Už za pár dní (16.7.) skončí výstava Josef Mánes – Člověk, legenda ve Valdštejnské jízdárně. Pokud jste ještě nebyli, velmi doporučuji ji stihnout. My tam byli s dětma dokonce dvakrát: jednou na workshopu pořádaném Národní galerií, který byl excelentní (jako bez výjimky všechny workshopy od ND pro děti), a ještě jednou, projít si výstavu v klidu a udělat úkoly.

:)

Výstava je velmi „děti friendly“ – některé obrazy jsou umístěny ve výšce dětských očí a doplněny o povídání pro děti a úkoly. Takových stanovišť, doplněných vtipně o lavičky, na kterých si „unavené“ nohy mohou odpočinout, je v expozici celkem pět.

Naše děti bavily všechna – a nebudu prozrazovat, jak říkala jedna paní kustodka: „Vezměte si ty obrázky třeba i na doma, ještě nám jich tady opravdu hodně zbývá, a výstava za chvíli končí.“

Teď ale k tomu, co se líbilo mně, jako člověku, který se pokouší malovat, kreslit a nějak se k tomu všemu ještě i uživit. :)

Seřadila jsem to do bodů, které považuji za takové moje osobní highlighty výstavy.

Co se mi tedy nejvíc líbilo:

1.) Mánesovy „protokomiksové“ kresbičky

Na mladém Josefu Mánesovi mi je strašně sympatická jeho snaha zachytit nejrůznější výjevy ze svého života kresbou. Ať už se jedná o lodě na Labi do Drážďan, zámek ponořený do tmy nebo duchnu v místnosti, kterou jemu a jeho sourozencům propůjčili na spaní, všechno je zachyceno v lavírované (s rozředěnou tuší (podle mě.) kresbě tak, že to má hloubku, krásnou linku a zároveň živost s pokorou v pozorování. „Protokomiksové“ bych tyto kresby teda nenazvala (protože chybí juxtapozice – jak mezi sebou, tak s textem), ale naopak pro komiks jsou tyto skici rozhodně inspirativní velmi! Jsou na nich dobře vidět, jak vypadaly dobové předměty denní potřeby i styl oblékání a vše je pozorované s takovou strašnou zvídavostí a zaujetím, že člověk žasne. Mánes pro mě byly vždycky hlavně lidi v krojích a orloj – tyhle kresby ho představily jako úplně jiného člověka a malíře, pozorného k okolí a navíc i s velkým smyslem pro humor.

2.) Mánesova cesta od kresby k malbě

Ne nadarmo se říká, že v galerii se naučíte víc, než z tisíce knih o umění – pro mě jako pro „praktikujícího“ malíře :) jsou rozhodně strašně inspirativní i samotné jeho technické postupy, a z nich především to, jak Mánes překonával prostor mezi kresbou a malbou. (Pro ty co nevědí, jaký je rozdíl: kresba je linka, malba je štětec a barvy). Pro mě osobně – a podle našich rozhovorů i pro spoustu dalších malířů – je důležité najít správnou polohu mezi realismem (představme si ho jako perfektně vyrendrovanou/vystínovanou nebo promalovanou postvu) a živostí. Často se děje to, že skici k obrazům nebo malé studie jsou živé, ale když se pak pokusíte je zvětšit, o svou dynamiku přijdou a výsledek je sice „realistický“, ale trochu neživý. Obdobný proces se může odehrát nejen při zvětšování, ale při jakémkoli „promalování“, prostě najednou vám obraz moc „sedí“ a vy nevíte, co s tím :). Na výstavě ve Valdštejnském paláci je právě vidět, že tohle byla věc, která se ale Josefu Mánesovi rozhodně neděla: jeho kolorované skici (my guess: akvarelem) právě na živosti neztrácejí, pořád je cítit jejich krásná, živá kresba, a pomocí jemných, postupných kroků, se přenáší i do malby, takže i ta působí dostatečně „kresebně“ a dynamicky. V technologických postupech mi – to asi bude tím „klasickým“ malířským vzděláním, připomíná jednoho souJirku Gruse, všimli jste si toho také? :) http://jirigrus.blogspot.com/

Podle mého názoru Mánesův úspěch (kromě toho, že byl samozřejmě excelentní kreslíř a pozorovatel.) spočívá i v tom, že si dělal správně a úspěšně mezikroky: na výstavě najdete spoustu skici a kresby na bílém nebo ještě častěji zatónovaném papíře, kde kresbou naznačil objemy a pak ji dál buď koloroval, naznačil světla a stíny kresbou nebo právě rozmytou tuší. I z těchto „obrázků“ můžete odhadnout, jak úspěšně používal všechny tyto znalosti a kolik nástrojů měl ve svém toolboxu, když pak o doopravdy šlo o něco velkého – jako třeba namalovat orloj. :)

3.) Jak si Josef Mánes vydělával obyčejnou prací, výtvarničinou

Jedna z nejzajímavějších sekcí výstavy pro mě osobně je ta o „zapřaženém Pegasovi“, aneb o tom, jak si malíř, který měl podle svých skic ambice na velké obrazy a realizace, vydělával obyčejnou výtvarničinou – a dělal ji sakra dobře.

Na výstavě najdete tuplák, který Mánes navrhl, jeho prapor pro jednotu sokolskou, docela dost portrétů na zakázku a také – pro mě dost překvapivě – vyřezávané rukojeti zbraní, podle jeho ornamentálních návrhů. Vůbec práce Josefa Mánesa s ornamentem by byla na samotnou studii. Právě ta část výstavy, která ukazovala, jak s ornamenty pracoval velmi tvořivě a nemechanicky a opět s inspirací v pozorování přírody – tak to byla ta část, která nejvíc inspirovala a bavila naše děti.

Od té doby si kreslí do svých malých skicáků také různé propletené květinové a přírodní motivy. Pro mě jako pro rodiče, a zároveň výtvarníka bylo fascinující vidět, jak bezprostředně se to do jejich tvorby hned propíše.

4. Krásné a oduševnělé Mánesovy portréty

Na výstavě díla Josefa Mánesa nsmí chybět pochopitelně Josefína:

…u níž mě zaujaly zejména její do temného pozadí se rozostřující obrysové linie a světlo, které se odráží zespoda jakoby seděla nad něčím zářivým – přestože jsem ten portrét viděla už mnohokrát, toho jsem si nikdy na obraze nevšimla.

Také jsem ale vůbec neznala příběh tohoto obrázku, který mi velmi připomínal a připomíná něco od Renoira (ale zaboha se mi nedaří vygooglovat co:). Pokud víte, pošlete mi to prosím do pošty nebo do komentářů. :)

Mega se mi líbily i jeho „obyčejné“ portréty měšťanských a šlechtických rodin.

… a to zejména tyto ženy namalované různými zemitými a tmavými odstíny.

5.) Způsob, jakým byl Mánesova tvorba použita během minulého režimu

Nebudu zabíhat příliš do politických podrobností, ale na výstavě najdete několik fascinujících designových kousků, inspirovaných dílem a odkazem Josefa Mánesa. Pro mě byla top strop tady ta Tesla:

… a krabice sušenek s jeho obrazem.

Návštěvu výstavy jsme zakočili procházkou tentokrát nikoli v našich milovaných Vojanových sadech – ale na Kampě, kde to bylo stejně dobrý. Pokud jste výstavu navštívili, budu ráda, když mi napíšete, jaké byly její highlighty pro vás. Hezké dny!

T_B