Před čtrnácti dny se mi ozvali dva redaktoři Českého rozhlasu – Martin Hrnčíř (literární redaktor) a Martin Štorkán (investigativní tým iRozhlasu) a požádali mě o to, abych jim v rozhovoru vysvětlila, jak jsem v grafické novele Moje kniha Vinnetou „využila práci básnířky Semtexdesign“.

Při osobním setkání mi sdělili, že mluvili se sestrou squatterky Semtexdesign, s jejím bývalým manželem a synem, kteří mě obviňují z toho, že jsem v komiksu necitlivě zacházela s odkazem jejich příbuzné.

Moji knihu Vinnetou jsem publikovala v roce 2015 v nakladatelství Labyrint a popsala jsem v něm příběh, který jsem spoluprožila se svou kamarádkou, squatterkou Semtexdesign, která zemřela. V komiksu jsem citovala její verše, které mi sama dala s tím, že jsme se domluvily na tom, že z nich někdy dohromady zkusíme udělat knížku.

V tomto článku popíšu nejdříve genezi obvinění, pak se k němu vyjádřím směrem k lidem, kteří ho vznášejí, následuje reakce nakladatele Joachima Dvořáka z nakladatelství Labyrint, svědectví lidí, kteří si dobu a způsob, jakým jsem pracovala na knize pamatují, pak následují další relevantní názory ke knize a časová osa událostí.

Redaktoři mě konfrontovali s tím, že sestře vadí, jak jsem vykreslila příběh Semtexdesign v Mojí knize Vinnetou, považuje ji za zásah do autorských práv dědiců, zejména jejího bývalého manžela Pietra (s nímž byla Semtexdesign uprostřed rozvodového řízení, když zemřela) a syna. Zároveň je považují za zásah do jejich osobnostních práv.

Jsem si vědoma toho, že jsem do veřejného prostoru v poslední době přinesla agendu vyšší citlivosti při nakládání s příběhy druhých. V tomto kontextu mi přijde správné, že se podobným prismatem bude posuzovat i moje dílo.

Ráda bych se ale vymezila proti tomu, že se někdo snaží vytvořit dojem, že kauza Les v domě a obvinění Mojí knihy Vinnetou jsou podobné. Liší se ve vícero základních ohledech.

1. Zatímco Alena Morštajnová říká, že příběh Lesu v domě „slyšela ve vlaku“ – já jsem příběh Semtexdesign prožila spolu s ní. V knize, i ve všech textech, které ji doprovází, je to jasně přiznáno.
2. Zatímco Alena Mornštajnová inspiraci mým příběhem a tím, jak jsem ho popsala v článku z A2armu, nikdy nepřihlásila, já básně Semtexdesign cituji. Jsou odlišené i formálně – od klasicky bílých, komiksových bublin, černou barvou.  Je u nich uvedeno „by Semtexdesign“, případně Semtexdesign – „Název básně“, takže je na první pohled jasné, že nejsou mým dílem. Její jméno není u všech, zejména protože mi to přišlo rušivé a mechanické, v celé knize ale zachovávám princip černá bublina = Semtexdesign básně, na některých místech je názorně nakreslená, jak básně píše. Podobně (odlišnou typografií) je odlišena i druhá citovaná část knihy: Fontánova dětská Moje kniha Vinnetou. O autorství Semtexdesign i o svých východiscích ke knize mluvím i ve všech sekundárních naracích (rozhovorech) o knize. Stejně se chovám i k druhému pramennému zdroji knihy.

Básně jsem dostala přímo od Semtexdesign, zpracovala jsem je na základě jejího přání, způsobem, který navazoval na naše společné diskuze o vzájemné spolupráci, a jakým si přála (doplnila jsem je obrazem – tj. ilustrovala jsem je).

• Zatímco já jsem se k Lesu v domě začala vyjadřovat zejména z důvodů toho, že Alena Morštajnová šířila naprosto nepodložené a z mého pohledu (jako přeživší) toxické narace směrem k rodinám, kde se objevuje trauma, Moje kniha Vinnetou je nadějeplná zpráva o smrti blízkého člověka, o přátelství a kamarádské lásce, která vše překoná. Moji ambicí bylo nakreslit komiksový žalozpěv, zachytit prchavý obraz člověka, který se rychle vytrácí.

Se Semtexdesign nás pojil blízký vztah založený na sdílených hodnotách i na prosté náklonnosti. V nemocnici mě uvedla jako svou nejbližší příbuznou, básně mi dala na flashce, kam mi je nahrála z notebooku v jejím mercedesu za Miladou. O její fatální nemoci a smrti jsem v Mojí knize Vinnetou vyprávěla z kamarádské lásky k ní, s maximální citlivostí a pochopením, bez zbytečné skandalizace nebo naopak zahlazování syrové reality, což je podle mě jeden z důvodů, proč získala mimo jiná ocenění Zlatou stuhu v kategorii komiks, což je ocenění, které se uděluje literatuře pro děti a mládež.

Mojí hlavní motivací bylo vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka, popsat moje první blízké setkání se smrtí a splnit slib, který jsem Semtexdesign dala a který jsem vnímala velmi osobně. O tom všem ostatně vyprávím v knize.

Během tvorby knihy jsem komiks neformálně konzultovala s lidmi z okolí Semtexdesign, proporčně podle blízkosti k ní, zejména s jejím nejbližším člověkem, partnerem Štěpíkem.

Sestra Semtexdesign mě kontaktovala mě na křtu po druhém vydání knihy, roku 2019, kdy mi odvyprávěla svůj rodinný příběh a řekla mi, že jsem podle ní nevylíčila příběh její sestry správně. Potom se mi ale omluvila, a napsala mi, že je ráda, že jsem Moji knihu Vinnetou vydala, že by její sestra a její dílo byly zapomenuty. Pak mi znovu napsala, že by byla přece jen ráda, kdybych básně Semtexdesign ilustrovala, ale že mi Pieter vzkazuje, ať se držím dál od jejich textů. Celé jsem to považovala za zmatečné, a tak naše komunikace skončila do ztracena. V roce 2021 jsme spolu komunikovaly ohledně zeleniny, kterou chtěla věnovat pro Food Not Bombs, a nyní jsem o ní slyšela až od redaktorů rozhlasu.

Setkání se synem Semtexdesign jsem opakovaně navrhovala, nikdy k němu však ze strany rodiny nedošlo.

Moje vyjádření pro syna Semtexdesign:

Tvoje pocity vůči mě i mé práci přijímám jako legitimní a jsou pro mě velmi důležité. Jsem tady pro tebe.

Vyjdření pro sestru a Pietra: Kdybychom se do sebe podívali dost hluboko, najdeme stejnou bolest, která nás spojuje. Moji knihu Vinnetou jsem napsala podle svého svědomí, nejlépe, jak jsem v té době dokázala a s láskou.

Nyní následují svědectví lidí, kteří si dobu, kdy jsem tvořila Moji knihu Vinnetou, kontext knihy nebo další okolnosti pamatují. O některá z nich jsem je požádala pro tento příspěvek, jiní mi je nabídli sami, když jsem jim řekla, co v poslední době řeším:

Joachim Dvořák, majitel nakladatelství Labyrint

„Za deset let od okamžiku, kdy se kniha připravovala k vydání, naše nakladatelství ze strany osob příbuzných nebo blízkých Semtexdesign nedostalo žádné požadavky ani námitky. Případné diskuzi jsme otevřeni.“

Pavel Uhl, právník:

„Právní jednání, kterým autor dává souhlas se zpracováním a publikací svého díla, nemusí být písemné. Z mého pohledu jste vy osobně určitě autorská práva neporušila.“

Štěpík, squatter z ADM a poslední partner Semtexdesign, který je v knize spolu s ní zobrazený v Mojí knize Vinnetou:

„S Toybox jsme se sblížili přes Semtexdesign, když byla ještě živá, na různých akcích a při různých kulturních aktivitách. Grafická novela „Moje kniha Vinnetou“ je mi velmi blízká, protože mimo jiné líčí události z pohledu Toybox a velmi citlivým způsobem. Je znepokojující, že Katky rodina a její bývalý manžel se rozhodli začít bojovat proti té novele. Po patnácti letech nám to Katku nevrátí. Nemyslím si, že by Katka schvalovala ten způsob. O Katku jsem se staral do poslední chvíle, umřela mi v náručí. Celá kauza ve mně vzbuzuje smutek.“

9.7. 2023 mě Štěpík požádal, abych zveřejnila na relevantních místech obsáhlejší vyjádření, které adresoval bývalému manželovi Katky, formou dopisu:

„Dear Pieter.I think you are making a mistake with your “protection of copyrights”. Let me explain to you:Katka gave the copy to ToyBox for publication. Katka gave the original manuscript to Louise from ADM with the purpose of publication. You hold no copyright to anything. You call Katka your wife, fair, legally she was still your wife, although in divorce proceedings, which, from your side were very, very nasty, you stopped short of calling her a junkie and called ADM community inappropriate space for Storm to be, even trying to make sure Katka could not see Storm. We have the Divorce documents Katka shared with us at the time.Look, i understand that you were hurt, you tried to take your revenge on her by means of particular nasty divorce papers, you also tried to punish me at that time (which we talked about at the later stage and you apologised) you have not even collected her ashes from the crematorium to make a point. It seems to me that you are now trying to punish ToyBox, who was directly involved with Katka, who presented her own story from her own point, based upon personal experience and conversations with Katka. The story was not meant to appeal to anyone, especially not to you, what you were trying to do to Katka with the divorce was horrific. The story is a story of ToyBox where Katka plays a role, where you and I play a role, and many others.Katka chose to die in circle of friends, safe space at ADM. She chose not to involve anyone from her family or you. However hurtful that can be, this was her decision, hers alone. We were taking care of her until the last breath, she died in loving community of ADM in my embrace.I strongly urge you to retract your statements, we didn’t have to go and open up old wounds like this. You apologised and that could be just a closed matter, no grudges. Now it seems that you chose a crusade with doubtful goals. What do you wanna achieve?I hope no more hurt is caused by this unnecessary forage in the realm of who owns what and who was a better friend.For loving memory of Katka, SemtexDesign.“

Zároveň se vyjádřila i Louise, přítelkyně Semtexdesign z ADM:

Dear Pieter, Storm and Irena,I understand there is a controversy about the legacy of Katka. Sister of Irena, mother of Storm and once married to Pieter.Katka came back to ADM-Hornweg 6-Amsterdam in March 2008. ADM a place where she once lived for 4-5 years, first together with Pieter later on Storm joined their gang.She came back from Prague to fix legal issues. Her former husband filed for a divorce and wanted full custody of their child. Katka was really smart, language Czech-Dutch is a problem. That is where I came in.During that time she was diagnosed with cancer, her estimated lifetime from diagnosis till death was 3 months. She managed to stay alive for 4,5 months. She didn’t want to die, no not at all. She fought until the end, she really wanted to stay alive and wanted to take care of her son.In that turbulent time she searched and found a place amongst friends where she would be safe. The place was ADM. The people she trusted most were: me-Louise, Stepik and Babs.Katka in her worst time found loyal friends in a place where she was safe. Not dominated by her family or suppressed by her spouse.Katka’s story; is her story, her story of her life. Everyone who was in contact with her can make up their tales about her. Which people do. No problem.I just know, in her worst time she chose to be with us. She died in the arms of Stepik and Babs.And PS, I have all the original documents, poetry manuscripts and the divorce file papers. Come and sue me.

Bára Pištěková, squatterka z Milady, nejbližší kamarádka Semtexdesign z té doby:

„Káča aka Semtexdesign byla nezkrotný, svobodný živel. Chodila světem a své básně – některé psané ještě na psacím stroji – měla vždycky s sebou. Hledala někoho, kdo by jim vdechnul vizuální podobu. Toybox oslovila – stejně jako mě předtím – abych je výtvarně ztvárnila. Když jsem pak viděla její sbírku Kinky Ink/Inky King v rámci Mojí knihy Vinnetou, plakala jsem radostí, že se to povedlo, po čem tolik toužila. Toybox si vybrala jak k doprovodu na konci života, tak k nesmrtelnosti svých básní. Je s tímto snad někdo v rozporu?“

Tomáš Koblížek, odborník na kontroverze v jazyce (např. hate speech) a umění (pobuřující umělecká díla aj.):

„Domnívám se, že v  případě Mojí knihy Vinnetou nelze mluvit o apropriaci příběhu. Apropriaci definuje to, že si někdo zvnějšku (outsider) půjčuje příběh či atribut charakteristický pro nějakou skupinu (insideři). Apropriace pak s sebou nese různá rizika (vaše vyprávění může přehlušit původní skupinu), sama o sobě ale není ani špatná, ani dobrá. V tomto případě ale o apropriaci spíše nejde. Sestra i přítelkyně jsou vlastně insideři: obě měly k oné dívce blízký vztah. Jde spíše o interní debatu mezi nimi.“

Ondřej Volek, squatter z Milady, který tam bydlel ve stejné době jako Semtexdesign:

„Všichni si pamatují, že Katka chtěla své básně publikovat a pamatuju si i to, že skončily pak u Toybox, že se na tom dohodly.“

Marky, squatter z Milady, který tam žil současně se Semtexdesign:

„Semtex byla moje velice blízká kamarádka. Zažili jsem mnohem víc věcí, než je v komiksu zmíněno a u hodně z nich byla taky Toybox. Nerozumím vůbec tomu, proč by lidi, kteří tam s námi tehdy nebyli, měli hodnotit nebo soudit o čem ten komiks je nebo není. Nevím, do hlavy jim nevidím, ale co vidím je to, co mezi náma všema bylo, je a vždycky bude. A to nám tihle, ani žádní jiní lidé nevezmou. RIP Katko, always hardcore.“

Bára Bažantová, squatterka a autorka knih Hoří chemička, něco si přej a prokletý, kdo přichází:

„Zaznamenaných příběhů z prostředí squatů, sociálních center, opuštěných domů a nepojízdných náklaďáků je málo. Nejsou skoro žádný, protože lidi z těhle mikrosvětů se musí furt starat vo štěňata, spravovat svoje rozpadající se domečky a opíjet se po večerech u ohně, aby to všechno, co si naložili, dokázali unést. O našich historiích si vyprávíme: šeptáme si je z lásky do uší, ukládáme do srdcí a tam je chráníme před světem, aby je neohnul, zkroutil, neukrad. No jenže ony pak zmizí s námi, naše dějiny. A tak je to většinou radost, když někdo z našeho okolí vloží do paměti velkýho světa svou vlastní vzpomínku, záchytnej bod. Takovým záchytným bodem je pro mě i Moje kniha Vinnetou. Toybox nikoho neokrádá, neapropriuje, vypráví to, co si pamatuje, co prožila po boku někoho, koho měla ráda. Snahu vytvářet kolem této publikace mediální, kauzu považuji za bulvární a nevkusnou, mimo jiné proto, že Semtexdesign je uvedena u básní v knize jako autorka. A v neposlední řadě taky proto, že v našem prostředí je mnohem pravděpodobnější, že v případě neporozumění si daný dva lidi vzájemně vysklí okýnka u auta, vystoupí za jízdy z náklaďáku, porvou se na škváře pod oknama, než že by prali svý prádlo v rozhlase.“

Tereza Stejskalová, kurátorka, ředitelka galerie Transitdisplay, kamarádka Toybox, která si pamatuje dobu, kdy byla Semtexdesign nemocná:

„Přebývala jsem tehdy u Toybox na pár dnů. Pamatuji si, že jednoho dne přijela Semtexdesign se svým přítelem. Slyšela jsem toho o ní hodně, ale viděla jsem ji poprvé. Přijela odněkud ze zahraničí a u Toybox nebyla poprvé. Nebylo jí dobře. Celý večer strávila v posteli. Vypadalo to, že čeká dítě, ale dítě nečekala :( Není vůbec lehké být v přítomnosti krásné mladé ženy, pro kterou život skončil. Toybox tam pro ni tehdy byla. Poskytla jí útočiště, kdykoliv potřebovala a pomáhala jí. Moji knihu Vinnetou jsem vnímala jako hold Semtexdesign, svědectví o jejich přátelství, o tom, jak je život křehký a společnost někdy krutá. Ti, kteří mají pochybnosti o tom, zda se Toybox zachovala eticky, by se měli ptát sami sebe, jestli by v sobě našli tu stejnou sílu a byli by tam takto pro člověka, který umírá.“

Martin Fontán, kamarád Toybox, autor druhé části Mojí knihy Vinnetou (Dětské knihy o indiánech), pracuje v IT a částečně jako terapeut:

Moje kniha Vinnetou je pro mě srdcová záležitost v obou variantách. Aby také ne, když jsem autorem dětské knížky, která dala jméno celému komiksu. Vzpomínat na tu dobu, kdy kniha vznikala, je po 10 letech těžké, ale jestli jsem si něčím jistý, tak je to to, že jsem tehdy (i dnes) vnímal, jak byla Toybox citlivá na „přání a potřeby“ svých inspiračních zdrojů pro tuto knihu.

Pro mě zůstává Semtexka stále v mlze, protože osobně jsem se s ní nikdy vědomě nesetkal, ale v průběhu vzniku knihy, jsem se s ní, právě prostřednictvím Toybox seznámil virtuálně až až. A z tehdejšího setkávání a probírání vzniku knihy si dodnes dokážu vybavit pocit, že to, co vzniká je se souhlasem a v souladu se všemi zúčastněnými. Věřím tedy stále, jako jsem tehdy „věděl“, že Semtexka své texty Toybox poskytla zcela vědomě a v rámci upřímného vztahu. Za to, že díky Mojí knize Vinnetou, dále žijí obrazy Semtexdesign a mě tak, jak je viděla Toybox, jsem stále vděčný. S plným vědomím toho, že to je primárně obraz a pohled jednoho člověka, a každý další by stejné informace zpracoval trochu jinak.

Vojta Pecka, sociolog, grafik a autor knížky o propagandě fosilního průmyslu Továrna na lži, který byl v Mojí knize Vinnetou u prvního setkání Toybox a Semtexdesign na Robodocku:

„Když jsme spolu s Toybox chodili, seznámil jsem jí se Semtexdesign na Robodocku, a potom se začaly kámošit mnohem víc než já se Semtexdesign, protože spolu přirozeně souzněly a od prvního okamžiku si rozuměly. Potom už se kamarádily, byly si fakt blízké. Podle mě ji Toybox měla ráda až nekriticky, a podle toho vyprávěla i její příběh. Toybox byla jeden z lidí, ke kterým měla Semtexdesign důvěru a o které se do poslední chvíle mohla opřít. Se Semtexdesign jsem byl v občasném kontaktu a z toho, co si o ní pamatuju, tak to sedí s tím, jak to bylo v knize popsáno.“

Pavel Kořínek, Centrum pro studia komiksu ÚČL AV ČR a FF UP, Česká akademie komiksu:

Částečně elegie za mrtvou kamarádku, částečně příběh malého vypravěče indiánských příběhů a trochu také reportážní komiks o squatu Milada, techno scéně a lidech kolem. Debutová kniha autorky skrývající se pod maskou a používající pseudonym Toy_Box zaujala přesvědčivým vypravěčstvím i neokoukaným, s rozpíjivou deformací, akcentovanou barevností a omezenou sekvenčností pracujícím vizuálem.

Toho, co ale Moje kniha Vinnetou české komiksové scéně dala, je mnohem víc: především se ve své době jednalo o jeden z prvních moderních českých komiksových románů, který se neuchyloval do historie či fantaskních světů, ale pokoušel se – a myslím, že nadmíru úspěšně – vyprávět silný autobiograficky sycený příběh odehrávající se tady a teď. Se svou nesmlouvavou zaostřeností, poetickou, ale přitom nekašírovanou schopností vyprávět o radostech, ale hlavně ztrátě a bolesti, přinesl do domácí komiksové produkce obrat k sobě, k silné autentické výpovědi, zápal a aktivismus. To, že po svém vydání získala Moje kniha Vinnetou nejen oborové ceny Muriel – v kategoriích nejlepší kresba a nejlepší komiksová kniha –, ale uspěla i u čtenářů (není v českém prostředí mnoho komiksů, které by se vyprodaly a neutuchající zájem publika jim zařídil i druhé vydání) a ve Zlaté stuze, svědčí o skutečnosti, že se jedná o dílo, který necílí jen na poučené komiksové publikum, ale naopak chce a dokáže ze subkulturní ohrádky vykročit. Teprve v budoucnosti myslím dokážeme plně docenit vliv, jaký měla Moje kniha Vinnetou na tehdy nastupující novou generaci českých komiksových autorek a autorů. Z nejrůznějších rozhovorů s nimi vedených je nicméně již dnes patrné, že pro řadu z nich představovala důležité, v lecčems až oči otevírající iniciační dílo.

Radek, jeden z první party squatterů, která obsadila Miladu, manžel Toybox

Toy_Box jsem osobně poznal v období, kdy dokončovala svůj knižní debut Mojí knihu Vinettou. Bylo pro mě ctí, že mě poprosila, abych pustil pár desek s ostatními DJs na křestu této knihy v pražském klubu 007. Ve vzpomínkách se mi atmosféra křestu knihy slévá s tím, jak jsem knihu hned druhý den na jeden zátah přečetl. Spousta kamarádů Toy_Box i Semtexdesign dohromady, semknutá komunita lidí, která drží při sobě nejen na mejdanech a koncertech, ale hlavně ve chvílích, kdy o něco jde. Když se někdo chytá zbourat vám dům, kde jste roky společně budovali otevřené kulturní a sociální centrum. Když je potřeba pomoci někomu na jeho poslední cestě…Mejdan. Oslava. Vzájemné pouto. Mezní okamžiky. Vzpomínka. Trvání…Všechny tyhle momenty jsou silný, ale zároveň prchavý, a proto jsem vděčný Toy_Box, za to že zachytila kousek příběhu squatu Milada a ADM, a že díky její knize jsem měl šanci poznat, jaká Semtex Design byla a jaké básně psala. To vše ve stylu kresby, který mě u Toy_Box inspiroval už pár let předtím. Díky.

Časová osa publikace Mojí knihy Vinnetou a událostí tak, jak se kolem ní staly:

10. 8. 2008 kolem páté hodiny ranní Semtexdesign podlehla rakovině, tryzna na Miladě a pohřeb Semtexdesign tak, jak je v knize popsán

2009 – vyklizení squattu Milada

2012 – T_B začíná pracovat na Mojí knize Vinnetou

2015 – publikováno první vydání Mojí knihy Vinnetou v nakladatelství Labyrint, komunitně financováno

2019 – vyklizen holandský squat ADM, kde Semtexdesign žila, zároveň vydáno druhé vydání Mojí knihy Vinnetou,

9. 2. 2020 setkání Toybox a sestry Semtexdesign po křtu druhého vydání. Sestra Semtexdesign uvádí, že není spokojená s tím, jak T_B knihu pojala, a že chce, aby udělala něco nového, kde se bude příběh Semtexdesign vyprávět po etapách jejího života, s použitím veškeré její pozůstalosti a se zohledněním toho, jak věci viděla ona. Následuje přání, aby Toy_Box básně Semtexdesign vydala znovu, znovu ilustrovala, zároveň ale následuje upozornění, že bývalý manžel si to nepřeje a vzkazuje, ať se T_B drží dál od Stx textů.

Toybox rodině nabízí, že se setká se synem Semtexdesign a sama se ho pokouší kontaktovat přes Facebook, neúspěšně. Pak už jen civilní komunikace o dýni a jablcích pro Food Not Bombs, to byla poslední komunikace:

červen 2023 – obvinění sestry Semtexdesign z toho, že Toybox dezinterpretovala příběh její sestry a porušila dědická práva k její pozůstalosti

Kromě Mojí knihy Vinnetou publikování básnické pozůstalosti Semtexdesign od její smrti až do současnosti nikdo neprojevil zájem.