (ne-li o dost líp.) než já. A zase: po pár dnech zjistíte, že ten čas, kterej strávíte s tužkou a papírem je mnohm MNOHEM lepší, než čas na instagramu. Jste klidnější, máte víc energie. Jste v kontaktu sami se sebou. Já jsem se třeba místo sítí a podcastů vrátila k muzice a poslouchám hudbu, taky nejlepší, mnohem lepší, než socky. (Btwtady je znova můj Unwire with me! Playlist klidný hudby pro vaši tvorbu.)

Takže pro vás mám takovej challenge: je léto, doba dovolených, čas, kdy všichni trochu míň pracujem a obvykle vybočíme ze svých rutin. Pojďte se mnou zkusit trochu se odpojit od sociálních sítí a od mobilu (nebo od chlastu, choose your poison.).

 Já na to teda žádnej odborník nejsem a nejsem ani žádnej guru Jára,) ale říkám si, že se třeba můžem inspirovat navzájem a i to málo, co jsem zatím udělala, je pro mě a pro můj život strašně užitečný a příjemný. Dejte mi do komentářů vědět, zda to taky zkusíte a případně i vaše zkušenosti s digitálním odpojováním se. Dík moc a krásné letní dny!

T_B

Co jsem udělala pro vyléční své závislosti na sociálních sítích

1. Stáhla jsem si apku stayfree. Na hlídání času na mobilu/sockách je aplikací hodně, tahle konkrétně mi vyhovuje v tom, že kromě monitoringu sociálních sítí dokáže i omezovat jednotlivý připojení na čas, který si předem zvolíte, což je super efektivní. Omezila jsem si čas na FB a Insta na hodinu denně, pak mě to automaticky nepustí/odpojuje, omezila jsem si všechny aplikace na večer (čas s rodinou.)
2. Na sociálních sítích přidávám obsah a čtu si vybraných pár lidí, co mě zajímají. Vypnula jsem si všechny zneklidňující obsahy. Dělám to jako Marie Kondo: Je tohle obsah, který mi dělá radost? Ne? Tak šup s ním pryč. 😊 je mi šumák, jestli pak uvidím už jen svoji bublinu. Hádání ruských trolů mi žádnou zvláštní kvalitu do života stejně nepřinášelo a můj psychický klid je nadevše.
3. Medituju. 10 až 20 minut denně, dělám meditaci kdy se soustřeďuju jen na svůj dech. Basic, naučila jsem se z youtube. Podle mě základ toho, že si to, co si řeknete taky uděláte.
4. Neberu si telefon k posteli, spí ve vedlejší místnosti v nabíječce. Před spaním si čtu knížku.
5. Čas s dětma = čas bez telefonu. Tohle je asi nejsložitější kategorie, protože častokrát si řeknete: jen si převedu peníze na účet a už vám ten telefon nějak záhadně v ruce zůstane. Máte recepty na telefonu – a pak se podíváte na Instagram. Pomáhá mi představa, že se z telefonu šíří radioaktivná záření, které může dětem škodit.
6. Čtu si a poslouchám o tom, jak jsou sociální sítě pro děti škodlivé. Btw je to mazec. Z tohoto ranku doporučuji velmi rozhovor s neurologem Martinem Janem Stránským.
7. Vědomě se vystavuju různým „nudným“ dětským aktivitám mimo svoji komfortní zónu. Záměrně s nimi hraju i deskový hry, který mě úplně nebavěj nebo je učím něco fakt dlouhýho, nudnýho náročnýho (například něco ušít😊 Skvělý jsou v tomto ohledu procházky s ornitology, to úplně buduje tuhle pomalou nudnou energii, kdy stojíte u Vltavy, díváte se na nějaký obyčejný kachny, a paní vám dává přednáškou, proč jsou tak dobrý a rozhodně hodný vaší pozornosti. Miluju! I jinak se vědomě vystavuju nudným nebo více obtížným věcem, jen bych trénovala. Teď například experimentuju s chozením na boso po Praze. 😊
8. Screentime a nekvlitní obsahy nahrazuju pomaloučku, krok po kroku tvorbou a kvalitním obsahem. Hodně funguje udělat si ty obsahy, co nejméně chcete vidět (a nejvíc vás tahají) co nejnepřístupnější, a ty co naopak chcete vidět co nejpřístupnější.
9. Mluvím o tom s kámoštvem. Tohle totiž řeší úplně (skoro:) každý. Zajímají mě různé přístupy a strategie, lidi jsou tak hrozně inspirující!

Kdybyste chtěli o digitálním minimalismu fakt kvalitní (osvobozující!) kontent má Lukáš Havránek z Grow Job Institute, což je zároveň ultramaratonský běžec a vůbec borec (dělala jsem a moc doporučuju!)

PS: Všechny fotky byly pořízeny v bezprostředním okolí našeho domova, což je tak krásný místo, že si to sem turisti choděj fotit na instáč a jezdí sem na dovolenou. :) No, a my máme to štěstí, a bydlíme tady? A váš domov je určitě právě tak vyjímečnej. <3