Pokud pojedete tramvají ze Žižkova na Hlavák, možná se uvidíme – v posledních dnech totiž u zastávky Seifertova listopad nelistopad maluju na jedny dveře. Je pro mě velká čest, že mě oslovili Lékaři bez hranic, abych jim pomohla s designem dveří domu, kde mají sídlo. Nejdřív to vypadalo, že budu moct zasáhnout i do skleněné části dveří, a namalovat něco opravdu výraznýho, co by bylo na ulici vidět.

Tohle je původní návrh…

Ale nakonec jsme se kvůli přání majitelky museli spokojit „jen“ s pevnou částí dveří, což neumožnilo udělat obrázek tak komplexní. Všechny motivy, který jsem tam měla původně, se prostě na ploše, kterou jsem nakonec dostala, tloukly, takže jsem s ním musela o patro níž, a zjednodušit ho. I tak se ale na výsledek moc těším a mám z práce radost.

Tady je nový návrh…

A protože teď každé úterý učím v Aeru komiksy, a vím, že moje studenty moc zajímá i to, jak namalovat takhle velkou věc na zeď, rozhodla jsem se pro vás napsat tutorial.

Takže… tři dva jedna… Jak snadno a rychle namalujete svůj první mural (s pomocí čtvercové sítě a Toy Box:)

Krok první je – návrh.

Já jsem si ho připravila tak, že jsem nakreslila kresbu maminky s dítětem, tu naskenovala, přesprejovala starou záclonu (to je ta prima textura v pozadí) a všechno dala dohromady v počítači. Nakreslila jsem si dveře v měřítku 1:10, naskenovala a obrázek dala do vrstvy nad nákres. Pak jsem rozdělila (na papíře) obrázek na 10 částí. (V téhle fázi je jedno, jak budou jednotlivé čtverečky velké, jde o rastr.) Pak jsem to samé udělala s reálnými dveřmi.

V téhle fázi mi zavolala paní majitelka a měly jsme spolu milý rozhovor na téma „Vypadá to hrozně kdy to doděláte?“ a „Paní Šoltysová, je to rozdělaný obraz a nechte mě pracovat.“

Lékaři bez hranic, které taky obdařila sérií obdobně milých telefonů, patrně v čiré hrůze pověsili na dveře tuhle ceduli…

Tofužel všechny motivy tam nebudou, ale tak snad je využijeme nějak později třeba na nějaký hezký trička.

No, a pak už si akorát nalepíte ten rastr tak, abyste na něj při malování dobře viděli, a vyplňujete políčko po políčku. Velmi doporučuji si políčka očíslovat jako na šachovnici, jinak se to prakticky nedá dát dohromady.

Jak vidíte, příště budu už o moc chytřejší a třeba i nepřestříkám zámek, což se mi tentokrát – vzhledem k tomu, že jsem byla při malování patrně v manické fázi své maniodepresivní psychózy – úplně nepodařilo. Co vám budu povídat, to paní Šoltysovou taky nepotěšilo.

No, a pak už se akorát snažíte, aby vám proporce co nejmíň lítaly, kolemjdoucí vám do štaflí co nejmíň vráželi a tak vůbec všeobecně bojujete sami se sebou a s tím velkým obrázkem. Říkáte si, že máte ruce volšový, a jestli ucpete ještě další dvě trysky, budete si pro ně muset přes půl Prahy a tak podobně.

Choděj kolem vás smažky, co se ptaj na papírky, psi, důchodkyně, co říkaj, že to je strašný, ať už je to cokoli, protože malujete sprejem, a občas se staví naštěstí i nějakej kamarád.

Řeknu vám, přátelé, je to krásná práce. Ale fakt :)

Tak mi držte palce, ať nezačne sněžit, a já nějak nahodím výsledek, až ho budu mít. Bude to VELICE, ale opravdu velice brzo (nebojte se, paní Šoltysová.)

Hezký den přeje Toy Box