Johannes Mundinger je báječný. Poznala jsem ho cca před rokem, když jsme se zúčastnili soutěže o streetartové malby v barokním zámku. Soutež jsme sice nevyhráli, ale pro mě byla stejně největší odměna to, že jsem Johannese poznala a měla s ním možnost pracovat. Asi jsem nikdy nepracovala vedle někoho, kdo by byl tak milý a skromný, a zároveň optimistický a v pohodě a soustředěný na věc, totální profík – fakt velká škola.

A tak jsem ani chvíli neváhala když jsem zjistila, že máme možnost hlídání pro děti – v době kdy měl Johannes finisage – slavnostní zakončení své výstavy v Urban Spree Gallery, což je streetartová galerie v Berlíně – a vypravili jsme se na výlet.

Autem jsme tentokrát do centra vůbec nejeli, myslím, že ostatně naší dodávkou to už ani není povolené, nechali jsme ho na P + R parkovišti a vydali se do centra S-bahnem. Urban Spree Gallery je pčesně tím místem, které si chcete navždy uchovat v srdci – nalézá se v komplexu budov, které byly nejdřív vlakovým depem, pak se squattovaly, a v současné době je to místo pro alternativní kulturu, ale je to pořád místo živé a špinavé, takové, jaké si pamatuje svoji minulost.

Když jsme přijeli, Johannes akorát zahajoval svou prohlídku. Naštěstí na finisáže nechodí zdaleka tolik lidí jako na vernisáže, takže jsme si hned mohli začít povídat. Tentokrát Johannes vystavoval z Urban Spree nový cyklus obrazů, které mají oproti jeho předchozím obrazům více zářivé a jasné barvy.

To, co mám já ráda na jeho obrazech je to, že to nejsou jen tak ledajaké abstraktní plochy a barvy, které spolu dobře vypadají, ale podle mě jeho obrazy vždycky vytváří nějaký zvláštní prostor, kde se mohou potulovat vaše myšlenky a vaše oči se kochat a odpočívat, proplouvat volně mezi jednotlivými tvary, těmi všemi nádhernými barvami a snít. Tak proto mám jeho umění moc ráda.

Líbí se mi také, jak v poslední době zapojuje lehčí, pastelové odstíny, jako třeba na tomhle obraz:

Líbí se mi také, jak Johannes využil naplno potenciálu výstavního prostoru a svoje plátna napojil takřka bezešvým, jemným způsobem na stěny galerie:

A vůbec: pojďte si výstavu prostě projít se mnou:

Poté, co jsme si prohlédli výstavu, vzal nás Johannes ven, kde jsme měli možnost vidět jeho nádherný, ohromný muralart, který udělal jako součást výstavy:

A mě jako streetartistku samozřejmě zajímalo, jak takový mural vzniká.

Takže na začátku je malá skica… (Tenhle proces pro mě nikdy nepřestane být fascinující, ať už jde o moje vlastní skicování, anebo o kolegu. Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak z malinké kresbičky na začátku je nakonec obrovská malba.)

Johannes Mundinger se podle svých slov vždycky snaží dát do svých maleb prostor – a nejinak tomu bylo i u tohoto muralu, nejdřív uvažoval o více podlouhlých tvarech, pak částečně využil malbu, která už na stěně byla a nakonec to celé domaloval do konečné podoby – úplně podobně jako obraz.

Mám naprostý respekt pro to, když někdo zachází s plochou baráku, jako kdyby to byl opravdický obraz, a trochu to nechápu, jak to vydrží s nervama. :) Můj proces je mnohem předvídatelnější – prostě přemaluju skicu, a tak o to víc obdivuju lidi, kteří v tomhle obrovském měřítku dokážou pracovat intuitivně.

Pak jsme se byli podívat v Johannesově ateliéru:

… kde má rozpracované malby na materiálových studiích s použitém dřeva a skla. opět mě strašně baví:

… a také skici pastely a pastelkami, které často věnuje do aukcí a na různé dobročinné účely.

Ven jsme se dostali samozřejmě „through the gift shop“, kde najdete výběr artových knížek, plakátů a tisků z celé Evropy.

Doopravdy skvělé místo na světě!

Děkuji ještě jednou za komentovanou prohlídku a přeju hodně štěstí, Johannesi!

No a osobně doufám, že budeme mít hlídání častěji, a třeba vás, moji milí čtenáři, budu moct vzít na nějakou další studiotour.

Příjemné dny!

T_B