S kidama po Praze: Je Muzeum Karla Zemana s dvouletými dětmi dobrý nápad?

S kidama po Praze: Je Muzeum Karla Zemana s dvouletými dětmi dobrý nápad?

Rodiče malých – a i těch větších – dětí určitě vědí, o čem mluvím: uvažujete, jak strávit deštivé nedělní odpoledne, a nejít na hřiště. Najdete něco, co by vás (anebo starší děti) aspoň trochu bavilo, a přemýšlíte: Bude to tam bavit ty mrňousy? Nebudou řvát a řvát a řvát, že nemůžou sahat na obrazy (Gerharda Richtera)? Nebudete nakonec hořce litovat, že jste si s nima ty bábovky plácat nešli?

Takže v následujícím příspěvku bych chtěla zejména odpovědět na otázku: Je jít do Muzea Karla Zemana na Kampě s dvouletými dětmi dobrý nápad?

JE!

A nejen proto, že si je tam můžete vyfotit, jak jedou na Pegasovi .)

Muzeum Karla Zemana je kompaktní a malé, schované v jednom z domů na Malostranské straně pod Karlovým mostem. A je babyproof.

Je to skoro s podivem, ale vypadá to, že někdo v něm měl tolik rozumu, že takové muzeum pro děti a jejich rodiče udělal tak, že tam jsou nejen trpěni a kustody okřikováni, ale snad i vítáni. Ani se tomu snad věřit nechce.

Expozice je bezbariérová, a vypadá, že jím v případě potřeby projedete kočárkem, my jsme ho nechali u vstupu. Obrazovky s filmy jsou dole, takže na ně děti vidí, a vypadá to, že jim ani nic moc nemůžou udělat. Na všechno se tam smí sahat, na co se nesmí, je za sklem. Muzeum je (sice jen trochu, ale přesto) interaktivní: na pár věcí si můžete vylézt, něco si poslechnout a do něčeho koukat, takže děti se víceméně nemají šanci moc nudit. Akorát je celé prohlídka zakončena proklatě nízkým stolkem s proklatě levnými dinosaury, takže se naše domácí dinosauří rodinka rozšířila na čtyři kusy, a jeden z toho je růžový. Takže bacha.

Vůbec jsem netušila dvě věci: zaprvé, že Karel Zeman měl tohle příjemně modernistické loutkové období…

– a taky jsem vůbec dodneška nechápala, jak až moc geniální byl. Ale fakt. Tak za to jsem Muzeu Karla Zemana opravdu vděčná.

V expozici, která děti nenudí a dospělé zaujme, jsou představeny jeho důležité filmy, samozřejmě velká pozornost je věnovaná Cestě do pravěku…

Další věc, kterou jsem pochopila, bylo, jak (dobře) používal montáž. Měla jsem úplnej Aha zážitek, jak by tomu řekla moje paní terapeutka, u týhle cedulky jsem si říkala: „Ajo! Vždyť to je pravda, ty pterodaktylové, to byla vlastně hrozně dobrá montáž!“ :)

No, a potom jsou tam vysvětlený všechny ty triky, který v době tři déčka a zelenýho plátna působej tak strašně dojemně – jako například scéna s mamutem u jezera.

Víte, jak ji natočil? Snímal živý jezero, po kterým jela loď s klukama a hory byly namalovaný kulisy. Dokreslovačka! Hele:

Tomu už se vůbec věřit nechce. Barevné inkousty!

Jinak periskop, helma pro potápěče na hlavu a kolo z vynálezu zkázy s otočným pozadím by bavilo myslím i mnohem starší děti, a možná i vás :) Pochází to totiž z toho druhu filmů, kde papír maché hraje měsíc, občas vidíte táhla a všechno je udělaný co nejvíc krásně a poctivě, což je prostě hrozně dobrý :)

Něco jsme se dozvěděli i o Krobotovi, i když to už jsem začínala za znuděnými batolaty trochu vlát…

A tady se mi hrozně líbil ten záběr.

Cestou na metro jsme se ještě stavili ve Vojanových sadech, kde jsou pávi, který dvojčata z nějakýho mně skrytýho důvodu naprosto milujou, a byl pomalu čas na večeři.

Přeju vám hezký týden!

Toy Box

 

 

 

 

Share on facebook
Sdílet na Facebooku