Dneska ráno, celkem brzo mi zazvonil telefon, a já jsem tušila, o co jde. Paní z tiskárny v Příbrami mi volá, že dnes začnou tisknout, a že jestli se chci podívat na barevnost obálky a vnitřních archů komiksu, že tam musím být ve tři.
Tak to je jasný, že jsem tam byla :)
Vzala mě na prohlídku celý tiskárny a já jsem si připadala jako v sedmým nebi.
Ve vstupní hale byl „Intertype“. Sazební stroj, kterej vypadá jako kdyby v něm seděli skřítci a tahali za provázky. Víte, jak fungoval?
Napsali jste písmeno jako na normálním psacím stroji, a on ho VYSÁZEL!!!
Úplně jsem na to koukala, a říkala si: Ježkovy voči, to neni snad možný. :)
No, a pak mě tady paní Moravová vzala „do výroby“ a to jsem koukala taky.
Já jsem totiž nikdy předtím v tiskárně nebyla, akorát ve sklárně, ale tam to není tak dobrý.
Protože v tiskárně to všude voní barvou (Vokurko, sorry, já jsem ji zapomněla chytit do skleničky, ale pojedu se podívat ještě na to, jak se bude knížka vázat, takže na to už nezapomenu.) a jsou tam na paletách uložený kusy knížek. A takhle vypadá výrobní proces (teď teda pevně doufám, že nebudu jak můj táta, kterej každýmu, koho nezajímá včelařství, vypravuje o chlazení.)
Ale prostě chápate to… dva roky mýho života…:´)
„Tady,“ říkala paní Moravová, „se dělají kovolisty. Každá barva, kterou knížku tiskneme je na jednom hliníkovém plátu, a ty tady v téhle místnosti připravují.“
Okej, zatím žádnej velkej vodvaz.
Ale potom jsme šly do výrobní haly, kde vám do nosu vleze vůně barev a oči se vám chtě nechtě toulají po všem, co se tam tiskne – plakátech, stránkách knih, nejradši byste si tam sedli a všechno si to hrozně prohlíželi a četli.
Tak tohle jsou magentový kovolisty na stránku o babičce. Prý mi jich pár schovají na památku. (No dobře – zatím mi je schovají všechny, a já si pak nějaký vyberu :)
A tohle je ofsetový stroj, na kterým se bude Moje kniha Vinnetou tisknout. Úplně nejvíc nejlepší, co maj, říkala ta paní. Množství barvy je nastavený počítačem, tiskaři kontrolují její hustotu, doplňují ji a vytisknuté stránky a kontrolují je pod bílým světlem.
Tohle je stroj na černobílý tisk.
Tahle slečna kontroluje šité vazby (to se tedy Mojí knihy Vinnetou netýká). Ale normálně
(!!! to jsem úplně taky valila oči, ale protože si dobře pamatuju, jak jsme byli na procházce s kamarádem Salinem v zámeckým parku v Českým Krumlově a když jsme se tam s jeho holkou Bárou hrozně nahlas radovaly, jak svítí sluníčko a živý ploty jsou úplně strašně rovně zastřižený, tak nás slušně požádal, abychom se radovaly, ale v duchu takže od tý doby se snažim radovat se potichu. Áááále je vám to tak těžký:)
NORMÁLNĚ jsou tam špulky nití (!!!) a těma se to šije! Chápete to? Není to báječný a vzrušující? No nic .)
A tohle je stroj na lepenou vazbu. Každá tadyta paní má před sebou archy, který dává do přihrádky v tom stroji před sebou, a oni se na sebe na konci navrství a je – blok. Ten se pak vlepí do obálky.
A tohle je stroj na ořez. Nešel skoro vyfotit…
No a tady jsem si vyfotila spadávky a ořezový značky. Spadávky je taková rezerva u kraje každý stránky, která nekončí bílou, aby – když vznikne nějaká nepřesnost při ořezu, nebyl na kraji stránky bílej pruh. Ořezový značky jsou značky podle kterých se nastavují ořezový stroje, tedy linie, podle níž se papír ořízne.
A takhle vypadají na archu předsádky, což je ta dvoustránka, na kterou se díváte, když vezmete knížku do ruky a otevřete obálku – dvoustrana vlepená mezi blok listů samotné knihy a obálku.
Jak vidíte, výstupní kontrolní mechanismy jsme rozhodně nepodcenili, takže barevnost a nastavení zkontroloval i inženýr Štěňák.
A tahle vypadají detaily tisku.
Stránky se parafují – člověk, který se přijde podívat na náhled podepíše, že je podle jeho názoru barevnost OK.
Jsem málokdy tagovala tak důležitě .)
No, a tady v téhle hale budou teď vytisknuté archy ležet dva dny, aby pořádně zaschly a pak se bude kniha dokončovat. (a to si pište, že se na to pojedu zase podívat:)
Byl to skvělej den, fakt.
Takže děkuju vám, zejména Joachimu Dvořákovi a nakladatelství Labyrint, který tiskárnu vybralo, ale i Petrovi Lubojackému a všem dalším, všem, kteří mě podporují a stále nepřestávají, že jste mi ho umožnili.