Už na to není čas do zítřka aneb Jak se kreslí obálka

Už na to není čas do zítřka aneb Jak se kreslí obálka

„Máte na mě čas?“ ozve se z telefonu a já vím, že mám práci. A tentokrát ne ledajakou. „Víte, ona se jim ta vaše ilustrace… (tahle:)

…tak líbila, že by od vás chtěli i obálku. Ale bude to asi trochu ladění…“

„No jasně, ráda!“ reaguju okamžitě, protože vím, že jako ve spoustě jiných případů, tady jde o rychlost. Za chvíli mi přistává v mailu zadání a já vím, že tentokrát to bude docela adrenalin. Čas na ilustraci je do druhého dne a uprostřed stránky bude velký, ručně nakreslený – a už se mi začínají klepat kolena :) nápis. Možná se vám to nezdá jako nic strašidelného, ale dobrý nápis, to je v podstatě logo, a s tím můžete klidně strávit čtrnáct dní až pár měsíců. A my komiksoví kreslíři disponujeme sice spoustou nadpřirozených schopností, ale co si budeme povídat, já nejsem žádný velký typograf.

Všechny své komiksy letteruju sice ručně, a byla jsem na kurzu písmomalířství od skvělého Jana Šimsy, který má společnost na ruční lettering Nápis, a na workshopu jedné z nejlepších českých typografek a písmomalířek současnosti, Petry Dočekalové, která mě moc chválila (no, snad nebyla jen zdvořilá:), ale řekněme, že z ručního nápisu na obálku magazínu, navíc do druhého dne, mám celkem vítr.

„Ale tak to zvládneš, v pohodě, uvidíš,“ uklidňuji sama sebe a raketovým tempem ořezávám deset tužek tvrdosti 6B.

V novinách se dohodneme na tom, že právě nápis bude první věcí, kterou mi schválí. Jídlo, které ho má obklopovat všichni věří, že namaluju „svěže a letně“. OK, jde se na to. Beru si k ruce svý pomocníky – knížky o ručním letteringu a nejvíc krásnou stránku s ligaturami https://blog.iloveligatures.com a snažím se soustředit.

Hledám perfektní K. A když ne perfektní, alespoň docela dobrý. V hlavě mám přesně, jak by měl nápis vypadat: dynamicky a zároveň srovnaně, měl by být lehký, ale zároveň natolik silný a uspořádaný, aby obstál jako ústřední motiv obálky.

Kreslím první verzi.

Mám ji hotovou asi za tři čtvrtě hodiny, i když černé plochy vybarvuju nejrychleji, jak to jde. A nejsem s ní moc spokojená, přesto ji posílám do redakce. Čekám na odpověď a mezitím naskicuji jídlo kolem a jen základně ho vybarvím, posílám první skicu obálky i s barvami.

Vrací se zpětná vazba: písmo není příliš čitelné, litery nemají stejný sklon.

„A JO!!!“ říkám si v duchu a dívám se na hodinky. Nedá se nic dělat, musím to předělat, a to celé od začátku. Další zpráva je, že se zkrátil se deadline, už na to není čas do druhého dne, ale do večera potřebují ilustraci komplet: nápis i s finální verzí ilustrací kolem.

Právě teď se mi dost hodí chladnokrevnost, kterou jsem se naučila při sportu, věřím, že ilustrátora, který dokáže méně odolávat stresu, by tahle situace úplně položila. Ale já jsem (thai:) boxer, že ano ,o)) já se jen tak nedám, takže se prostě jen nadechnu, a začnu být ještě víc efektivní, soustředím se na každý pohyb tužky po papíře. Říkám si: „Rychleji, vybarvuj to sakra rychleji. Nezapomeň dýchat. To bude v pohodě, to stihneš.“

Kreslím fakt rychle.

A tak za další tři čtvrtě hodinu mám další verzi nápisu. Lepší, čistší, lépe čitelnou.

Pošlu ji mailem, a zpětná vazba je skoro okamžitá: narovnejte a prodlužte nožičku K a bude to v pohodě. „Hurá!!!“ podívám se na Netvora, protože kromě psů se mnou nikdo v mé „kanceláři“ – stolu u okna nikdo není. Začínám si myslet, že to celý bude v pohodě. A taky že jo. :)

Takže dnes vyšel magazín Hospodářek Proč ne s mojí ilustrací a ruční typografií. Ilustrace je podle mě jaká měla být – letní, fresh a v zářivých barvách. Ale je tam i ten nápis a na ten jsem – no – prostě hrozně pyšná ,) Hlavně teda, že jsem to nepokazila, zvládla to do večera ale taky je to poprvý, co je moje ilu na obálce magazínu takhle velkejch novin.

Miluju tuhle práci! :) a mám štěstí, že ji můžu dělat. Je to skvělá věc, být ilustrátor :)

Přeju i vám moc hezkej den!

Toy_Box

Share on facebook
Sdílet na Facebooku