Tohle je Nikita, kterou jsem potkala pri lepeni na ulici v Ceskym Krumlove. Hrozne dobra holcicka! Jakmile zjistila, ze jsem ty obrazky na zdech u ni v ulici malovala ja, domluvila se mnou deal – obrazek kone s bilou skvrnou na nose za to, ze mi pomuze se strytartem. Jako bonus jsem dostala svitivej naramek z gumicek a pozvani na kafe s jejim tatou nebo aspon starsim brachou :) Na to nebyl cas, tak me seznamila aspon se svym psem Goldem a sly jsme spolu na vernisaz do Egon Schiele Art Centra, kde se hrozne nacpala vetrnikama :)
Pokracujem v projektu It´s so selfie(sh) o tom, jak si lidi svy zazitky fotej misto toho, aby je prozivali. V Ceskym Krumlove je to fakt extrem… A tohle je zase hroznej extrem na to, co jsem schopna nalepit na zed ja 4 krat 5 metru pani.
No jinak teda mym hlavnim poznatkem je, ze na „renesancnich psanickach z devatenactyho stoleti vypadaj vystrizeny a nalepeny postavy obzvlaste mile a ze uz nic nechci lepit tapecem az do jara :)
Tak miaaaaaou z ceskyho krumlova :) zatim!
