Halloweenska prespavacka – podrobny report

Halloweenska prespavacka – podrobny report

Moje kamarádka a maminka dvojčat spolužáků ze školky Oty a Edy (nyní také v první třídě) Anička udělala spolu se svým manželem báječnou přespávačku na téma Pokémonů. Bylo jasné, že je řada na nás, a tak jsem si vymyslela – zhruba před měsícem – halloweenskou přespávačku. Pozvali jsme na ni cca dvanác dětí, z nichž nakonec jelo devět. My jsme na ně byli celý víkend tři dospělí: já, Radek a můj kamarád Fontán. Následující shrnutí je takové poučení, co bych příště udělala jinak a lépe, od někoho, kdo takovou akci dělal poprvý – abyste byli chytřejší. :P

Nejdřív napíšu, jak to probíhalo. Měli jsme s sebou děti od 3 do 7 let. Děti jsme si v pátek vyzvedli, pro polovinu z nich si přijeli druhý den rodiče, druhá zůstala až do neděle. V plánu byly dvě bojovky – noční na konec zahrady potmě :) a denní na hřvitov s převlečeným duchem. Naším cílem bylo nikoho nevystrašit příliš, ale všechny pobavit.

To se nám víceméně povedlo :) Vyrazili jsme v pátek odpoledne z Prahy, což byla první chyba – byla strašná zácpa, určitě jsme měli jet hned po škole, abychom se jí vyhnuli. Akce se odehrávala na takovém domečku 20 km od Prahy, který moje máma zrekonstruovala a občas nám ho půjčuje, a na zahradě u něj je wellness sud s horkou vodou, což je nejlepší věc na světě hned po sauně. Já jsem předtím tři dny tam jezdila, vždycky večer – a připravovala dekošky a prostor.

Dost mě vystresoval starší brácha dvojčat Máťa, když mi řekl, když jsem mu to ukazovala na fotkách: „Hele, ale vždyť tam není vůbec nic strašidelnýho.“ – Takže jsem se kousla, vzpomněla si na to nejlepší ze svého studia scénografie, a vyrobila tohodle pavouka, kterýho jsem umístila na auto na ovladačku .) a ducha. Hele:

Což byl druhý problém – prosím vás, pokud vyrábíte nějaké strašidlo ve velikosti člověka – dejte si pozor, ať ho neuskladníte někde, kde může někoho vystrašit. Highlight celé akce bylo bezpochyby když jsme všechny ty děti provedly setmělou zahradou, odvyprávěli jim pohádku o tom, jak velký duch ztratil malé dušíky, promítli jim pohádku, všechny je nasoukali do jejich pyžam a našli jejich spacáky, četli jim asi dvě hodiny Warrena, aby i ti, kteří chodí spát o dvě hodiny později než ti nejčasnější usínači z party. Pak jsme celý barák uklidili, naplánovali tu luštící bojovku (ano, všechno tohle by měl předvídavý člověk připravené.)) Když už to všechno spalo – v noci se vzbudila Marjánka, nejmladší, tříletý účastník zájezdu, že se chce vyčůrat – a samozřejmě ji Fontis vzal na záchod, kde byl ten duch schovaný, což ji vyděsilo k smrti.

Pak – kdybych takovou akci dělala znovu (což asi nepochybně budu.) – tak bych si připravila a rozmyslela úplně všechno jídlo předem. Případně bych se domluvila s někým, že se o něj postará. Takhle jsem totiž zjistila, že prostě zároveň nemůžu být čarodějnice Abraxa, která vyvolává duchy, a vařit strašidelné špagety s kečupem a gumovým mozkem a srdcem z Flying Tigeru. To je prostě nemožné. Nakonec teda to jídlo víceméně vypadalo jak na pinterestu (což byl samozřejmě účel.)) – ale za cenu jedněch total rozvařených špaget, který vypadaly, že se hoděj akorát tak pro psy, ale naštěstí jsem dostala dnes spásný nápad a zapekla je se sýrem na nedělní rozdávání Food Not Bombs.

Tohle byly ale spíš takové drobnosti.

Myslím (doufám!.) že nikdo z dětí nic nezaznamenal – báječně fungovaly samozřejmě opékané marshmallows – to je něco, co nezklame:

No, další poučení je, že na devět dětí a víkend – pokud máte ambice jim připravit program plný překvapení a různé dobroty a tak – jsou tři dospělí hrozně málo. Já jsem si ve své (bezmezné naivitě a histeriónské poruše – patrně.) myslela, že to tam zvládnu celý úplně sama, včetně bojovek, vaření a všeho. A že Fontis s Radkem budou někde na křesle pít birela, koukat do ohně a občas udělají s dětmi nějakou legrácku. Cha chá! Nakonec jsme tam lítali tři jak hadry na holi a v podstatě nebyl čas se ani vyčůrat. :D

No, ale hlavní bylo, že se nám povedly bojovky – ta noční bylo jen projít zahradou a splnit nějaké mini úkoly – což bylo na děti až dost. Denní byla luštící, kdy jsme skupinu poslali na hřbitov, kde na ně čekal duch:

…který jim dal mapu k místům, kde byly tři indicie: TEMNO, DOLE a DOMEK – a děti měly vyluštit, kde je poklad (ve sklepě.). Myslím, že přispělo hlavně to, že měly spolupracovat a nesoutěžily spolu.

Příště si akorát objednáme jako ducha nějakého cizího člověka, aby ho nepoznaly podle bot a oblečení :D

Báječně fungovalo i střílení gumovými hady jako prakem na cíl. Cílem bylo btwto strašidelné strašidlo, co dostalo Marjánku, no snad se jí tím traumata trochu zahojila a nepoznamenali jsme ji na celý život.

Jak je vidět z fotek – bavilo to i tatínky. No, jinak koupání v sudu je skvělý samo o sobě, ale to se dávno ví.

Co nikdy nezklame je také kreslení komiksu s dětmi a dlabání dýní…

Sečteno a podtrženo si to ale čarodějnice Abraxa užila jako už dlouho nic ne – a už se těším, až vymyslíme zase nějakou podobnou akci.

Ty jejich rozzářený očička jsou totiž k nezaplacení. <3

Hezké dny i vám! Toy_Box

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Toy Box a továrna na pastelky

Včera byl vyjímečně báječný den. Firma Faber Castell, jejíž výtvarné pomůcky používám, a dělám pro ně influencing, mě – a partu dalších ilustrátorů pozvala na

Read More »

Svatebni darek: novy tablet .)

Dostala jsem spoustu krasnych svatebnich daru: teplouckou (a ilustrovanou!) deku, krasnou sadu porcelanoveho nadobi, obraz, ktery namaloval darcuv dedecek. Mezi ty, ktere budu ale pouzivat

Read More »
Select your currency
CZK Česká koruna
EUR Euro