Život nejsou jen duhy a jednorožci – pro mě, pro vás, pro kohokoli jiného. Rozdíl mezi námi, co se pokoušíme něco tvořit a kýmkoli jiným je v tom, že od nás se očekává, že nám tvorba „půjde“ i za okolností, kdy tomu náš život vůbec neodpovídá.

Deadlinům je jedno, že máme teplotu, nemocné děti, zrovna jsme se rozešli, nemůžeme na něco přestat myslet nebo máme prostě jakékoli jiné problémy. Občas se dostane každý do situace, kdy potřebuje a chce dělat něco tvůrčího – přestože má problémy. Já osobně mám třeba vždycky alespoň několik pomyslných míčků tvorby ve vzduchu – zakázky, placená práce, do toho se snažím pracovat na něčem svém. Nesnižuji nijak méně tvořivou práci jako dělají třeba účetní, nicméně moje zkušenost je, že tyhle nejvíc křehké oblasti tvorby – vlastní věci pro radost – mají tendenci odejít jako úplně první, pokud podmínky nejsou ideální, ať už venku nebo uvnitř vás.

Následující článek by měl být podporou pro ty, kteří chtějí a potřebují tvořit, přestože jim není vůbec nejlíp.

(TW: deprese, psychické problémy. Vše, co píšu, vychází pouze z mojí osobní zkušenosti a nemůže ani nemá žádným způsobem nahradit ani zastoupit psychoterapii nebo jiné druhy pomoci pro lidi s psychickými problémy neřkuli chorobami.)

Mám kamarádku, která je velmi tvůrčí a také velmi talentovaná. Přesto se v poslední době propadá do deprese. Přestože je nadaná malířka, a tvořit by chtěla – deprese jí v tom brání, a tím, že netvoří, tak se dostává ještě do hlubší deprese. Všichni tak nějak tuší, že práce by jí pomohla, ale to je právě to, čeho není vůbec schopná.

Protože jsem byla během dlouhých let, kdy se snažím něco tvořit nesčetněkrát v její situaci, rozhodla jsem se napsat na tohle téma následující článek. Nikoli proto, že si myslím, že jsem něco objevila, ale protože bych ráda sdílela své způsoby, jak s takovou situací zacházet, protože mám pocit, že by to možná mohlo někomu pomoct.

A v takové situaci rozhodně není sama. Můj život s mojí rodinou je krásný a náročný – včera tady byla na návštěvě moje sestra s dětmi, která udělala pro všechny báječnou večeři, a hned potom jsme jeli s jedním dítětem na pohotovost, protože mělo akutní bolesti břicha, nikdo neví z čeho. Minulý týden měl náš pes Netvor znovu torzi žaludku a málem znovu umřel. Když se nekoná oslava dětských narozenin, je potřeba určitě se s někým stavit minimálně na veterině nebo na logopedii nebo alespoň vyzvednout granule. Do toho mi někdo zavolá, že potřebuje ilustraci, a včera už bylo pozdě. V naší domácnosti je tolik bytostí (čtyři děti a dva psi), že už z prosté pravděpodobnosti vyplývá, že pořád má někdo nějaké věci, které je potřeba neodkladně řešit. Všechno je to krásné a já jsem za to neskutečně vděčná, ale je toho všeho dost. K své vlastní tvorbě se dostávám buď v pozdních nočních hodinách nebo na ni mám přesně ohraničenou část dne. Jak se mi mezi to všechno daří propašovat moji vlastní práci a vůbec něco vydělat? A co mi pomáhá tvořit, když začínám úplně na hadry unavená, třeba potom, co uspíme děti?

Dala jsem dohromady pár věcí, které mi pomáhají tvořit v neideláních podmínkách. Protože neideální podmínky – to je prostě můj a váš, to je náš život. Pro mě osobně je mnohem lepší, než nadávat, na to, že moře není nikdy klidné, přijmout ten freeride a naučit se na něm surfovat. :)

Léta jsem fungovala jako tabulkový člověk. Čas na tvorbu jsem měla rozdělený do různých oblastí, kterým jsem se potřebovala věnovat, a snažila jsem se je navázat na různé konkrétní hodiny ve dni. Přičemž jsem se jim věnovala v půlhodinových blocích hluboké práce bez vyrušování (systém pomodoro). Byl to takový vlastně trochu propracovanější rozvrh hodin jako máte ve škole. Od 9 do 10 placené zakázky, 10 až 11 malba, 11 až 11.30 kreslím cvičení, a tak dále.

Bylo to pořád lepší, než neplánovat vůbec, ale přišla jsem na to, že tenhle systém je na mě příliš rigidní a vůbec nezohledňuje situace, kdy přijde život a celý ten pečlivě naplánovaný rozvrh vám rozbije. Potýkala jsem se také s tím, že mi během dne klesala vůle k plnění úkolů – zatímco úkolům po ránu jsem se věnovala bez problémů, odpoledne jsem měla tendence prokrastinovat a prohlížet si instagram nebo číst různé random články na pochybných serverech. :) Další problém byl, že mi můj „to do list“ nijak moc neubýval, sice jsem se věnovala více méně tomu, čemu jsem potřebovala, ale stejně mi hodně položek zůstávalo na konci každého dne neodškrtnutých a nezpracovaných.

Pak jsem si ale zaplatila na Domestice kurz od Hanoi Morillo „Agenda Organization for Energy and Time Managment a ten mi dost zlepšil život.

Kurz vám mimochodem doporučuju, stojí pár kaček a mě se opravdu líbil. Hanoi v podstatě říká to, že není ani takový problém, že prokrastinujeme (scrollujeme a čteme si články), ale míra, v jaké to děláme. A za každou činnost, která je „práce“ zařazuje vždycky malý blok „za odměnu“, pro uvolnění a odpočinek.

Když jsem to dala dohromady s Petrem Ludwigem a jeho Koncem prokrastinace, kde radí mj. preventivní odpočinek :)) vyšel mi z toho systém, který je mnohem pružnější, a zároveň díky své zábavnosti i udržitelnější, než rozvrh hodin. A taky se – jak už jsem mnohokrát vyzkoušela, hodí pro všechny nestandardní situace – když jste nemocní, není vám psychicky nejlépe nebo jste se zrovna vrátili s dítětem z pohotovosti.

Jak to tedy celé funguje?

Od Petra Ludwiga jsem převzala jeho „to do today“ list. Tj. každý den – nebo tedy časový blok, který na tvorbu mám, začínám tím, že si napíšu obyčejný „to do list“, normálně pod sebe. Na něm je všechno – od toho, že se mám objednat na dentální hygienu přes obvolávání kroužků dětí po úpravy barvy a kompozice na mojí poslední ilustraci.

Když mám to do list, překreslím si ho do políček na „to do today“ – seznamu úkolů, které jsem dřív měla na různých místech A4 stránky, tak, jak to píše Petr Ludwig – ale nyní je řadím prostě za sebe. Mám je rozlišené barevně – fialová jsou placené zakázky, modrá moje vlastní tvorba atd., to není podstatné.

Hanoi Morillo mi ukázala, že činnosti, které děláte během celého dne se dají rozdělit na dva hlavní typy: na ty, které vás nabíjejí, a na ty které vás vybíjejí. Tyhle činnosti jsou pro každého jiné, někoho starat se o děti nabíjí, někoho vybíjí. Nejde o to, jak moc prospěšné to je, jak moc byste to chtěli nebo potřebovali dělat nebo zda to vydělává: prostě nabíjí/vybíjí tečka.

Jde v podstatě o to, abyste se natolik dobře znali, že přijdete na to, co nabíjí a vybíjí vás, a nastavili si správný poměr těchto činností v celém dni a zařadili je za sebe.

Já třeba osobně mám u sebe vypozorované, že mě jakákoliv rutinní práce vybíjí – ale naopak mě nabíjí třeba šití nebo starání se o naši minizahrádku na balkoně nebo jakékoli online kurzy.

Své dny (časové bloky, které mám na tvorbu) začínám obvykle tím, že si do prvního bloku napíšu jednu malou „feel good“ věc, o které vím, že s jejím dokončením nebudu mít problém: uklidit si plochu na počítači, odpovědět na jeden důležitý mail. Prostě na začátek volím jednu malou věc, o níž vím, že mi dá energii do začátku. A pak se odměním: dám si chvíli na zahrádce, udělám duolingo, uvařím si kafe nebo někomu zavolám – prostě činnost za odměnu podle vašich preferencí. No, a když to zvládnu, jdu na větší úkol, jako jsou třeba obrazy.

S hodně velkými celky jako je třeba namalování obrazů na výstavu nebo napsání komiksové knihy je to tak, že v jednodenním čase v podstatě nemáte šanci udělat nějakou podstatnou část – domalovat jeden obraz, dopsat kapitolu, proto u těchto věcí volím nikoli „úkonovku“ ve smyslu, že si napíšu do čtverečku jeden určitý úkol, ale naopak „hodinovku“.

Malovat hodinu a půl obrazy. Hodinu soustředěně psát. U těhle činností nehodnotím kvalitu nebo míru dokončení, ale pouze to, zda jsem se jim soustředěně ten čas věnovala. Done, checked. A pak si dám zase nějakou činnost „za odměnu“ – vytisknu si střih na šití nebo přesadím nějakou kytku. A jdu dál.

Výhodou tohoto systému je to, že pokud postupujete ve smyslu knihy „Sněz tu žábu“ od těch nejdůležitějších a nejotravnějších úkolů, které děláte jako první, nestane se vám, že bojujete s nedostatkem vůle, a zároveň se díky blokům těch činností, které vás „nabíjejí“, nevykořisťujete a nejste tolik unavení (alespoň tedy já nejsem). Na odpoledne a večer si dávám (pokud je to možné a nehoní mě žádný deadline) zábavnější věci.

Zároveň pokud se cítíte jakkoli blbě, dává vám tento systém možnost postupovat úplně od těch nejmenších kroků k těm větším. Jsou dny – a není to ani tak dávno – které začínaly: „vyčistit si zuby“ – checked, „otevřít okno a zacvičit si pět minut“ – checked, „3 minuty meditovat“ – checked. A vůbec jsem se třeba k ničemu dalšímu a důležitějšímu ani nedostala – ale i to bylo v pohodě. Smyslem je nevykořisťovat se, odpočívat po každém malém splněném úkolu a postupovat malými krůčky.

Ještě pár slov k odpočinku: Co se mě týče, považuji právě myšlenku „preventivního odpočinku“ za jednu úplně z nejpřínosnějších věcí, které Petr Ludwig v Konci prokrastinace píše. A nejen pro lidi s historií psychických problémů – jako jsem já :), ale pro všechny. Ludwig píše (ve zkratce.) o tom, že odpočívat, když jste unavení, je už prostě moc pozdě. A že musíte odpočívat preventivně, (!) abyste nevyhořeli – nejen ve velkém, ale i během celého dne. V praxi to tedy pro mě znamená, že během celého dne si velmi hlídám to, jak moc jsem unavená (a otrávená.) a zejména, jestli bych už neměla jít prostě spát, na půl hodiny, na hodinu nebo už úplně do rána. A za každým úkolem si dám pauzu, a udělám pro sebe něco dobrého nebo hezkého.

(Btw tohle celé povídání je o případech, kdy vám není natolik špatně, že nezvládnete ani tu první malou věc jako je třeba vyčistit si zuby nebo plochu počítače. To taky znám, a kdykoli je mi takhle „fakt hodně špatně“, – práce nepráce, tvořivost netvořivost, nedá se nic dělat, prostě se zabalím do deky a ležím, dokud to nepřejde. Tohle „lying flat“ jsem se naučila pro změnu od Marty Beck, což je taková skvělá koučka, která tvrdí, že v Číně existuje dokonce „lying flat“ hnutí. Netuším, ale mě to rozhodně pomáhá. Prostě je mi mega zle = ležím, a čekám, až se ve mě nahromadí dost energie pro ten první, úplně malý úkol. A za ten se odměním. No a pak zase odznovu :)

Budu moc ráda, když mi napíšete buď do zpráv nebo klidně i do komentářů, co pomáhá v tvorbě, když jste down, vám.

Nebo i to, pokud něco podobného zkoušíte a máte s tím zkušenosti.

Přeju vám hezké dny, kdy vám bude dobře,

T_B