Galerie Sladovna je pro mě – stejně jako třeba galerie GASK v Kutné Hoře nebo Lapidárium v Broumově – top místo, kam vzít děti na výstavu. Minulý víkend jsme navštívili novou expozici, Já město.
Výstavy ve Sladovně mě baví hlavně výtvarně – mně osobně přijde, že estetický zážitek pro děti je minimálně stejně formující jako ten vzdělávací. Výstavy ve Sladovně mě ale baví z vícero pohledů – například se mi líbí i to, jak jsou nedoslovné a že na ně můžete jít s různě starými dětmi (i dospělými!:) a každý si odtamtud odnese nějaký zážitek.
A to je právě i případ výstavy „JÁ město“. Na výstavu je nutné objednat se přes galerii předem, návštěvníci chodí dovnitř v malých skupinkách. Vyberete si časový slot (pozor! obvykle na druhý den bývají výstavy už vyprodané) a pokud máte auto v servisu jako my :) – z Prahy do Písku se dá dojet docela pohodlně Flixbusem.
Výstava „JÁ město je v celém jednom patře krásného industriálního prostoru bývalé Sladovny. Pokud jsme dobře s dětmi pochopili koncept, představuje takovou ideální představu, jak by města mohla působit. Nebo jak by vypadala, kdybyste byli vy město. Nebo jak by města vypadala podle dětských snů.
Jedná se prostě o hrozně příjemný, až bych řekla terapeuticky působící prostor, kde můžete dělat spoustu zajímavých věcí, snít, stavět si, anebo si třeba odpočinout.
Na začátku jsme spojovali části lidského těla s různými městskými prvky – opět mi velmi vyhovovalo, že naše společné přemýšlení s dětmi nám nikdo „nezkurátoval“ – u spousty exponátů není návod k použití ani žádné další vysvětlení. (Což se třeba nám opravdu líbí, protože rádi necháváme děti, aby na věci „přišly samy“, na druhou stranu si dokážu představit i děti a rodiče, kterým by se víc návodnosti hodilo.)
Pak jsme si hráli s barvami a siluetami a dělali rukama barevné anděly:
… a to bylo fakt krásný, skoro dojemný. A myslím, že pohled na to, jak si spolu hrajeme s barvama a kolem si hrajou děti mě bude provázet ještě fakt dlouho… :)
Dost nás bavilo vymýšlet si různé scénky i v rámci stínového divadla:
Fajnšmekři Sladovny jako jsem já .) samozřejmě poznají, že mraky jsou už z minulé výstavy „Voda mě napadá“ – ale to mi vůbec nevadilo. Důležitá byla debata o tom, kdo všechno chodí a jezdí po městě a jak by mělo město vypadat, aby se v něm všichni cítili dobře.
Bavily nás i různé další úkoly a místa – ale nechci je sem všechny psát, abych to pro vás úplně nevyspoilovala.
Do Sladovny se ještě určitě plánujeme vrátit, protože kromě výstavy o městě je tam i výstava o Daisy Mrázkové, kterou – pochopitelně – miluju. (Ta byla ale právě už vyprodaná. :)
Btw: Pokud jste na ní byli, budu moc ráda, když mi napíšete, zda se vám líbila.
Každopádně návštěvu Sladovny fakt moc doporučuji, je to skvělé a velmi inspirativní místo.
Hezké dny!
T_B
