Ráda bych vám ukázala svoji poslední letošní zakázku – obraz, který jsem malovala pro svého kamaráda pod stromeček. Myslím si totiž, že to dopadlo mega dobře – ale tím nemám na mysli obraz (ten je taky docela v pohodě, samozřejmě.), ale naši vzájemnou sehranost při spolupráci na jeho vzniku s tímhle klientem. Budeme mu říkat třeba Pavel. Pavel mi tenhle obraz zadal tak perfektně, že vznikl obraz jednak podle jeho požadavků – ale zároveň i obraz, za kterým si stojím a moc ráda jsem se pod něj podepsala.

A protože my výtvarníci (grafici, ilustrátoři a další kreativní profese si dosaďte sami) jsme dobrý zejména v brečení a stěžování na nechápavé klienty .) rozhodla jsem se, že na příkladu tohoto obrazu ukážu, jak by mělo zadávání velkých a důležitých, ale i menších a méně důležitých kreativních zakázek vypadat, abyste nakonec byli jako klient spokojení a umělec dal svůj „best“. Prostě bych ráda tímhle článkem minimalizovala rizika a zkusila se víc posunout ke stavu, kdy jsou nakonec spokojení všichni – vy pod stromečkem a výtvarník má dobrý pocit z poctivě odvedené práce.

Naše case study vypadala následujícím způsobem: Pavel dostal ke konci roku prémie, a chtěl je utratit za současné umění a podpořit žijícího umělce, kterému to dál pomůže v jeho tvorbě. Přišel za mnou s pevně daným budgetem (40 000,-) a nabídl mi, abych namalovala ornitologický obraz, o jehož obsahu se domluvíme prostřednictvím skic. Udělali jsme jedno kolo skicování, já jsem trochu nadsadila formát vzhledem k ceně (a vzhledem k tomu, že Pavel je kamarád) a za cca dva týdny od zadání jsem obraz dokončila, a zabalila pod stromeček a podle Pavlových slov to byl: „Nejlepší dárek!“ <3

No, a tady je pár pravidel, která Pavel úplně mimoděk dodržel, a tak to celé takhle fajn dopadlo.

Pravidlo 1. optimálního zadávání zakázek: Nechtějte po rybě, aby lezla na stromy

Samozřejmě někdy má klient svou vizi nebo nějaký specifický požadavek, který potřebuje namalovat. Já se snažím být osobně co nejvíc univerzální a nakreslit nebo namalovat svým stylem prakticky cokoliv. U větších zakázek – jako jsou třeba právě obrazy, kde nevíte dne ani hodiny, kdy se vám to pokazí (mluvím o sobě.) a strávíte nad tím mega času – je užitečné, když je zakázka pro umělce v takzvané blízké zóně rozvoje. To znamená, že je možné, že to výtvarník ještě nikdy nedělal, ale dělá třeba (stylově, velikostí, barevností, technikou atd.) podobné věci, a tak ho svým požadavkem úplně nezaskočíte. Každý z nás se specializuje na něco jiného a maluje nebo kreslí něco jiného. Nejjednodušší pro všechny je, pokud vidíte, že váš oblíbený výtvarník už něco takového kreslí – zadat mu něco podobného a neučit rybu lézt na stromy.

Přesně takhle to udělal můj kamarád Pavel – viděl, že maluju obrazy a kreslím různé ornitologické ilustrace a řekl mi: co kdybys to spojila a namalovala mi ornitologický obraz. Přesně trefil místo, kam jsem se se svou tvorbou mohla bez velkého rizika posunout. Kdyby mi zadal – kupříkladu – zátiší s mrtvými květinami, měla bych o dost starostí víc.

Pravidlo 2. optimálního zadávání zakázek: Opatrně s volnou rukou!!

Pavel, stejně jako spousta dalších klientů, mluvil od začátku o „volné ruce“, tedy o tim, že ho zajímá to, jak to vidím já a že mi do toho nebude zasahovat. Já jsem se s ním pobavila o tom, co má rád on a jeho rodina a přišli jsme na to, že máme společnou lásku k ptákům a české volné přírodě – a z toho vznikly skici a téma obrazu. Obecně se dá říct, že pokud je na stole od začátku „volná ruka“ – měl by zpozornět především výtvarník, ale rovněž i klient. Podle mojí zkušenosti totiž „volná ruka“ vůbec nikdy není úplně volná, a to v tom smyslu, že klient má naprosto vždycky nějaké představy, jak by měl výsledek dopadnout. Já s trochou nadsázky říkám, že „nikdo neví, co chce, do té doby, než to nakreslím – to pak přijde na to, že takhle to rozhodně nechce.“ :D

A právě proto tu máme skvělý a báječný institut skicování. Takže milí klienti, pokud chcete dát výtvarníkovi doopravdy volnou ruku, zamyslete se prosím, zda budete spokojeni, když vám přinese načerno natřené plátno a prohlásí se za představitele nové vlny suprematismu, nebo prostě: Pokud na začátku říkáte, že někdo má volnou ruku, prosím, autorovi do toho opravdu vůbec nezasahujte – a pokud to tak není, vyložte rovnou karty na stůl. Pro nás je mnohem příjemnější, když od začátku víme, že plníme nějaké vaše představy, než zklamání z toho, že jsme to mohli udělat dobře a „klient nám to zkazil.“

Pravidlo 3. optimálního zadávání zakázek: Minimalizujte časový stres

Navzdory pár excesívním výjimkám, většina lidí, které znám a živí se tvorbou jsou naprosto příjemní, spolehliví a zodpovědní lidé, kteří by se raději nechali kousnout do palce u nohy liškou, než aby passli deadline (já tedy rozhodně.) Pokud se stane, že člověk, kterému dáváte zakázku něco zapomene, nestihne atd. věřte tomu, že to udělal nikoliv z lajdáctví, ale především proto, že je to taky člověk – jako vy. :)

Co rozhodně neprospívá tomu, aby všechno dobře dopadlo je, když klient autora stresuje, volá mu, jak to vypadá a případně „kdy už to bude hotové.“ Třeba já osobně jsem zodpovědná sama o sobě, a víceméně i jen to, že cítím, jaký na mě klient vytváří tlak – třeba i bez toho, aby mi to přímo říkal, mi brání se na tu práci pořádně soustředit a pokud je tlak ještě větší, v podstatě se dostanu do míst, kdy už nejsem díky přemíře stresu schopná tu věc zodpovědně (tj. podle svých nejvyšších standardů) dokončit. Jako jo, vždycky ji nějak dobastlím, před deadlinem. Ale jak to bude vypadat, to je věc druhá .)

Právě tohle jsme udělali dobře i s Pavlem a obrazem s třemi poštolkami. Při jakékoli komunikaci mi opakoval, že úplně stačí, že pod stromeček stihneme skici – a já jsem pak udělala úplně všechno na světě, aby tam byl i final.

Pravidlo 4. optimálního zadávání zakázek: Se změnami opatrně

Změny a úpravy uměleckého díla jsou téma natolik kontroverzní a citlivé, že jsem se rozhodla mu věnovat samostatný článek. Nicméně pokud mohu mluvit za sebe osobně: poté co jsou schváleny skici a já pracuju na finalu – každá změna posune tu věc výhradně k horšímu. Ilustrace jsou pro mě v tomhle už víceméně brnkačka, mluvím o uměleckých dílech, kde jsou sázky mnohonásobně vyšší – což jsou pro mě například malované portréty. Každý, ale opravdu každý, kdo se tomuhle věnuje má nespočet historek na tohle téma. Jednomu mému známému stál klient za zády, a nutil ho, aby mu domaloval vlasy, aby nevypadaly tolik řídnoucí. Já jsem zažila případy, kdy mi klienti ryli prstem v ještě nehotové olejomalbě, aby mi ukázali, kde je to „potřeba předělat.“

No, řekla bych, že rule of thumb je, že pokud chcete nějakou změnu, buďte prosím tak hodní a laskaví a komunikujte to šetrně :) Samozřejmě i my víme, že peníze, které zaplatíte za umění jsou pro vás důležité a velké a chcete za ně dostat přesně to, co si představujete.

Ale u změn je důležité zejména autora nedostat do míst, kdy už překročí všechnu svoji důstojnost a prostě jen všechny nenávidí: :D Sebe, za to, že to nedokáže udělat tak, abyste byli spokojení, vás, za to, že si tak vymýšlíte a celý svůj osud za to, že měl tak debilní nápad stát se malířem nebo ilustrátorem :DD Přece nechcete, aby měla vaše ilustrace nebo obraz takový vibe .)

A když mluvíme o penězích, je tu: Pravidlo 5.) optimálního zadávání zakázek: Prosím, nezdůrazňujte nám, že jste u nás utratili hodně peněz

Ano, i to se stává, a je to „very very unstylish“, abych tak řekla. Ne, desítky tisíc pro nás doopravdy nejsou drobné. V podstatě ani tisíce za ilustraci nebo komiks, a co – ani pár korun za samolepky pro nás nejsou žádné drobné. Nemůžu určitě mluvit za celou scénu, ale pro mě osobně je každá zakázka opravdu důležitá v tom smyslu, že se ji snažím zpracovat tak kvalitně, jak jen v čase, který mi je vymezen, dokážu. Opět: pokud naznačíte, že to pro vás není jen tak, peníze za moji práci utratit, je možné, že sama na sebe vytvořím takový tlak, že mi to půjde mnohem hůř, než kdyby se tak nestalo.

Samozřejmostí by mělo být, že pokud si objednáte skici a nezaplatíte obraz, dáte výtvarníkovi adekvátní odměnu za skici (tzv. skicovné), případně se domluvíte na záloze na materiál nebo barvy předem. Já tohle sice vůbec nevyužívám, a zakázky si nechám bez výjimky platit až po (úspěšném.) dokončení, ale mám pocit, že to některým kolegům pomáhá.

Prostě klienti, abych to tak shrnula: udělejte to jako můj kámoš Pavel: domluvte se dopředu na penězích, na deadlinu, nechte si udělat skici, schvalte je nebo zaplaťte skicovné,a během práce na vašem díle buďte úplně v pohodě, protože to je asi tak nejlepší, co se dá dělat proto, aby to v pohodě dopadlo. Změny prosím chtějte jen pokud je to nezbytně nutné a autora nestresujte ani tím, že má málo času ani tím, že je to drahé. Převezměte, zaplaťte a pak už si jen užívejte to, že máte doma krásné, nové dílo, které vzniklo od někoho, kdo je vám (a zůstal!.) sympatický.) Prostě buďte jako my s Pavlem .)

Hezký závěr roku vám přeje Toy_Box

PS: Máte nějaké další nápady, jak by se dala komunikace mezi klienty a autory kreativní práce zlepšit? Napište mi je do komentářů pod příspěvek nebo na mail: toybox@toybox.cz, určitě to není naposledy, co o tomto tématu píšu. Hezké dny! T_B