DRAW OR DIE!2: Jak si v tvorbě stanovovat cíle?

DRAW OR DIE!2: Jak si v tvorbě stanovovat cíle?

Včera jsme měli druhou hodinu kurzu Draw Or Die, zaměřenou na kresbu předmětů v prostoru a na to, jak si stanovovat realistické cíle pro tvorbu.

Protože spousta z vás kurz nestihla/nestíhá, a píšete mi o obsah, rozhodla jsem se vždy v  krátkosti shrnout to, o čem jsme si povídali, a část z toho pastnout na blog, abyste si to mohli přečíst :) (Samozřejmě není možné sem dávat všechny slidy z mého povídání, to bych nedělala nic jinýho.)

Zatímco všude jinde (v jakékoli jiné práci zejména.o) jsme v podstatě schopní si věci naplánovat, pokud se jedná o tvorbu, většina lidí se představě toho, že by ji měli nějakým způsobem plánovat a směřovat k určitému cíli, brání. Mně osobně ale stanovování cílů a jejich sledování dost pomáhá, v podstatě můj základní poznatek je, že:

Mít dobře stanovený cíl je podle mé zkušenosti nejlepší prevence prokrastinace :) Navíc poněkud zpřehledňuje mlhavost a jakousi magičnost, která se k tvorbě pojí. (Neboli v klasické romantické představě tvorba jakýmsi způsobem vytryskne z umělce bez jeho vědomého úsilí, případně se nějakým způsobem stane potom, co ho „políbí múza“.)

Včera jsme mluvili o tom, jak si to, o co se snažíte, rozplánovat na nějaké zvládnutelné bloky. Jako příklad mého posledního potýkání s velkým objemem práce jsem uváděla práci na Komiksové učebnici komiksu.

Práci na ní (psaní, ilustrace mě ještě čekají.) jsem si rozdělila do logických bloků (kapitoly), u nichž jsem si sama dala deadliny na jejich dokončení, a to celé jsem pak převedla do časových bloků, které jsem si napsala do diáře. Poslední krok (navázat tvorbu přímo na konkrétní čas a datum) je podle mě úplně nejdůležitější.

Takže pokud si pro svoji tvorbu stanovujete cíl, měl být:

Další metodou, kterou jsem používala pro sledování a podporování své tvorby, je přizpůsobená „Tabulka ctností“, kterou popsal ve své Autobiografii Benjamin Franklin (a já jsem se o ní dozvěděla z knihy Projekt Štastia od Gretchen Rubin:)

Jde o to, že si stanovíte kvality, které chcete ve svém životě kultivovat, a pak si v tabulce den po dni sledujete, zda se vám to daří. Já jsem kromě toho, že jsem podobnou tabulku používala ke sledování toho, zda dostatečně pracuju buď na výstavě obrazů (piktogram plátna), anebo na učebnici (piktogram knihy) sledovala také to, zda dvacet minut denně medituju, piju dost vody, jím zdravě a na veškeré podněty dětí, které má můj přítel z předchozího vztahu, odpovídám výhradně laskavě. :)

V podstatě ale nezáleží na tom, jakou metodu si pro monitorování svého cíle stanovíte, hlavní věc je, že vůbec nějakou máte. (Cíl vaší tvorby, ať už jde o krátkodobý nebo dlouhodobý by tedy podle mé zkušenosti měl být monitorovatelný.)

Velkou část kurzu jsme mluvili o Viktoru Emanuelovi Franklovi a jeho terapii postavené na smyslu (logoterapie).

Metoda, kterou jsem z logoterapie převzala já pro svoji tvorbu je sebetranscendence, což znamená prostě to, že pokud přemýšlíte o cíli své tvorby, zkusíte si uvědomit, že cokoli děláte, vás dalece přesahuje. A pokud si stanovujete cíl, jehož byste chtěli svou tvorbou dosáhnout, přemýšlíte nejen o sobě, a o tom, jaké pozitivní důsledky by pro vás mělo, kdyby se vám to podařilo, ale myslíte na někoho blízkého nebo někoho, koho máte rádi a to, jak byste mohli svou tvorbou jeho život zlepšit :)

Další věc, o níž jsem mluvila je to, že i vágně formulovaný cíl je lepší než žádný.

Mně osobně však cíle fungují právě naopak: čím lépe si představím výsledek toho, čeho chci dosáhnout, tím více mě ta představa motivuje. Zase v případě velkých objemů práce, kterou si v podstatě musíte řídít sami a sami se k ní motivovat, čím lépe si představíte to, jak celá věc dopadne, tím lépe se vám na ní bude pracovat.

Dám příklad: Když jsem malovala výstavu, kterou jsem teď nedávno otevřela v Českém Krumlově, musela jsem často na obrazech pracovat večer, potom, co jsme dali děti spát. Nesčetněkrát jsem byla po celém dni a všem, co jsem musela zařídit a zvládnout už fakt hrozně unavená. Sílu vzít barvy a postavit se ke stojanu mi dávalo to, že jsem si představila vernisáž výstavy, na které pracuji. Představila jsem ji včetně konkrétních smyslových detailů: takového toho klasického vernisážového hluku, cinkání skleniček. Představila jsem si dvojčata ve slavnostním oblečení, kterým v té době už budou dva roky, jak pobíhají po galerii a svého přítele, jak je tam s nimi a má radost z výstavy. A přestože to dopadlo celé nakonec trochu jinak (dvojčata byly v době vernisáže nemocný, takže nepobíhali, ale jen se nosili a v podstatě chtěli oba z galerie co nejdřív pryč), byla to právě tahle představa, která mi pomohla celou věc zdárně dokončit.

Takže za mě (cíl):

V druhé části hodiny jsme mluvili o vyjádření trojrozměrných objektů v dvojrozměrném prostoru a podívali jsme se na domácí úkoly. Zadání bylo „kreslete 20 minut denně to, co vám nejvíc nejde a zapište si všechny myšlenky, které vám brání v tvorbě“.

Ze všech, co chodí na kurz mám hroznou radost, protože pracují a jak na kurzu, tak z domova přicházejí se skvělými výsledky. Podívejte se sami:

Moc se těšíme na další práci!

Toy_Box a Dr. Netvor .)

 

Share on facebook
Sdílet na Facebooku