Buková hora není hora, ale taková malá hůrka na konci Kokořínskýho dolu v srdci chráněný krajinný oblasti kousek od Dubé. Je to tam krásný – přímo uprostřed lesa stojí penzion, kterej vypadá jako z pohádky. Kolem nic než les, ve kterým – navzdory názvu – roste hodně dubů.
Tam jsem strávila poslední tři dny s kuchařkama z organizace, která pomáhá ženám na ulici „Jako doma“. Akce se jmenovala „Pošli to dál“ a kromě mého komiksového workshopu tam byl i workshop fotografický a novinářský. Akce byla totiž zaměřená na to, aby ženám a dívkám, které žijí na okraji společnosti, jsou ohrožené bezdomovectvím nebo žijí přímo na ulici, dala jejich vlastní hlas.
Každý ráno jsme vyskočili s Netvorem rovnejma nohama do ranního lesa plnýho rosy, ostružin a slunce.
…našli jsme tam různý divný místa. Některý vypadaly jako z Lovecrafta, anebo jako kdyby v okolí Johnny Depp strašil v nějakým kostýmu z devatenáctýho století…
… a taky jsme našli spoustu ostružin.
…jo a ostružinovýho listí hlavně, který je skvělý na čaj.
Myslím, že to byl něco jako Netvorův výlet snů. Místo, kde si kdykoli může zaběhnout do kuchyně, ve který se pořád vaří a vždycky dostane něco dobrýho na zub. Sledujte, jak se směje :)
Nicméně, abych to nezamluvila. Samozřejmě ÚPLNĚ NEJLEPŠÍ ZE VŠEHO bylo malování komiksů. (Neasi, to nikoho nepřekvapí, rozumim.)
Z něhož vám teď přináším unikátní a naprosto exkluzívní reportáž :)
Začaly jsme tím, že jsme vyráběly svoje vizitky a pak superhrdiny. Většina holek malovala superhrdinky. Ale jaký! Ne tak ledajaký. Budete koukat!
Tak kupříkladu tady superhrdinka Sára. Žije na ulici. Živí se tím, že pomáhá slabším. Její superschopnost je oblbovat chlapy podle teorie Magnet „Koukneš a přitáhneš“ a JE DOBRÁ. Mezi její koníčky patří bojová umění, jinak se živí jako sekretářka. Ačkoli muže přitahuje, sama je nesnáší, protože se mnohokrát zklamala, takže má ráda jen svoji kočku a čau! :)
Tohle je superkočka. Není domácí typ, ráda se pohybuje venku. Písmeno „K“ na jejích prsou může znamenat různé věci, ale hlavně je to „Kamarádka do noci“, která se ráda mazlí se svými přáteli. Když byla malá, ostatní se jí smáli, že má hodně chlupů, ale ona si postupně začala uvědomovat, že je jiná. Miluje noc a chytání padouchů – právě jednoho drží v ruce. Je to majitel továrny, který vykořisťoval dělníky, a pak na sebe vzal podobu myši – to ale nevěděl, s kým se potká.
Lady Moon se narodila na cizí planetě. Je to ochránkyně země a kosmonautů. Mezi její koníčky patří sbírání surovin a diamantů, ráda se také baví a obchoduje s lidmi. Má léčivý, světle zelený krystal, jinak je ozbrojena dýkou a katanou. Po kapsách má diamanty.
Superhrdina Sony je drsňák, který bydlí na ulici. Má nůž, o kterým se vždycky rozhoduje, zda ho použit nebo ne. Nemá přítelkyni, kamarádí se se stejně nebezpečnýma lidma jako je on. Je vlastně úplně sám, rozhodl se, že se nebude stýkat ani s rodiči, které někde má, ale není s nimi v kontaktu. Ve volném čase sportuje.
No a když jsme domaloval superhrdiny, začali jsme malovat další věci, zejména teda komiksy. A šlo nám to superbezvaparádně. Hele:
Obraz na téma: Zombíkům je jedno, kde co hoří.
Karkulka, postrach vlků.
…a souboj jablečného a pomerančového želé.
Komiks o nešikovno velrybě…
Komiks o nedojedeném koláči, babičce a zákeřném ptákovi…
Babička upekla koláč, a čeká, až k ní přijedou vnoučata a dají si ho.
Najednou uslyší ptačí zpěv. To je hezký zpěc, řekla babička.
A šla se na zpěváka podívat.
Ptáček byl ale zákeřný a babičku napadl. Pták říká: Babička neviděla vnoučátka… cha! Vypadá to, že vnoučátka ani neuvidí. A babiččin koláč. Cha!
Bez býlí a naslouchátka je úplně bezmocná…
Naštěstí vnoučata přišla v pravý čas, vykopla dveře a babičku zachránila. Uff!
Komiks o tom, jak se země chystá srazit s neznámou planetou…
Myslíme, že do nás brzo narazí. Cyhstejte se na apokalypsu.
Pes říká: Já se na to nemůžu koukat.
A kdo jste? My neznámá planeta. Musíme vás prozkoumat.
Pozemšťané, přicházíme v míru. Zde planeta Ementária.
Pointa je ale dost překvapivá. Jeden pes říká druhýmu. Přestaň už blbnout a nahraj. Už toho fantazírování bylo dost.
Tak ty si necháš tenisák a já ten kus ementálu od konťáku. (Konec)
Komiks o embryu…
A komiks o růžových brýlích, se kterými vše přecejen není tak růžové, jak by mohlo být.
Na lidi bez domova se často pohlíží jako na problematický čísla ve statistikách, lidi druhý kategorie, nic, než chodící problémy. Tehle – a všechny jiný – workshop s nima mi dal další lekci o tom, jak zábavný a bohatý může být jejich vnitřní svět, svět, o němž většinou nemáme ani tušení. Díky za každý takový zážitek. Loučí se s vámi
Karkulka…
…strašlivý postrach vlků! Užívejte poslední dny konce léta :)
