Co dělat, když vám nejde malovat? Nebo psát? Nebo prostě vůbec nic kreativního?

S takovou situací se setkávám více než běžně. Společně s někým pracujeme na jeho tvorbě. Potkáváme se, abychom zlepšili jeho styl, vybudovali portfolio nebo dokončili obrázkovou knížku pro děti. Ale nějak nám to nejde. Přestože je ten člověk motivovaný a má nejlepší úmysly opravdu něco udělat se svou tvorbou (nebo kresbou.), tvorbu prokrastinuje. Nějak se nám nedaří, aby se k tomu doma „dokopal“. Tuto situaci samozřejmě znám velmi důvěrně sama. :) Moje zkušenost je, že se „dokopat“ máte největší problém právě k tomu, co by pro vás bylo úplně nejužitečnější dělat.

(Jak píše moc dobře Steven Pressfield ve své Válce umění, kde o této síle mluví jako o odporu.)

Zkusila jsem dát dohromady pár triků, se kterými mám já osobně dobrou zkušenost, a snad budou k něčemu užitečné i vám :)

Tip první: Nejdřív o tom jen přemýšlejte

No jasně, říkáte si teď možná. Přemýšlet o tom, jak kreslím, to by mi ještě šlo. :) Bane, věnovat se předběžnému promyšlení (pre-meditation v angličtině) projektu, jsem se naučila od skvělé koučky Marthy Beck, která to považuje za úplně první stadium jakéhokoli práce a od té doby, co to tak vnímám (a dělám.) mi to moc pomáhá. Martha Beck říká, že pokud se chce dokopat k jakékoli činnosti – třeba uklízení – pustí si videa o uklízení a kouká na ně, a představuje si, jak sama uklízí. To jí pak pomůže se do toho doobravdy pustit.

Tohle mi fakt mega pomohlo, a od té doby to fakt dělám. Kdykoli na delší dobu vypadnu z nějaké své rutiny – ať už je to kreslení studií, cvičení nebo cokoli jiného, když se k tomu potřebuju nazpátek „dokopat“, udělám to tak, že nejdřív si pustím nějaká videa, podcasty, cokoli, co s tou oblastí souvisí. A čekám. A stejně jako když zasadíte do země semínka, i tak ve vás pomalu vzklíčí touha, udělat to taky :) (Nebo alespoň ve mě jo.)

Samozřejmě dost záleží na tom, jaká ta semínka si do sebe dáte – různé obsahy mají různou výživovou kvalitu. Mně osobně nejlíp funguje prohlížení různých knížek o umění, normálně tištěných. Nebo filmy o malířích nebo výtvarnících – to podle oblasti, kterou potřebuju podpořit.

Samozřejmě do omezené míry funguje podobně i Instagram, i když ten je podle zkušenosti mnoha lidí, kteří se se mnou učí kreslit, trochu dvojsečný. Zároveň obsahuje spoustu „výživného“ obsahu v podobě stories nebo videí třeba s tutorialy k tvorbě, ale pro spoustu lidí může být samozřejmě někdy i zahanbující. Velmi rychle se dostanou do spirály „tenhle maluje mnohem míň než já – a je mladší – takhle já malovat nikdy nebudu – nic nemá cenu – stejně teď všechno namaluje AI“. O_O

:)

(To samozřejmě není pravda – naše tvorba má a bude mít vždycky smysl – i kdyby třeba jen pro oko a potěchu nás samých.) To, co se mi osobně osvědčilo vzhledem k prokrastinaci na Instagramu je – sledovat jen pár tvůrců a dívat se přímo jen na ně a celou dobu mít na myslí, že jsem ve velmi umělém prostředí, zacíleném na dopamin high, a je tedy třeba svůj vnitřní klid – jako děti u rybníka – ani na vteřinu nespouštět z očí.

Tip druhý: Nízkoprahovost

Každý ví, že dokopat se k čemukoliv smysluplnému a tvůrčímu není jen tak. Bojujeme sami se sebou a s vlastním sebevědomím, když už si k tomu sedneme nebo stoupneme, zjistíme, že: „Hele! Došla modrá barva!“ A vrátíme se do ležaté polohy na gauč.

Mým druhým trikem je – udělat si samotný vstup do tvorby co nejvíc nízkoprahový. Podle výzkumů ovlivňuje prostředí naše chování mnohem víc, než si uvědomujeme. Já se tedy snažím, aby bylo moje prostředí k těm nejvíc křehkým oblastem mojí tvorby (které mají zároveň tendenci nejdřív odejít, když jsou podmínky jakkoli „neideální“, tedy vždycky:) co nejjednodušší.

Cokoli, co v tomhle podniknete, se počítá. Já mám tužky a pastelky přímo nad stolem, doslova na dosah ruky. Stojan mám stále opřený o zeď v místnosti, kde maluju – a to je vlastně jeden z pokojů našeho bytu. Ateliér nemám právě z tohoto důvodu – nerada bych, aby cesty do něj a zpět představovaly nějakou překážku mojí tvorbě. Prostě chci kdykoli, kdy na to mám chuť (nebo třeba jen trochu času:) vzít stojan, barvy a vrhnout se na to.

Když cokoli píšu, pomáhá mi začít vleže – buď v posteli hned ráno si uvařím kafe, začnu a spolehnu se na to, že mě flow toho textu a tvorby vytáhne a posadí časem ke stolu. Mám nejlepší výtvarné pomůcky, jaké dokážu sehnat, takové, jaké mi vyhovují. Mám je blízko a mám v nich pořádek.

A tak dále a tak podobně. Je jen na vás co na sebe vymyslíte a jak si cestu k tvorbě dokážete usnadnit a zpříjemnit. Ale i malé změny mají v této oblasti velké dopady.

Tip třetí: Najděte si kámoše

Umělci obvykle těží z výhod volného povolání: mohou si vstávat, kdy chtějí, pracovat, kdy chtějí, nemají konec pracovní doby ani kancl. To je všechno báječné, ale v okamžicích, „kdy nám to nejde“, by se právě nějaká rutina nebo to, že si můžete o tom, co vám přesně nejde, promluvit.

Pokud chodíte do školy, zpětnou vazbu a kámoše, se kterými si o tvorbě můžete pokecat, vám v ideálním případě poskytuje škola. Co ale po škole?

Moje doporučení zní: najděte si další umělce – kámoše, se kterými můžete svou tvorbu konzultovat a radit se o ní. Já mám takových lidí hned několik, a vždycky jde o lidi, kteří jsou v něčem lepší než já, ať už technicky nebo třeba v přístupu a přemýšlení o své tvorbě. To, že se s nimi mohu občas vidět a o svých problémech (i radostech!:) v tvorbě si s nimi popovídat, považuju za úplné blaho a spásu svého života. Co bych si bez nich počala!

Tip čtvrtý: Zkuste něco někdy dělat pravidelně

Pravidelnost prostě funguje, mému životu dává řád a bezpečí. Můj postup je, že pokud se mi do něčeho vůbec nechce, a nemůžu se k tomu dokopat, zvolím si jeden den den a konkrétní hodinu v týdnu, a řeknu si, že se tomu budu věnovat jen třeba deset nebo dvacet minut. Nebo si řeknu, že se tomu budu věnovat, ale každý den jen deset minut. A když to udělám pár dní po sobě, někdy se mi podaří sama sebe ošálit, že to vlastně není tak náročné, jak se mi to zdá :)

Funguje mi také jakákoli provázanost na věci, které už samy od sebe pravidelné jsou, myslím, že se tomu říká řetězení. Příklad: Pokud každý den začínáte tím, že si sednete ke stolu a začnete psát emaily, nic nebrání v tom, abyste předtím pět, deset nebo dvacet minut kreslili nebo psali to, co je potřeba.

No, a to je tak zhruba z věcí, které já podnikám, pokud mi nejde malovat, všechno. Kdyby vás napadly nějaké další tipy a hacky, budu za ně moc ráda a napište mi je buď do komentářů nebo na toybox@toybox.cz. Pojďme se navzájem inspirovat!

Hezké letní dny, kdy vám všechno půjde přesně tak, jak si přejete, vám přeje Toy_Box

PS: Doporučená četba:

Steven Pressfield – Válka umění – základní kniha pro všechny, kteří chtějí pochopit, jak fungují síly odporu k tvorbě :)

Chris Guillebau – The Art of Nonconformity – kuchařka nonkonformího přístupu ke světu! Zejména vhodná pro všechny, kteří se snaží o jakýkoli aktivismus ve svém umění

Martha Beck – The Way of Integrity – já tuhle paní doopravdy miluju. Kniha, ve které Martha Beck, mj. koučka Oprah Winfreyové, popisuje jak být v souladu se sebou, a nikoli s kulturou

Julia Cameron – The Artis´s Way: The Spiritual Path to Higher Creativity – starší, ale pořád dobrá knížka o propojení ducha a tvorby, obsahuje praktická cvičení

James Clear – Atomic Habits – síla malých změn

Pokud máte jakékoli další tipy na toto téma, opět budu za ně ráda! T_B