Poslední dny minulého a první nového roku jsem se rozhodla strávit návštěvou své sestry, která žije spolu s manželem a mými neteřemi v Londýně. Tuhle návštěvu jsme dlouho plánovaly, a už proto, že sestra je členem poradního týmu na jedné z londýnských městských částí pro změnu klimatu, jsme cestu chtěly udělat co nejvíc uhlíkově neutrální. To znamená v tomhle případě vlastně jediné – žádné letadlo.

Ségra takhle cestuje obyčejně, obvykle vezme děti (6 a 7 let) a jede s nimi soustavou vlaků, přičemž zjistila, že nejlépe se to dělá (abyste nezkejsli s dětma na nádraží někde přes noc), když si cestu rozdělí na dvě části a přespí v Bruselu. Přesně tak jsme to měli v plánu i my.

Zabookovali jsme si Flixbus Praha – Brusel a zaplatili Eurostar, což je rychlovlak, který spojuje starý kontinent s Británií tunelem pod La Manchem. Nicméně poté, co jsme se ubytovali v Bruselu, dali si palačinky a chystali se druhý den na vlak, sestra mi napsala, že v tunelu pod Temží byla záplava, že je to první zpráva na BBC, který to nazývá „unprecedented flood“ a že máme hlídat, jestli zruší i náš vlak.

Jízdenka na Eurostar je fakt drahá – pro nás tři stála něco kolem jedenácti tisíc (zpáteční), takže jsme minimálně museli počkat, až se oficiálně zruší, šli jsme tedy na nádraží. Tam byla fronta lidí už z tří zrušených vlaků ráno – asi 1500 lidí, no prostě long story short – byly jsme se ségrou šikovný a bookli ještě na poslední chvíli flixbus Brusel – Londýn – což se ukázalo jako úplně nejvíc prozíravý, protože třeba půlhodiny potom, co jsme to udělaly, se vlaky zrušily na dva dny úplně – a začaly být beznadějně vyprodaný jakýkoli spoje Brusel – Londýn, včetně letadel.

Já se vždycky snažím na každý situaci vidět hlavně to pozitivní, takže jsem vším tímhle víceméně vůbec nenechala rozhodit a řekla jsem si: to je vlastně super, máme den navíc v Bruselu, a našla jsem, co by se tak dalo s dětma dělat – a narazila jsem na fakt krásný, komiksový muzeum, do kterýho jsme se záhy vypravili.

Tady je z něj obrázkový report, je na něm v podstatě nejlepší, že je v úplně krásné, art deco budově:

Po otevření těhle dveří vejdete do nádherného prosvětleného prostoru, který se objevuje v některých art decových komiksech, které jsou nahoře vystavené .)

Muzeum má tři části: první jsou aktuální výstavy různých komiksů z frankofonního prostředí, druhá se zabývá mechanismem tvorby komiksu a trochu jeho historií a třetí různými popkulturními fenomény. Shlédli jsme tedy mimo jiné výstavu o knížkách i tomhle vlkovi ve slipech :)

Na níž bylo báječné, že měla interaktivní prvky, jakože se například dalo hledat, kde jsou detaily z kresby:

Pak jsme se posunuli do historické části, kde byla vystavená jedna z nejikoničtějších komiksových stran vůbec (jako reprodukce) – a to tahle stránka komiksové série Little Nemo In Slumberland:

Little Nemo In Slumberland jsou příběhy, které byly publikovány v amerických novinách New York Herald a jsou o malém chlapci, který vždycky v noci zažívá nějaké surreálné dobrodružství – tohle je jedna z nejznámějších epizod – jak pživne jeho postel a začne kráčet přes střechy newyorských věžáků, až nakonec Nema shodí – a on se probudí. Ikonickou postel s dlouhýma nohama a Nemem mají v muzeu i jako augmentovanou realitu, takže děti to moc bavilo. Pak jsme se posunuli k dalš výstavě – komiksů, z nichž vychází krátké animované filmy a povídali jsme si o spojení komiksu a animovaných filmů:

Část o tvorbě komiksu obsahovala mimo jiné expozici o tom, jak ze skici vzniká konečná komiksová stránka:

A příklady různých komiksových žánrů: mangy, grafických novel, sci-fi komiksů atd.:

Další zajímavá část muzea byla výstava o Šmoulech, kde byla vymodelovaná šmoulí vesnice, domek pro děti, do kterého se dalo vlézt a předměty podle kterých jsou nakreslené různé rekvizity v animovaných filmech:

Potom jsme se šli ubytovat do hotelu, ještě jsme se zastavili na vánočních trzích v Bruselu:

a druhý den jsme vyrazili na cestu.

Bohužel bouře Gerrit byla pochopitelně i na moři, takže byly mega vlny a v trajektu z Calais do Doveru to strašně houpalo :D Jako na začátku to tak nevypadalo, ale pak začaly být vlny, které stříkaly až na příď, kudy jezdí auta:

Byli kolem nás lidi, kteří se modlili. :) Další zvraceli. :) V podstatě highlight celé cesty byl, když nám řekli, abychom zůstali na svých místech a zjistili si, kde jsou naše „emergency points“ a že možná budou muset zhasnout. :DD

Já jsem ale víceméně zachovala chladnou hlavu, protože jsem jednak nechtěla dvojčata traumatizovat a celou dobu jsem se snažila vnímat to taky pozitivně, to znamená jako dobrodružství. Hráli jsme na to, kdo uvidí největší vlnu a pak jsme poslouchali knížku a tak se nám to celkem v pohodě podařilo přečkat.

Nicméně jsem byla fakt ráda, když jsme druhý den dorazili Flixbusem do Londýna a já jsem se potkala konečně se ségrou.

O té doby se máme už báječně, a takhle pár dní zpětně si myslím, že ta cesta byla pořád víc v klidu, než by v té bouři bylo letadlo. Nebo jako si představte v tom letět :D

Hezké dny z Londýna! přeje Toy_Box