Většina lidí, co mě zná by potvrdila, že jsem velmi nadšený konzument různých kurzů, hacků a vůbec vzdělávacího obsahu, který obecně považuju za jeden ze svých naprosto zásadních životních radostí a motivátorů. Dnes bych vám ráda řekla o kurzu o levném dopaminu, který jsem nedávno dokončila u lektora z Grow Jobu, Lukáše Havránka a o nejlepších věcech, které jsem si z tohoto kurzu odnesla. (Spoiler: ano, byl to mimo jiné budík .) Ale nepředbíhejme.)
Nechci říkat, že bych byla nějak úplně moc závislá na telefonu nebo na jiné technologii. Protože jsem ale s tím, jak jsem jinak v životě omezená (veganství, abstinence od alkoholu, cigaret atd.) obecně docela spokojená,)) nešlo si nevšimnout, že na telefonu mi pozornost ulpívá mnohem víc, než by bylo žádoucí a nutné. A právě proto jsem se přihlásila do kurzu o levném dopaminu.
Lektor, Lukáš Havránek, je ultramaratonský běžec a už to ve mě – člověku, který dělal v životě všechny možné sporty, ale běh teda fakt ne.) – vzbuzuje respekt. Zabývá se ale zejména pozorností, a řekla bych i možná jejíma poruchama, a zejména tím, jak k nim přispívají moderní technologie.
Kurz stál něco kolem čtyř tisíc, a v podstatě se mi bohatě vyplatil, protože ten gain pozornosti, který jsem dostala zpátky je opravdu enormní. Skládal se ze sedmi setkání na docela jednoduchá témata: dopamin a to, jak v těle funguje, ticho a soustředění, plánování práce a podobně. V podstatě všechna témata Lukáš pojednal velmi jednoduše, s focusem na praktické využití. Hned po prvních dvou lekcích jsem si tak pořídila tenhle, normální analogový budík, který si nařizuju vedle hlavy místo telefonu, o čemž Lukáš předpokládal, že to bude jedna z věcí, která nám nejvíc změní život – a fakt to tak je. Takže:
- Přínos číslo 1 – Analogový budík
Jako možná si řeknete, že je to banalita, ale mě to fakt donutilo – nebo ne, to je blbý slovo – umožnilo! Analogový budík mi umožnil vynechat denně něco mezi 20 až čtyřiceti minutami scrollování instagramem a sociálními sítěmi a tím pádem i víc spát. K nezaplacení.
Další přínos, který s budíkem přímo souvisí – 2. Červené světlo před spaním
Koupila jsem si lampičku s červeným světlem od Hynka Medřického (který bude společně se mnou mluvit o škodlivosti světelného znečištění mj. na této zítřejší akci, kam vás srdečně zvu.)
Červené světlo mi umožňuje si před spaním číst normální, papírové knížky, takže jsem si asi po třech letech, kdy se snažím dočíst jednu knížku o historii kompozice v malířství, jí fakt čtu. Opět: úplně k nezaplacení dobrý.
3.) Vymezený místa na mobil
Lukáš Havránek má v tom kurzu fakt mega tipů, který vycházejí z jeho praxe a zkušenosti s nejrůznější plejádou lidí, takže si určitě každý vybral něco jiného, ale pro mě bylo naprostej gamechanger dávat si doma telefon na dvě místa předem k tomu určený, vždycky v místnosti, kde zrovna nejsem. Tím pádem se může stát, že nereaguju na zprávy nebo telefonáty tak rychle, ale v podstatě tím mi z hlavy zmizelo poměrně velká část napětí,kdy se snažím zároveň soustředit na malování/kreslení a někdo mi volá a chce po mě úplně něco jiného.
Navíc se pomalu učím – vlastně bych asi spíš měla říct odnaučuji, koukat se do mobilu v „rodinném čase“. Což má další naprosto příjemný efekt – ještě mnohem víc mě bavěj takový ty „nudný“ události s dětma, o kterých je ale nad slunce jasný, že jednou na ně budem vzpomínat jako na ty nejhezčí chvíle našich životů. Hrát s nimi deskovky. Vařit s nimi. Však vy víte .)
A s tím možná souvisí další přínos – podařilo se mi konečně rozlousknout, jak si správně plánovat čas.
(4. Zapisování do kalendáře.)
Jak asi taky tušíte, se strukturovaným zapisováním do kalendáře mám poměrně bohaté zkušenosti, svůj timemanagment se snažím optimalizovat nejmíň posledních 7 let .) co máme děti. V podstatě jsem pořád řešila dilema – je lepší pracovat na dlouhodobých projektech vždycky kratší časový úsek (řekněme hodinu denně, ale každý den), anebo pracovat ve větších časových blocích, ale jen jednou za několik dní.
Dá se říct, že tohle dilema mi Lukáš s konečnou platnosní pomohl rozseknout, protože mě seznámil s konceptem „zbytkové pozornosti“. (Což je to, že když na něčem přestanete pracovat, ještě vám u toho část pozornosti stejně zůstane, a proto je tak neefektivní multitasking.)
Od doby, co jsem absolvovala ten kurz, si plánuju (konečně!!!.)) celý týden a (konečně!!) mám pocit, že v těch jednotlivých dnech udělám nějaký kus práce, který je pořádně vidět.
Jako hodilo by se sem dát ještě nějaký pátý bod, aby ten článek byl hezky zaokrouhlený, ale ten už nemám .) a nechci ho vymýšlet, protože bych sem ráda napsala, že za 5.) je fakt bomba, jak to funguje všechno dohromady. Plánování času pomáhá odkládat telefon, a to, že ho máte na letadlo nebo ztlumený zase podporuje vaši pozornost, a když jste odpočinutý, protože večer nedoomscrollujete, celé se vám to dělá mnohem líp.
Jo vlastně sorry, ještě jeden bod mám – a to jsou binaurální beaty! Za 6.) Během malby nebo kresby, nebo vlastně jakékoli „hluboké“ práce, na kterou potřebuji svoji plnou pozornost jsem se naučila pouštět si do uší místo podcastů a knížek binaurální delta beaty – a jsem mega soustředěná a rychlá. Jako v podstatě se mi chtělo první dny celkem brečet, když jsem viděla, o kolik toho udělám víc a líp, když svou pozornost netříštím nějakým dalším obsahem. Čímž samozřejmě neříkám, že už nikdy u malování nebudu poslouchat nic jiného, ale je hezké tu možnost plného soustředění mít při ruce.
Budu moc ráda, když mi napíšete, co a jak pomáhá vám udržovat pozornost a jestli se nějak věnujete digitálnímu minimalismu. Budu moc ráda i za sdílení a děkuji vám za to, že to tady sledujete, komentujete a myslíte na mě v dobrém. Moc si toho vážím.
Hezký týden před Vánoci přeje Toy_Box
