Před pár dny jsem našla na telefonu nezodpovězený hovor. Z toho, že to byla fotoeditorka z novin jsem měla skoro mravenčení v prstech. Nevím přesně čím to je, že na mě zakázky na novinovou ilustraci působí. Možná je to závislost na adrenalinovým rushi z z několikadenního až dvanáctihodinovýho deadlinu, ve kterým musíte ilustraci odevzdat, spolu s tím, že si nevybíráte, co budete kreslit, což představuje ultimátní kreslířkou výzvu: musíte si prostě věřit, že zvládnete nakreslit v určitý kvalitě vlastně cokoli a pak to dát. Anebo jsem prostě tištěný noviny, kde jsem dřív pracovala, nikdy nepřestala mít ráda a ilustrace stesk po týhle práci alespoň částečně saturují.

Každopádně, když zavolala, úplně jsem ale slyšela, jak ve mě něco říká: „Super! Já jsem ready. Co to bude tentokrát?“

Tentokrát bylo zadání „Podnikatelské vyhoření“ v rozměru 22 krát 30 centimetrů, a jediná bližší informace byla, že to má být „fashion“ ilustrace o tom, jak si vyhořelí podnikatelé dopřávají wellnes. K různým pracím přistupuju v různých časových rámcích, ale pokud jsou to noviny, je mi jasný, že záleží v podstatě na hodinách. Takže ať jsem zrovna na hřišti a plácám si bábovky v písku, anebo mám v IKEA tašce dvě odrážedla, kočár a za dvojčaty vlaju po ulici, prostě se je snažím co nejrychleji předat tatínkovi, dostat se ke stolu a tu věc naskicovat.

Prázdniny jsou PRYČ! I se sněním o letním kině na střeše Veletržáku a nočním koupání, kam se stejně nikdy nedostanete, protože s jediným člověkem, se kterým by vás to bavilo, jste si shodou okolností pořídili armádu malejch dětí.

Patrně z čiré radosti nad tímto faktem jsem nabídla rovnou pět skic.

Začala jsem týpkem, co mu shořela hlava a počítač :)

Pak jsem si vzpomněla na scénu z druhé (druhé?) série True Detective, jak tam ten mexickej gang zastřelí toho byznysmena na poušti (Ano, že seriálu True Detective pochází většina mých představ o podnikatelích :) a snažila jsem se nějak naskicovat tu atmosféru.

Vylezla z toho tlupa golemů napůl z Nausicy From The Walley of The Wind, napůl klasickej Rabi Loewi.

Pak jsem si říkala, že to má bejt vlastně fashion, a wellness, a já kreslím obry na hliněnejch nohách, a to by se mi mohlo taky nevyplatit, a nakreslila jsem tohodle pána schoulenýho na houpacím Wellness lehátku jako maj v sauně v hotelu Step :D

(Kam prosím nikdy nechoďte. Mají tam odpočívárnu a v ní nápis O D P O Č Í V Á R N A, kde je každý písmeno vycentrovaný doprostřed jednoho stejně širokýho prkna. Otázka pro typograficky citlivé jedince: Co se stane s rozpalem mezi Č a Í, když písmena rozmístíte na stejně široká prkna vedle sebe? Ano, správně, je v háji! :)

– Ano, už to taky budete vidět navždy a nikdy si tam neodpočinete. Není zač. )

Takže tady týpek v odpočívárně, jak vidíte leží úplně zády k nápisu. :) Kolem rozkvétající léčivé květiny (nebo whateva:).

No, a pak mě napadlo: a proč ty tam nemáš vlastně nějakou babu? Nakreslila jsem tedy dost trippin ilustraci paní, co je vyhořelá a staraj se o ni trpaslíci :)

A pak ještě další surrealismus, zase tu pláň z True Detective, kde zrovna došly setrvačníky několika podnikatelům naráz.

… a (možná, že má arteditor Hospodářek rád surrealismus) : tohle byla verze, kterou si vybrali.

Měla jsem v podstatě takovou radost, že je podzim, že jsem final udělala rovnou ve třech variantách, aby měli na výběr. První je opět pláň z True Detective doplněná o mraky ze západu Slunce, prostě taková světelná expozice jako ze skejtovýho videa jako stvořená k umírání :D

Pak jsem si říkala, že by tam bylo prima přidat nějaký geometrický struktury, že by to nebylo tak moc emo. :)

A nakonec jsem pro klid duše udělala ještě tuhle variantu, jestli by tam vlastně dobře nevypadal nějakej beton :) Ukradla jsem si fotku nějaký sochy z Vetřelců a Volavek a vzniknul tenhle podnikatelskej brutalismus:

Vybrali si první variantu s těma růžovejma mrakama, a ta dneska údajně v novinách i vyšla, což bych zjistila, kdybych si je mohla koupit a celý ráno dvojčata nedrandily na odrážedlech v parku a celý odpoledne si nehrály s vláčkama se sousedovic dětma.

Byla bych si ty noviny koupila, možná i přečetla a rozhodně vám je vyfotila je s kávou a croissantem.

(Otázka je, zda bych te croissant potom – ač vegan – nesnědla, za odměnu, že se mi to tak povedlo.)

Ale co už. Tak alespoň takhle vám, pro radost.

Hezký víkend, Toy Box