Pracuji na nové knížce pro děti – a ta – jako každá nová – představuje nové výzvy. Dnes bych vám ráda napsala o tom, jak pracovat trochu promyšlenějším způsobem s akvarelem (nebo vodovkami, jak chcete), což je pořád dost oblíbená a všeobecně používaná technika. Tak, abyste se netrápili a s co nejmenším úsilím dosáhli co největšího efektu.

Já jsem svoje akvarely až dosud malovala tak, že jsem měla vždy „zálohovanou kresbu“ – kresbu tužkou jsem naskenovala, vytiskla na papír gramáže 160g a pak si hrála s různým vybarvením. Tuhle knížku pro děti jsem se ale rozhodla udělat jinak. Jednak mám „cold pressed“ papír na akvarel, který se nekroutí a nemá strukturu :) a hlavně má úplně odlišný formát a gramáž, takže ho jen tak nejde narvat do tiskárny. :)

V tomhle případě tedy kresbu nijak zachovat nepůjde – v případě, že se mi nepodaří ji dobře vybarvit. A jak víte, pokud jste kdy pracovali s akvarelem – je to technika, která vám toho moc neodpustí, všechno je vidět.

Řešením (tedy alespoň pro mě) je, že předtím, než se pustím do vybarvování kresby, kterou jsem dělala třeba pět nebo deset hodin, udělám si testy.

Tady je kresba před vybarvením – není tužkou, ale „cold grey“ odstínem pastelky Polychromos:

Testy jsem udělala tak, že jsem si vzala stejný papír, odstín podkresby, a zkoušela jsem různé vrstvení barev a to, jak dohromady vypadají.

Na tohle neexistují moc žádný pravidla – obecně se držím jen toho, že se snažím dávat světlejší odstíny dřív než ty tmavší a to, co je vepředu na obrázku dělám tmavší a zřetelnější, a doufám, že tím vybuduju prostor. :)

Obecně je to ale tak, že akvarel sám je docela dobrý učitel – pokud nad tím samozřejmě přemýšlíte a zkoušíte rozpíjet a vrstit různé barvy na sebe, tak je docela v pohodě vidět, co funguje a co ne.

Jak sami vidíte, původní odstín žluté a modré, který jsem chtěla použít (vlevo) nevypadá zdaleka tak dobře jako ten, který jsem nakonec použila (uprostřed a vpravo). Neocenitelným pomocníkem je samozřejmě akvarelový vzorník, který jsem si vyrobila už minule.

Jako můžu vám sem napsat i jaké odstíny jsem přesně použila na final: je to paynova šeď a do ní zapuštěná modrá z obyčejných anilinek, ale mnohem důležitější je princip. A ten je takový, že si prostě to, co sedí vám a co chcete použít vychytáte sami – a ideálně předem.

Já jsem chtěla, aby hvězdy měly takový jakoby nastříkaný feeling – tak ten jsem dosáhla maskovací tekutinou, o jejímž použití jsem psala někdy minule. A kartáčkem na zuby.

Celou dobu kdy jsem to dělala, jsem myslela na to, jak je vlastně tvorba – v tomto případě akvarelu – v něčem opravdu hodně podobná vaření nebo pečení nebo šití. Většina lidí vnímá až jakoby zakončení té věci: že na softshellky našijete ozdobnou lemovku, že dort má hezkou polevu a na ní ozdobené marcipánové kytičky. S tím se setkávám mega často u lidí, kteří to s akvarelem zkoušejí třeba méně dlouho než já :) Chtějí jakoby ty efekty, ale nemají stavbu.

A to je vidět jak u dortu, tak u podomácku ušitých kalhot, tak u malby akvarelem. Pokud je něco anatomicky off, nesedí vám barvy, bojujete různými barvami přes sebe apod., tohle „zdobení“ obrázku nefunguje. Neboli můžete mít jakýkoli zajímavý dirty kolem, ale když nesedí základní barevnost, obrázek nepracuje dobře jako celek.

Všechno je to ve finále otázka trpělivosti, a toho, zda jste ochotní to zkoušet tak dlouho, než to budete mít dobře anebo alespoň tak dobře jak to v současné době dokážete. Musíte na to mít nervy. :)

No, jak se to nakonec povedlo mě vidíte tady:

Přeju hezké dny a hodně trpělivosti nejen při práci s akvarelem,

Toy_Box