Ahoj z Krumlova :) Je tady pořád ten Kaufland. A hezký sluníčko.
Nevím, co jsem jedla předtím… Ale tohle je teď moje snídaně :)
A tohle můj oběd…
Včera jsem vyrecyklovala dvě tašky kostí pro psy… btw si jedu ultimátní recyklaci…
Kosti nejdřív namaluju…
To, co zbyde, dostanou psi :) chudinky jedny veganský, jak říká moje máma :)
… a zbytek jsem včera dovezla do českokrumlovskýho útulku. Prej mám přijet zase :)
Jinak venku je tak krásně, že srdce usedá. Ale moje ne teda, moje naopak hoří barvama a hrozně potřebuje, abych se už sakra naučila malovat.
Aspoň jako tady kamarád Egon, žejo.
A tak míchám barvy, na čem a čím se dá a hrozně se na sebe vztekám. Většina lidí má takovou romantickou představu, že my, umělci se u tvorby nějak bavíme. Že si užíváme ten proces tvorby. Nebo tak něco. Já tedy, moji milí přátele, já ne. Já se nebavim. Na to je taková tvorba moooc vážná věc :)
A tak můj vnitřní monolog vypadá zhruba takhle:
– Černá ToyBox : Jojó, kdyby někdo chodil na škole víc na kresbu a malbu, tak to by se to teď malovalo, holka, co?
– Červená Toybox: Ale tak není to tak špatný, zase, co říkáš, má to docela pěknej námět. Dobrej nápad, ne?
– Černá Toybox: Ale to provedení! To provedení! Btw co to máš na tý špachtli, to je červená? Boha, ta tam ale vůbec nepatří! A všimla sis, že se černá tý lihovky vůbec nepropojuje s černou toho podkladu? To by mě zajímalo, co to udělá, až se to přelakuje.
a tak dál.
A to nemluvím o chvílích, kdy mý skeptický já začne celkem bezdůvodně, patrně z únavy zlobit, rozčilovat se a pak obvykle i v (mým samozřejmě, koho jinýho) duchu řvát něco jako: Šlendrián! Hnus! Neni možný, že ty ruce máš tak volšový! Na voči taky nevidíme, madam, co? A co takhle ty štětce vzít, naložit je do přepravky jak plaváčka a poslat je dolů po Vltavě?!?!
Ale to nejsou starosti, přátelé. Nerada bych, aby to tak znělo. Až na občasné chvíle totální paniky: pomoooocdevětadvacátýhomámvýstavuaaaaaažádnýdobrýobrazynaníííííí se tady mám celkem dost bezva.
Maluju zazděný okna.
Psi se mnou mají i v tom počasí svatou trpělivost. A to by mi mohli vyčítat, že na Kleti se nebyli ještě v životě podívat a Netvor neviděl svou oblíbenou školku českokrumlovských dětí ani nepamatuje.
Nějaký vyčítavý pohledy?
Nikita, moje nejlepší kámoška z Českýho Krumlova, mi koupila zapalovač ve tvaru handgranátu s nápisem PRAHA. PRAHA!!!
a taky mi napsala jedna úplně neznámá paní z Beskyd….
Ahoj do Prahy,
velmi jsem uvítala existenci DV TV. Měla jsem pocit, že na ČT bylo najednou bez Drtinové a Veselovského pusto prázdno, proto mne velmi potěšili svým novým počinem a teď se každé ráno těším na jejich dalšího, zajímavého hosta. A Vy jste byla se svou maskou na jeden velký úsměv, že mě na moment napadlo, jestli není náhodou večer a čas večerníčka.
A pak jsem si Vás užívala s rostoucím zájmem. Dívka na scéně našeho výtvarna, to tu opravdu dlouhá léta nebylo a navíc jsem tušila za tou kočičkou nebo lištičkou Váš půvab. A to byl teprve začátek mého nadšení, protože p. Veselovský listoval Vaší knihou a já viděla v těch momentech výrazy postav Vašeho komiksu a hned jsem věděla, že jste výjimečná. Ještě to dopoledne jsem si Vaši knihu objednala a vyčetla si na internetu co se o Vás dalo a nebylo toho málo. Váš vztah ke zvířatům mi tak konvenoval, že jsem si říkala, takovou dceru bych opravdu brala, sama mám belgického ovčáka.
Žiju v předhůří Beskyd v malém domku, tak kdyby jste měla cestu třeba do Ostravy nebo prostě na Severní Moravu, můj domek Vám rád poskytne zázemí a toho, že bych mohla být Vaše máma si nemusíte všímat. Dokážu být mladistvě nadšená.
Vašeho komixu si s každým malířským motivem užívám i přes smutná témata.
plus ta paní připojila svoje jméno…
A takovýhle věci,
zazděný věci,
spálený věci
a handgranáty, jak všichni dobře víme, zlepšujou svět! :)
Hezký den z Českýho Krumlova přeje Toy Box
