Mozna jste si vsimli, ze cast literarniho sveta resi v soucasne dobe kauzu kolem vydani nove knihy spisovatelky Aleny Mornstajnove Les v dome, ktera je podle meho nazoru zalozena na mem osobnim pribehu. Rada bych rekla ucelenym zpusobem, co si o cele veci myslim.
Obrazovy doprovod k clanku je z meho komiksu Robot dreams, ktery jsem publikovala v roce 2010 v samonakladu 60 ks. :)
Tento text obsahuje nejdrive duvody, proc si myslim, ze je text AM (budu pro jednoduchost pouzivat toto oznaceni pro pani spisovatelku Alenu Mornstajnovou) derivativni (1.), pak duvody, proc ji zadam, aby se nadale nevyjadrovala ve jmenu obeti sexualniho zneuziti (2.) a za treti moje soucasne stanovisko k cele kauze (3.).
- Proc si myslim, ze text AM je derivativni (odvozeny, pripadne okopirovany – snazim se pouzivat spis tato slova, namisto „vykradeny“, ktere ma pejorativni nadech)
Text romanu Les v dome mi prijde odvozeny a prilis podobny clanku, osobni vypovedi o sexualnim zneuziti, ktere jsem zazila v detstvi, ktery jsem publikovala v roce 2019, v roce, kdy AM zacala pracovat na sve knize. Muj puvodni clanek najdete tady.
Shodne nebo podobne motivy – motivy, ktere najdete v knize Les v dome, ale objevuji se uz v me vypovedi v roce 2019:
Zakladni ramec postav:
- obet zneuziti – divka predskolniho nebo nizsiho skolniho veku
- mlada, casto nepritomna matka
- zly par prarodicu
- sexualnim predatorem je deda holcicky
Mistopis knihy:
Motiv lesa
V me vypovedi figuruje les jako misto zneuziti. AM toto posunula (patrne pro obtiznejsi rozpoznatelnost nebo umelecky zamer) a les v jejim textu figuruje s velkym L jako primo zneuzivajici postava. Shodne je vyuziti lesa jako hroziveho symbolu, ktery zneuziva holcicku svymi vetvemi, jehlicim a ma pritom senzoricke vjemy (opet uz figurovalo v clanku).
Dvojgeneracni domek u lesa
Prave dvojgeneracni domek, v nemz ziji mladi nahore a stari dole, a ktery se objevuje shodne v clanku i v knize je podle Evy Klicove jeden z hlavnich argumentu pro to, ze AM clanek opsala. I kdybychom predpokladali, ze spisovatel vychazi ze svodek nebo z kazuistik pripadu, podobne detaily nam spis nenajdete a tohle je (samozrejme ve spojeni se sumou dalsich detailu) nahoda, ktera svedci spis pro to, ze AM text „Leaving Neverland ocima…“ pred napsanim sve knihy znala. Cely pohled Evy Klicove zde:
Vyznamna role panenky
Muj clanek panenkou zacina, pro pribeh AM hraje taky panenka vyznamnou roli (vyvine se z ni imaginarni kamaradka hrdinky, ktera ji provazi cely pribeh). Sexisticky argument ze prece „kazda holcicka ma panenku“, tady podle meho nazoru neobstoji.
Dalsi motivy knihy:
Motiv deti, ktere se v lese ztraceji
AM pouziva na zacatku a na konci knihy se ukaze, ze opravdu deda zabil jeste jedno dite, ktere pohrbil v dome. Motiv deti, ktere zneuzivajici postava zabiji a vesi v lese na „strom uzkosti“, jsem vymyslela ja, a pouzila ho v komiksu Robot dreams. Stranka z nej tvorila doprovod clanku Leaving neverland a byla pouzita/zneuzita spolu s nim. Je to tahle:
Motiv tajemstvi
Dum v lese opet zduraznuje motiv tajemstvi, ktery se rovnez objevil v me osobni vypovedi z roku 2019.
Pozar
Muj clanek koncil odstavcem o tom, proc si myslim, ze pachatelum sexualniho nasili nelze odpustit a meli by shoret v pekle. AM zakoncila svou knizku pozarem.
Samozrejme kazdy z techto motivu jednotlive „muze byt nahoda“, coz mi casto fanousci AM pisi, jsem ale velmi presvedcena ze jako suma, souhrn, o zadnou nahodu nejde.
Rovnez existuji i lide, kteri muj osobni pribeh z drivejska znali, a kteri nyni knihu cetli – a stejne jako ja neverili, ze to je mozne – ptali se me dokonce, zda jsem ten pribeh AM „prodala“. LOL .)
( Pokud najdete dalsi shodne motivy nebo body, budu rada, kdyz mi napisete na toybox@toybox.cz nebo do komentaru na socialnich sitich.)
Podle literarni redaktorky Evy Klicove, jsou v Dome v lese pouzite i dalsi odcizene, mnohem subtilnejsi veci jako treba moje poetika nebo zdrcujici atmosfera, kterou se mi do toho text, byt publicistickeho, podarilo vtelit. To samozrejme citim taky, ale nepodarilo se mi to prozatim nijak zdarile uchopit.
Naopak si myslim, ze muj „clanek“ nebyl obycejny, publicisticky clanek, ale byla to velmi silna osobni vypoved na urovni comingoutu, ktera me stala mnoho sil, a napsala jsem ji jen proto, abych se zastala obeti z filmu „Leaving neverland“ zejmena proti argumentu „jaktoze jim to trvalo tak dlouho, aby s tim vysli ven“.
Duvodem proc ja jsem – ac bych toho byla jiste schopna – zatim tento material nezpracovala komiksovou formou je, ze budu vnimana prilis prismatem toho zneuziti, ze uz budu navzdy jen ta, kterou „zneuzil deda v lese“. I na to – jako na mnoho jinych veci – nebrala AM vubec ohled.
2.) Proc si myslim, ze by se pani AM nemela vyjadrovat ke kazuistice zneuzitiych deti
Od zacatku cele kauzy AM neni schopna popsat nijak uspokojive inspiracni puvod cele knihy, nejdriv rikala, ze „takovy pribeh vyslechla“, napriklad zde, v rozhovoru s Terezou Kostkovou na Vltave: Odkaz
V instagramovem stories nakladatelstvi Host ale pozdeji uvedla, ze „Pribeh knihy Les v dome neni inspirovan zadnym realnym pribehem.“ To je ostatne jedina veta, kterou se ke kauze vyjadruje.
AM mela bohuzel smulu, ze Eva Klicova prisla se svym odhalenim tak brzy po vydani knihy, v podstate jeste pred krtem, takze stihla dat jen par rozhovoru. Uz v nich ale mluvila o tom, jak se „zlo v techto rodinach siri a plodi dalsi zlo“. To je z meho pohledu prezivsi, velmi nespravedlivy, docela beznadejny a nebezpecny pohled.
Rada bych se AM zeptala: Co mame my, obeti sexualniho zneuzivani delat? Pocitat, ze se z nas bude „nekontrolovatelne sirit zlo“? Bat se, ze se od nas nekdo tim zlem nakazi jako nejakou infekcni nemoci: Mozna bychom to mohli/y rovnou zabalit ne?
Rada bych proto z pozice prezivsi obeti vyzvala Alenu Mornstajnovou, aby uz proste nemluvila za zadnou obet sexualniho zneuziti, v jejim zajmu a nejlepe, aby se k problematice zla a nasili v rodinach nevyjadrovala vubec, protoze prokazala naprosto katastroficky nedostatek empatie v teto oblasti.
Tento pohled mi potvrdilo i nekolik terapeutu, kteri pomahaji obetem sexualniho nasili a kteri me nezavisle na sobe kontaktovali, aby mi to sdelili.
3. Moje stanovisko a nazor k cele veci
Puvodne (jak je videt z mych socialnich siti) jsem se k tomu, jak byla moje osobni vypoved, vyuzita, nechtela vyjadrovat. Je to jako kdyz dostanete od nekoho neznameho facku, chvili stojite v absolutnim soku a neverite, ze je neceho takoveho vubec nekdo schopny. U me to bylo tak, ze jsem se zacala chvili i za chovani AM stydet, zacala jsem premyslet, co zleho jsem udelala, ze se ke me takhle chova. Pak jsem si ale velmi silne uvedomila, ze verejnou vypoved proti jejimu chovani chci a musim ucinit, zejmena z etickych duvodu, proste proto, ze mi to neprijde spravne.
Jedna uroven je vyuziti meho osobniho pribehu, druha uroven je plagiace publicistickeho textu, ktery – ackoli si to mnozi mysli – neni majetkem „vsech“, ale stale dusevnim majetkem autora, tedy mym.
V soucasne dobe zazivam velmi stastne obdobi zivota, mam zdravou a krasnou rodinu, za chvili vystavu, a i diky spickove psychologicke peci se mi navzdory turbulencim teto kauzy dari zachovat psychicky klid. Nic z toho ale neni samo sebou – pred peti lety by me to, ze nekdo bez meho svoleni uverejni knihu na zaklade meho pribehu spolehlive dostalo na psychiatrii – a stejna je zkusenost dalsich prezivsich ktere a kteri mi pisou.
Mrazi me pri predstave, kdyby tohle AM udelala nekomu, kdo nema takove zdroje jako ja – tj. neni tak zvykly na medialni exposure nebo nema tolik pomoci a podpory od pratel, treba i z literarniho sveta, s nimiz to lze konzultovat. Myslim, ze kdyby neco podobneho AM udelala s pribehem nejake no name zeny, ta zena by mohla skoncit fakt zle.
Ze si vybrala jako cil zrovna me, a ze ja tak pravdepodobne neskoncim, jeji chovani nijak neomlouva.
AM sice se sice vrta v tak citlivych vecech jako je zlo a trauma v rodinach, od zacatku cele kauzy z ni jejiho chovani a bohuzel i z chovani nakladatelstvi Host cisi naprosta neprofesionalita a napripravenost k problematice autorstvi, ale i problematice obeti sexualniho zneuziti navazat jakoukoli smysluplnou a pozitivni komunikaci. AM opakuje stale svou formulku o tom, ze „pribeh knihy Les v dome nebyl inspirovan zadnym konkretnim pribehem,“ (Takze jak vlastne vznikl? AM proste sedela v kavarne ve Valmezu, tocila si s tuzkou v ruce, a najednou ji napadlo to o dedeckovi, jak zneuzije vnucku? OK.)
I pres socialni site slysim (Napriklad z dovetku „uz to konecne pochopte?“
smerovaneho na mou adresu), jak nevi, co rict, mlzi, odporuje si a dochazi ji trpelivost.
Rovnez zpusob, kterym o cele veci ona sama a Host tragicky komunikuji (nekomunikuji jsem chtela rict.) me vede k domnence, ze jejich primarni motivaci je ochranit svou nove vydanou knihu a jeji prodeje – zejmena jako produkt, at uz to stoji, co to stoji. I tato zprava o nekomunikaci je pro me velmi dulezita, zavazna a je podle meho nazoru velmi videt.
Zatimco od fanousku AM dostavam hrabeci pouceni o tom, ze bych mela „byt vdecna za to, ze se mym pribehem“ „tak prodavana pani spisovatelka“ vubec zabyvala, uvazuji o tom, zda a jak o tom mluvit s moji mamou.
Rada bych nakladatelstvi Host a AM vyzvala k autentickemu vyjadreni toho, ze se „nekde stala chyba“ a navrhu nejakeho reseni.
Mozna to pro vas neni problem, ale denne mi pisou desitky vasich byvalych ctenaru. Domnivam se, ze to dluzite nejen me, ale i jim.
Toy_Box, 29. 4. 2023