Když jsme před pár dny navštívili spolu s dětmi a babičkou lázně Luhačovice, moje první myšlenka byla: „Jasně, Jurkovič.“

Těšila jsem se, že si ve městě, kde jsem nikdy nebyla, prohlédnu – a děti seznámím s tvorbou tohoto osobitého a přitom i docela přístupného a srozumitelného .) architekta.

Povídali jsme si přitom, co je to secese, jaké známe další secesní stavby a jestli u Jurkovičových staveb dokážou poznat, kde jsou do nich vepsané tradiční beskydské chaloupky. Prostě užili jsme si s jeho stavbami, i se stavbami, které vypadají jako jeho:

…spoustu legrace.

Co mě ale osobně úplně zasáhlo (- a to, že to neznám, vypovídá myslím dost o mojí chatrné znalosti dějin architektury:) – byla funkcionalistická městská plovárna a „Bílá čtvrť“ v Luhačovicích z 20. let 20. století od architekta Bohuslava Fuchse.

Bílá čtvrť, pojmenovaná podle bílého pigmentu omítky, je umístěna trochu mimo hlavní centrum, ale budovy, které tam uvidíte, jsou fakt nádherné – s harmonickou skladbou hmot, krásnými čistými liniemi, uměřeností, prostě mě strašně bavily.

Nejvíc asi penzion Avion, řekla jsem si, že musím šetřit, a příště se ubytovat tam, abychom viděli i interiéry. :)

Co je ale úplná pecka, je Městská plovárna od Bohuslava Fuchse, která je normálně přístupná veřejnosti a já osobně ji považuji za nejhezčí plavecký bazén a vůbec jeden z nejkrásnějších prostorů, který jsem kdy navštívila. Prohlédli jsme si ji nejdřív zezadu skrz luxfery. :)

A potom jsme se vydali dovnitř.

Do hlavní haly, kde je bazén, divoká řeka a v patře dětský bazén a vířivka, vede tahle krásná, čistá chodba, se světlem na konci. Celkem neuvěřitelné.

Co jsem maximálně ocenila byla střídmost a vkus, se kterým je celá plovárna zařízená – má hezkou grafickou identitu, vkusné, jednoduché zařízení, dokonce ani reklama není „rozlezlá“ všude po prostoru, ale je pro ni vyhrazen střídmý obdélník u bazénu. Je prostě obecně vidět, kteří se o ni starají mají opravdu vkus a snaží se tento architektonický klenot nechat vyznít.

Samotný interiér je dechberoucí, zvláště s odpoledním světlem, které do plovárny podle mě dopadá promyšleně tak, aby si ji mohli užívat lidé „po práci.“

A s venkovní terasou, kde se můžete slunit na čerstvém vzduchu.

Na odchodu jsme si dali dobrou kávu – a opět: je to úplně neuvěřitelné, ale vstupní halu nic neruší, vše je drženo v mezích tak, aby vynikla architektura. Opravdu tleskám. Když jsem se zeptala pána na pokladně, jak je to možné, že to je tam tak všechno vkusné, a kdo že má na starosti grafickou identitu, řekl mi: „To víte, snažíme se,“ což je podle mě jednoznačně dobrá zpráva o tom, že vkus se zlepšuje a dočkáme se snad někdy i doby bez vizuálního smogu a grafického odpadu.

Doufám! Luhačovická plovárna je pro mě příkladem, že to jde! Díky! Hezké letní dny, T_B

PS: Pokud byste do Luhačovic jeli, přímým vlakem z Prahy jsou to 4 hodiny, je to mega příjemné místo a krásných domů (o kterých nic nevím:), je tam mnohem víc. Tak jestli o nich něco víte vy, určitě dejte vědět! TB