Tak jsem to tam s pomocí kamaráda Jindřicha, Radka a Zrzavýho Zla, který se o nás staralo a vařilo nám, dolepila. Artur mi poradil super techniku na lepení papíru na stěnu, aby se nesloupal. (Chcete jí prozradit? Natřete stěnu. Natřete ze zadní strany papír. Nalepíte, necháte zvláčnět. A pak vezmete štětku, a co prostě největší silou, ale zase tak abyste obrázky nezničili, naboucháte papír do stěny. On se zamkne ve struktuře zdi a drží to pak líp.)

Tak uvidíme, jak obrázky přežijou zimu. Každopádně tenhle má 4 krát 5 metrů takže kdo by mu chtěl něco udělat, musí si vzít řebřík .) Co se týče pokrytý plochy, je to asi největší věc, jakou jsem kdy udělala.

Při lepení takhle velký věci jsem přišla na různý bezva zjištění. Třeba že kbelík s lepidlem se dá bezvadně postavit nahoru na lampu pouličního osvětlení a že holinky jako obuv na žebřík nic moc :)

Lepit něco takhle velkýho na stěnu je jako hrát obří puzzle. Je to zábava… Tak třeba půl dne trvalo, než se našel tenhle díl.

V listopadu. Už příště nic nelepím na ulici :)

Ještě, že mi pomohli kamarádi, ať už tím, že se za mnou zastavili (jako Radek, mávám! :) anebo přímo tu věc dělali se mnou – jako Jindřich. Dík ještě jednou moc!

Tady slíbenej koník pro Nikitu… Snad se jí bude líbit..

A pak jsme taky byli na vernisáži. Eva Králíková to s náma s Eposem měla trochu těžký, poněvač jsme dali všechno na poslední chvíli, ale byla skvělá a vůbec do nás nestresovala, stejně tak paní ředitelka.

Za pomoc s realizací této instalace děkuji freeshopu Salé .)) Je vytvořena z věcí, ze kterých by měl pan Kolář určitě radost, že teď existují – například počítače a hracího automatu do kočárku pro děti polepeného samolepkama Blila, který hraje jako opravdova bedna pro dospělý =)

Nakonec došlo i na předmětný básně – tahle je z věcí, co se používaj na graffiti…

Arturovy a Alexandry potetovaný boty…

A petice podle Epose 257 „Prohoď oknem“

Krásný fotky ze štrýtu mi poslal Radek Wohlmuth a ty další, včetně týhle, fotila na vernisáži Nikita. Takže jsou některý mázlý, ale to vám nesmí vadit. A teď už zase zpátky ke knížce.

A zase někdy čau .)