99 barevných balonků aneb Proč se vyplatí skicovat

99 barevných balonků aneb Proč se vyplatí skicovat

Tenhle právě dokončený a odevzdaný design je podle mě jeden z důvodů, proč je „všechno“ s ilustrací lepší než bez ní. Ilustrace může dělat rozdíl mezi tím, zda se věc – v tomto případě místnost – dá, anebo nedá používat. Na mé poslední práci se dá ale vysvětlit další, pro profesionální ilustrátory hodně důležitá věc – proč se ilustrátorům vyplatí hodně skicovat.

Minulý rok mě oslovil Dům zahraniční spolupráce, což je instituce, která se zabývá zejména podporou cestování a vzdělanosti, abych jim připravila obrázek pro zvláštní místnost. Byla nově zrekonstruovaná a měla sloužit ke schůzkám a setkáním, ale tak nějak nikdo ji moc nechtěl používat: jednak v ní byla ozvěna, a pak také působila tak nějak studeně a neosobně.

Nejdřív jsme jednali o nástěnné malbě, ale pak lidé z DZS přišli s tím, že nejlepší bude zároveň místnost odhlučnit, a moje zadání se tedy změnilo z malby přímo na zeď na velkoplošný design, ilustraci, která by vyjadřovala to, co Dům zahraniční spolupráce dělá – tedy vysílá lidi do zahraničí „na zkušenou“, nejen studenty, ale i profesionály z různých oborů a podporuje spolupráci různých vzdělávacích institucí. Zároveň měla být ale ilustrace dostatečně krásná, aby místnost udělala příjemnější, a lidé se tam při setkáních nejrůznějšího druhu cítili prostě dobře.

Protože na scénografii nás naučili, že na všechno je nejlepší si nejdřív udělat malý model a aby mi byly jasné rozměry, narýsovala jsem si nejprve malé dvě stěny. Pak jsem začala skicovat nápady.

Tuhle část tvorby mám dost ráda, protože je to často přesně to stadium, v němž přijdete na různá řešení, která by vás vůbec předtím nenapadla.

Používám při něm takzvanou sendvičovou metodu, kterou jsem se naučila z online designového kurzu Design: Creating Artifacts in Society (který vám mimochodem vřele doporučuji, i pokud děláte cokoli s designem jen vzdáleně související).

https://www.coursera.org/learn/design

Jde o to, že na jednu stranu papíru si napíšete tzv. user needs. To je designový pojem, který v podstatě znamená všechny způsoby, jakým se ta věc, kterou právě navrhujete, bude používat. Používá se klasicky v průmyslovém designu, ale mě se opakovaně osvědčilo a osvědčuje používat tohle designové myšlení i na všechno, co se tváří jako umění .) a vůbec na cokoli s designem třeba jen vágně související.

Tzn. přemýšlet nad ilustrací nebo designem nikoli tak, že nikoli ilustrace, obraz, série plakátů atd. je moje volné vyjádření, já jsem autor, a vy mi do toho nebudete kecat, ale naopak podívat se na zadání hned od začátku očima klienta, jeho user needs si pořádně nabrat, ideálně zapsat a pak se snažit pohybovat v rámci toho, co potřebuje.

Takže na základě základních uživatelských potřeb jsem se snažila přijít s ilustrací, která by zároveň sdělovala to, co klient potřebuje, zároveň by činila prostor útulnějším, dalo se na ní dobře i dlouho koukat a také by byla prostě hezká. To je pro mě úplně zásadní hledisko, aby se to i mě samotné líbilo.)

A přišla jsem s těmito pěti skicami. Pro větší přehlednost jsem tam vždycky napsala klíčová slova, aby se nám podařilo otevřít diskuzi.

Ke každé skice připojuji vysvětlující nápady a inspirační zdroje.

Tohle je první moment, kdy se osvědčuje to, co si myslím a to je, že čím dřív skic, tím líp.

Dovolte mi tady se na moment zastavit. Opakovaně se setkávám s tím, že někteří moji kolegové ilustrátoři mají problém zakázku naskicovat. Určitě ne tak velkou jako je pětimetrový mural art, to by v tomhle případě musel být opravdu ilustrátor – střelec, aby to nenaskicoval, ale u jiných menších zakázek je docela běžné, že se nechají nabriefovat a pak jdou rovnou na final. Přijde jim, že zakázka je špatně zaplacená i tak, a proč tedy ztrácet čas se skicami.

Já musím říct, že jsem velmi proti tomuto postupu. Možná to vyplývá už z určité plynulosti, kterou jsem získala svými pravidelnými cvičeními na kresbu, takže mi opravdu tyhle jednoduché skici moc času neseberou, ale přijde mi, že jsou pro profesionální práci naprosto nutné. X-krát se mi potvrdilo, že pokud to nenakreslí, přestože si to vysvětlíme sebelíp, stejně se s klientem tak úplně nechápeme. Navíc tím, že hodíte hned na začátku na papír úplně všechno, co máte v hlavě, si ji prostě vyčistíte a už vám tam nestraší různé možnosti a co by kdyby, prostě to máte na papíře jako variantu. Takže za mě je rozhodně lepší říct si o víc peněz, případně o skicovné (tj. odměnu za každou skicu), ale tu věc nejdřív naskicovat.

V tomhle případě se skicování ukázalo jako obzvlášť užitečné, protože klient si oblíbil hned dvě skici a já jsem tím pádem nabídku práce i do budoucna.

Pro náš účel se všem nejlépe líbila myšlenka balonků, které odplouvají do dálky do koláže pomyslného města, sestaveného z různých evropských konkrétních staveb. Což byl přesně ten okamžik, kdy jsem to naskicovala podruhé, přesněji, ale stále nikoliv finálně.

Vznikla tahle skica (kterou jsem klientovi poslala ve třech barevných variantách):

Všechny reagovaly na schůzku se slečnou architektkou, kterou jsem si dala mezitím, abych se zeptala na její názor na to, jak by měl design vypadat.

Nic z toho (varianty barev ani další skici) jsem neměla napsané ve smlouvě (standardně dávám do smlouvy vždy pouze tři skici), takže si možná teď říkáte, že to je hloupost tu věc tolikrát skicovat, když by bývalo stačilo všem jen napsat: buďto budou balonky barevné nebo to chci udělat se žlutým nebem, případně to celé bude jen šedivé. Vyberte si, prosím! Opět musím nesouhlasit: zase se z časového hlediska i z hlediska efektivity práce naprosto vyplatí, strávit tím trochu víc času a ty varianty vyexportovat, aby to klient viděl.

Jedním z důvodů je, že až na případy, kdy je klient opravdu nerozumný nebo nesnesitelný, se snažím, aby s mým designem byli opravdu všichni spokojení a v pohodě. Skicování je rozhodně způsob, jak to udělat. Jednak přináší naprostou přehlednost, a krom toho se pak na tom lidé s vámi mohou víc podílet.

Vlastně tuhle metodu postupných kroků jsem se naučila a propracovala ji .) když se snažím něco vyrábět s dětmi. Tam se taky dost vyplatí se zeptat: „Táák, a teď tuhle část, která spojuje kolo s karoserií ustřihneme, ano?“ než riskovat, že celý projekt, dítě a případně i vy skončíte v slzách a v troskách.

V tomhle případě se nové skici opět vyplatily, protože se ukázalo, že tam mám polovinu domů v podstatě špatně – a musí se vyměnit. Kdybych po prvním kole šla rovnou na final, už bych si velmi trhala vlasy, co si to na mě vymýšlejí. My jsme ale pořád ve fázi skic, takže to nikomu nevadí.

Barvy jsme měli, správné domy jsem tam přidala.

A tím vznikla poslední, finální verze, což je tato.

No, a s tímhle obrázkem jsou už všichni spokojení.

Což je přesně i to, co těší nakonec mě.

Tak teď už jen doufat, že to hezky vytisknou a těšit se na to, jak to bude vypadat v té místnosti .)

Hodně skic i vám a hezké letní dny přeje Toy_Box

Share on facebook
Sdílet na Facebooku