V minulém týdnu se mi stalo, že mi zbylo docela málo času, a musela jsem zvládnout docela dost obrázků. Přesto jsem ale všechno (jmenovitě padesát použitelných akvarelových obrázků:) v pohodě zvládla. :) Říkala jsem si, že je to přecejen už výsledek nějakého skillu – a o ten bych se chtěla podělit. Takže, přátelé, nemusíte už přemýšlet, že utratíte peníze za drahé kurzy akvarelu, zákady toho, co byste se tam dozvěděli, se dají shrnout do jednoho článku. :) A ten je právě zde: Toy_Box a její hacky, jak pracovat efektivně s akvarelem. :)

(Věřím ale, že minimálně některé z nich se dají přenést i do dalších vašich kreativních praxí.)

V tomto článku nejprve popíšu svojí základní metodu, a pak se podívám na jednotlivé věci, které dělají moji práci efektivnější a rychlejší.

Můj základní způsob práce s akvarelem je následující:

• nakreslím scénu tužkou
• tužku naskenuju, vyčistím a vytisknu na akvarelový papír
• kresbu akvarelem vybarvím, domaluju a znovu naskenuju k digitálnímu použití

Důvody, proč nekreslím nebo nemaluji rovnou na jeden papír jsou následující: Kresbu mám vždycky jako takový zálohovaný mezikrok pro případ, že by se mi pozdější vybarvení nepovedlo – což se teď už tolik nestává, ale dřív se mi to dělo třeba u jednoho obrázku z pěti. :) Dálší důvod je, že barva z tiskárny, která je v linkách, lépe funguje s akvarelovými barvami, než tužka, která obvykle dělá barvy šedé. To jen na úvod.

Tak a tady jsou moje způsoby, jakým si práci na akvarelu usnadnit a jak ji zrychlit.

1.) Uspořádejte si prostředí

Když pracujete na větším objemu práce (jako jsou třeba obrázky pro komiks, animaci nebo cokoli, kde toho potřebujete hodně nakreslit najednou), je podle mě zcela zásadní, abyste měli svoje pracovní prostředí logicky a ergonomicky uspořádané, a neztráceli tím pádem čas a flow.

Moje prostředí pro akvarel vypadá následujícím způsobem:

Všimněte si, prosím, že se v něm lze úplně přirozeně pohybovat zleva doprava, tak, jak akvarel malujete:

Voda, barva, paleta (doporučuji neutrácet za drahé porcelánové „palety“, stejně dobře poslouží obyčejné bílé talíře.) a testovací papír.

Pro mě osobně je důležité, když spěchám, i odstranit si z dohledu všechny věci, které mě ruší vizuálně, aby mi oči na ničem neulpívaly a mohla jsem se dobře soustředit na práci samotnou.

2. Udělejte si vzorníky

Ale fakt. Pokud pracujete s akvarelem, mít vymíchané barvy na papírkách vedle, kdy vidíte, jak každá barva vypadá po zaschnutí, je pro tvorbu akvarelem podle mě úplná nutnost a čas, který tím na začátku strávíte, se vám mnohonásobně vyplatí. Doopravdy, věřte mi. :) (Právě jsem vám ušetřila sedmičku za kurz malování akvarelem, kde by vám toto tajemství s velkou slávou sdělili.))

Já používám dvoje barvy: fabercastellky a cottmany, oboje mají trochu jiné odstíny a jsou asi to nejlepší, co jsem na našem trhu zatím našla. Takže mám vzorníky pro oboje.

3. Používejte fotoreference

Myslím, že v době, kdy všechno myslitelné nakreslí Midjourney, fakt není třeba vymýšlet z hlavy, jak vypadá klika u dveří nebo toustovač. Já osobně si všechno, co vím, že později nebudu vědět, jak vypadá :) najdu a nafotím dopředu a uložím do jedné složky na plochu. Když potom potřebuju vědět, jak vypadají odlesky na klice, podívám se a bez výčitek svědomí to nakreslím to podle fotek. Stejně tak baráky, psy a boty. Nafotím si je, kreslím podle fotek. Pokud je tam architektura, bez výčitek svědomí ji překreslím přes lightboard (nebo sklo s žárovkou pod ním). Stejně tak patterny – není důvod, proč je pozorovat a vymýšlet, to si nechte na figury, hlavy a ruce. :)

Mějte na paměti, že mnohem důležitější, než to, zda „podvádíte“ a kreslíte podle fotek, je výsledek, kterým by měl být krásný, osobitý obrázek ve vašem stylu.

4. Malujte směrem ze zadního plánu k přednímu, od světlých odstínů k tmavým

Přesně tohle by vás učili, pokud byste chodili na nějaký kurz akvarelu. Takže bacha, dávejte pozor. Akvarel je technika, která vám „nic neodpustí“, všechny tahy štětcem jsou vidět. V ideálním případě byste tedy tyto tahy štětcem měli dělat s rozmyslem a už v nich „nehledat“, ale spíš vědět, co přesně děláte a jak. (Trochu neintuitivní, že?:)

Já osobně se snažm, aby byly moje tahy co nejvíc „graffiti“, měly hezkou dynamiku a nezašmudlané barvy. :) Právě od toho, abych si tah předem vyzkoušela, a do obrázku už ho dala hezky čistě, slouží testovací papír.

To v praxi znamená, že skoro nepoužívám černou, obvykle si krásně vystačím s tmavě hnědou a „paynovou modří“, což je takový fancy název pro hodně tmavě modrou, skoro černou, která vám ale – na rozdíl od černé – barvy neušpiní.

Postupuju od světlejších tónů k tamvším a přidávám postupně vrstvy, právě to dělá akvarely tak krásné a bohaté. Takže ve škále světlých barev by to bylo cca: světlý okr – nahodím hlavní stíny, tmavší okr, udělám stíny do nich. Žlutá, oranžová, červená atd. Prostě od světlých k tmavým – a tím se snažím modelovat objemy.

Maluju od zadního plánu k přednímu – tj. když si představíte svůj obrázek jako krajinku od Josefa Lady, první namalujete nebe nad kostelíčkem vzadu (takže nevadí, že trochu přetahujete do kostelíčku – jeho definitivní konturu ještě jednou namalujete vzhledem k nebi), pak kostelíček na obzoru, pak vesnici pod ním, a takhle se postupně propracujete až k postavičkám koledníků vepředu, rozumíme si. :)

5. Používejte „wet on wet“ a suchou kresbu

Akvarel je krásná technika mimo jiné proto, že v ní můžete střídat opravdu malířské techniky a pracovat s rozpíjením, barvami atd. s kresbou – štětcem. Já osobně kombinuju akvarel ještě s polychromoskami – obvykle namaluju obrázek barevně, aby měl krásné barvy a dynamiku, a pokud chci detaily – ořežu si úplně do špičky pastelky (nebo vezmu malý štětec, velikost 1), a ještě přidám jednu vrstvu kresby navrch, aby měl celý obrázek víc bohatých (výrazových) vrstev.

Základní pravidlo ale je, že: pozadí (to, kde nechcete detaily) malujete „mokrou do mokré“, tj uděláte si na papíře velkou mokrou louži a necháte v ní pigment rozpít, a čím víc suchý obrázek máte, tím mají vaše tahy štětcem jasnější ohraničení a tím víc kresby se tam dostane.

Obrázkům obvykle sluší obě polohy – jak velké akvarelové skvrny, tak nějaké detaily kresbičkou, osobně se snažím mít, pokud to jde, v akvarelu obě polohy.

Opět: pokud se přihlásíte na kurz akvarelu, v podstatě vás tam naučí toto – ale tohle je právě technika, která se dá nejvíc zabalit do různých ezo přístupů o tom, jak musíte „následovat vodu“, žít přítomným okamžikem, dýchat u toho atd. A obvykle je přesně tohle spojení (mindfullness a akvarel.) to, za co zaplatíte těžký prachy – místo toho, aby vám třeba lektorka vysvětlila, jak malovat štětcem přechody nebo jak modelovat malbou hmotu.

(To totiž často sama neumí, ha, zatímco dýchání a tváření se, že obsahujeme kodenzovanou moudrost čínské tušové malby je o dost lehčí, že ano.)

Mindfullness je sice podle mě fakt hezké a dýchat u toho samozřejmě taky neškodí :), vůbec tyto meditativní techniky malby nijak nesnižuji, já ale obvykle vodu tolik nenaciťuji =) právě protože se snažím stihnout nějaký deadline :) Už na škole jsme se spolužáky ze scénografie přišli na to, že ty akvarelové mapičky vypadají úplně stejně, jako když tam voda zenově „sama doteče“ – nebo když ten obrázek vyfénujete. :)

Takže ano, musím se přiznat, stále obrázky fénuju a tak šetřím čas, sorry zenbuddhisme. :)

A vy si klidně meditujte, a nechte svoje starosti odplavit společně s akvarelem – ale neplaťte za to boha jeho hříšný peníze, ju? :)

6. Pokud vám vadí struktura – pořiďte si hladký akvarelový papír

Dlouhá léta jsem nemalovala akvarelem zejména proto, že mi vadila struktura a zrno akvarelového papíru, která byla prostě za všech okolností vidět – dokud jsem neobjevila hladký, „hot pressed“ akvarelový papír. Já používám a mám ráda Daler Rowney, ale myslím, že jakýkoli hladký akvarelový papír bude mít srovnatelnou kvalitu. Ale věřte mi, pokud jste zatím malovali jen na ten se strukturou – hladký papír pro vás bude totální gamechanger. :)

7. Užijte si to

Přestože jsem nahoře trochu vydissila „ezo“ přístup k akvarelu, pravda je, že voda ve vašem akvarelovém obrázku si tak nějak vždycky bude trochu dělat, co chce. Dlouho jsem s tím bojovala a měla jsem pocit, že ji musím nějak víc kontrolovat, aby byly moje akvarely lepší. No, a pak jsem se na to vykašlala, vůbec svoje akvarely nehodnotím (nebo lépe řečeno – hodnotím je po mnohem větších celkách), a spíš prostě pozoruju, jak odnáší částečky na okraje skvrn a jak se rozpíjí (vidíte – je to tady – mindfullness:)) A tak nějak jsem přijala, že nikdy nebudou takové, jaké jsem si představovala, že budou. A to mi na nich přijde vlastně úplně nejlepší.

Hezké dny!

T_B

PS: Pokud máte nějaké zkušenosti/problémy nebo vlastní hacky na zlepšení práce s akvarelem, budu moc ráda, když mi je dáte vědět do komentářů. Stejně tak i vaše zkušenosti s akvarelovým mindfullness .))