Nakreslete nam prosím skupinu mentálně postižených, jak se baví s Nikolou

Nakreslete nam prosím skupinu mentálně postižených, jak se baví s Nikolou

Tenhle podzim nešetří nikoho. Poté, co jsem pro Hospodářky nakreslila mapu Beskyd…

… kreslím seriál pro Heroine o Uzlovi a pro Nesehnuti serii ilustraci o globálním zbrojení, u kterýho se vždycky málem rozbrečím, pokračuji ve svém projektu proti tabuizaci sexu mentálně postižených.

Jsme právě u druhého plakátu, když mi přijde brief: „prosím, nakreslete nám skupinu mentálně postižených, jak si povídají o sexu s Nikolou.“

„Oukéééj,“ říkám si. „Who the fuck is Nikola?“ a vzápětí otevírám následující fotku:

„Vida, Nikola!“ řeknu si, na můj vkus jí nejsou pořádně vidět oči, které určují docela výraz celé tváře, ale protože mě série portrétů 50×50 cm opět pro Hospodářky podle low-res fotek protáhla už dávno bahnem, nic si z toho nedělám, fotku zesvětluju a myslím si: „V pohodě, nějak to půjde.“

Mám totiž jiný problém: přemýšlím, jak to celé dát dohromady. Obvykle to, že je na ilustraci „skupinka“ lidí nebo se tam vůbec odehrává moc věcí je zárukou toho, že to bude vypadat blbě, v grafice je totiž takové pro laiky těžko pochopitelné navíc i těžko definovatelné pravidlo, že když chcete, aby něco dobře vypadalo, nesmíte to obklopit milionem dalších věcí, jinak to prostě nevyzní.

Lidi si představujou, že my ilustrátoři dokážeme do jednoho obrázku narvat neuvěřitelný věci, můj asi největší extrém bylo zadání na jedno komiksové okénko v němž: „na ulici zastavilo auto, policie odvádí uživatele drog, jeho děti sociálka a všechno to sledují sousedi za oknem.“ Což o to, ono se to jako na jeden obrázek narvat opravdu dá, ale znáte takový ten Boschův obraz Zahrada pozemských rozkoší? Tak takhle malý ty postavičky pak budou. :)

Jenže tyhle ilustrace se mají používat jako výukové.

Mají detabuizovat.

Mají sloužit ultrasympatickým ženám z organizace Freya, které pomáhají se sexem mentálně postiženým.

A tak se do toho pouštím.

Pro celou sérii těhle ilustrací jsem zvolila estetiku, jako měly jednu dobu reklamy na snowboardový věci: studený barvy a hezká kresebná linka. Nejdřív jsem to chtěla udělat takový trochu pastelově a zamilovaně barevný, ale pak mi došlo, že jde o mentálně postižené lidi a že je prostě nejvíc cool to udělat nejvíc cool.

Takže jsem od této myšlenky upustila a protože mě učí malovat skvělá Tamara Dostálová, která (mimo jiné) dává všude modrou, dala jsem tam taky modrou .)

A základní barvy jsem si nabrala z téhle, předešlé ilustrace:

V poslední době vždycky, když se pustím do vybarvování, udělám si i v digitálu podobnou paletu jako kdybych malovala třeba olejem, což mi mega pomáhá utřídit si myšlenky. Takže ta moje původní vypadala nějak takhle:

Ilustraci vybarvuju v digitalu tak, že si do jedný vsrtvy dám svoji (hezkou:) kresbu tužkou .), zazálohuju si ji, abych se k ní kdykoli mohla vrátit, a pak ji obarvím do hněda nebo do modra, aby nebyla tak tvrdá. Pak už lasem objíždím jednotlivý tvary a doplňuji barvy, aby byly hezky v kompozici. Když mám základní tvary, začnu postavy i prostředí pod tou kresbou promalovávat – kapátkem si vždycky nabírám barvy těsně vedle té, co mám v základním tvaru – buď světlejší nebo tmavší. No, a takhle to prostě maluju, dokud se mi to celý nezačne alespoň trochu líbit.

V tomhle případě se mi v jednom okamžiku zdálo, že je to prostě celý už hrozná nuda, navíc, že barevně vykrádám sama sebe, a přešla jsem ke své oblíbená paletě: starorůžová/pleťovka/okr.

Při vybarvování téhle ilustrace jsem použila pouze jeden hranatý štětec. Sanžím se nevybarvovat nějak doslovně, spíš „vyprávět pohádku“ (a neztrácet objem) než doslovně šuftit detaily .)

Heč, to mě taky naučila Tamara .)

No, nakonec se to vždycky snažím něčím doladit nebo opepřit, jak chcete, prostě tam dát něco, co dá vyvážené kompozici barev a hezkých tvarů šťávu. V tomhle případě to bylo srdíčko, které má jeden ze svých paprsků přes obličej toho kluka. Prostě když se mi zdá, že ten dort má dobrou stavbu, náplň i části, navrch ho nazdobím .)

A voilá: je to na světě .)

Ilustraci jsem osadila střídmým fontem bahnschrift ve dvou řezech (semibold a regular).

Tak doufejme, že si je Nikola podobná, a že se bude ilustrace ve Freye líbit .)

hezké dny přeje Toy_Box

Share on facebook
Sdílet na Facebooku