„Proč v těch Bohunicích nebydlí někdo normální?“ rozčiluje se asi dvacetiletý mladík oblečený do teplákovky před vchodem do Alberta na sídlišti na okraji Brna. „Tady je to, tyvole, samej alkoholik, feťák, chrapoun, bílej chytrák.“ Je pondělí ráno a já jsem přijela malovat na týdenní festival umění v ulicích Urban Pictus.

Festival pořádají lidé z galerie Chemistry vždy jednou za dva roky ve spolupráci s firmou Eon, která vlastní trafostanice, které mají plochy vhodné na malování.

Letos se zúčastnilo šest umělců nebo streetartových kolektivů: Zeb1, kolektiv Malujeme Jinak, Yessiow, streetartistka filipínského původu, která žije půl roku v Belgii a půl roku na Bali, Vincent Chignier, francouzský umělec žijící v Česku a já.

Mým úkolem bylo pomalovat tuhle trafačku:

Nejprve jsem uvažovala o tom, že na ní dám další díl svého komiksu o Petrovi Ulice, ale pak jsem se podívala na streetview, zjistila, že je přímo naproti veterině a kolem chodí spousta maminek s dětmi a rozhodla jsem se pro řešení, které to zohlední. Připravila jsem návrh, který si hraje s myšlenkou, co se skrývá za rohem:

– za prvním rohem jsou děti, které se schovávají kamarádovi, který s nimi hraje na schovávačku, za druhým rohem maminka věší prádlo, ale netuší, že za rohem jí za prádelní šňůru tahá velká doga. Na té samé stěně je kočka, která se vylekala psa a utíká ze stěny, kde drží holčička toho psa na příliš slabém vodítku.

Částečně jsem se nechala inspirovat komiksem a částečně tradicí klasické novinové ilustrace, zejména ilustracemi J.C.Leyendeckera.

Návrh se všem líbil a já jsem mohla jít malovat.

S malbami na ulici je to tak: můžete se dopředu připravit nejlépe jak dokážete, ale stejně vás vždycky něco překvapí: ať jsou to reakce kolemjdoucích, požadavky majitelů zdí, různé technické věci ohledně přípravy místa nebo prostě rozmary počasí, jemuž jste na ulici prostě vystaveni na milost a nemilost. V mém případě to byla struktura fasády, kterou jsem sice viděla předem na fotce, ale úplně jsem si její členitost nepředstavila. :)

Štětce a štětky, jimiž jsem plánovala celý mural namalovat, jsem musela vyměnit za spreje, které ale nemají tak detailní stopu a navíc je omítka dost „žrala“.

Naštěstí po prvním dni přišel jeden z pořadatelů akce s myšlenku, že mi velké plochy namalují velkou vysokotlakou tryskou, čímž celý proces podstatně zrychlil a já jsem se mohla naplno vrhnout do malování.

Malovala jsem v průměru deset nebo jedenáct hodin denně a jsem si jistá, že bych to vůbec nedávala fyzicky/energeticky bez věcí, které mi absolutně pomáhají, a to je zejména fyzický pohyb, jen čistě veganská strava a abstinence .))

A jsem moc vděčná i za to, že mě víceméně po celou dobu :) dělali radost svými návštěvami různí lidé, kteří moji práci sledují a jsou třeba z Brna. Fakt díky moc, kamarádi (i docela neznámí lidi), vážím si vaší podpory & you made so easy being me! <3

Myslím, že nejvíc se mi na malbě povedla právě ta zvířata, která jsou +- černobílá a krásně tak vynikají na barevném – modro-modrém a modro-zeleném pozadí piecu. :)

Jako vždy jsem si užívala ty krásné, poetické názvy, které mají 94 montany ve spreji. Perseus and Baby blue. Tomorrow <3

Jako obvykle – na streetartových festivalech – pro mě byla nejcennější setkání s dalšími umělci (i lidmi kolem.)

Se streetartistkou Yessiow…

…a jejím přítelem jsem první dny i bydlela, což byla také moc prima zkušenost protože Yessiow je přesně jako její práce: plná optimismu, dobré nálady a krásných barev:

Moje oblíbená malovací dvojka byl ale i Vincent Chignier a jeho táta, který je v důchodu (pracoval celý život jako tiskař cenin) a maloval tenhle velký piece spolu s ním. Vincent měl také docela náročný povrch, a verva, se kterou se nenechal zastrašit, byla obdivuhodná .)

I on se nechal inspirovat přímo místem, kde maloval, a jeho návrh obsahoval čtyři různé pohledy na různě dekonstruované lidské hlavy plné dalších motivů a věcí.

Líbila se mi i tahle hodně graficky založená kompozice od Lukáše Veselého z kolektivu Malujeme jinak:

… Zeb One a jeho geometrie:

…a kosmonaut od umělce, který si říká YBR_SHC:

Festival se odehrával v atmosféře vzájemné kolegiality a podpory, prostě paráda.

Naprosto neuvěřitelnou kvalitu navíc dala mému pobytu v Brně Johana, členka ochranářské organizace Jaro, která mě vzala k sobě domů a úplně úžasně se o mě postarala. Dala jsem si snídani v zahradě u krásné secesní vily, kterou se svojí rodinou opravuje, večer sprchu na mezi levandulí a rajčaty na zahradě :) a na domů jsem dostala úplně úžasný sezamový chleba z nedaleké pekárny. :)

Kromě toho mi Johana také ukázala pastvu Českého svazu ochránců přírody Morava v Ostopovicích, kde jsem si mohla podrbat a pomazlit místní stádečko koz a ovcí, které pomáhají biodiverzitě/přírodní rozmanitosti. Ostopovická lokalita je totiž místem, kde se vyskytuje několik druhů motýlů a rostlin vzácných v evropském měřítku a právě pastva koz a ovcí je tím, co biodiverzitu podporuje.

Btw poslechněte si kratičký rozhovor s Johanou o tom, proč jsou právě kozy a ovce pro českou krajinu důležité:

Pokud byste se chtěli zapojit do ochrany české krajiny a biodiverzity a podpořit právě tohle stádo ovcí a koz, můžete si tady vybrat nějakou z místních koz nebo oveček a tu podpořit. Pomohou jim také dobrovolníci nebo i „ovčí a kozí hlídky“, což jsou dobrovolníci, kteří se na místě staví a ovce a kozy zkontrolují. Pokud jste z Brna, určitě to prosím zvažte.

Ale zpátky na sídliště Lískovec.

Spreje jsem si vždycky před malováním srovnala podle odstínů – podobně jako si rovnám barvy na paletě – a mural jsem v pohodičce domalovala.

Největší odměnou nakonec byly reakce kolemjdoucích (kterých bylo teda fakt hodně, ale já jsem zachytila alespoň jednu na kameru):

… a legrční byli i kolemjdoucí pejskové, kteří se kolem něj – přesně podle předpokladu – začali rojit:)

Ještě jednou děkuji lidem z Urban Pictus, Eonu, Malujeme jinak za příležitost a za péči.

Malování muralů mě fakt baví, takže kdybyste náhodou věděli o něčem podobném nebo sami měli stěnu, kterou byste mi rádi nabídli k uměleckému stvárnění (spolu s nějakou rozumnou odměnou za barvy a práci), budu moc ráda, když mi napíšete buď do direktu nebo na toybox@toybox.cz.

A taky moc děkuji vám všem, kteří moji cestu sledujete a podporujete, ať už jakkoli.

Dom na mě čekalo tohle…

A já jsem byla zase jednou proud AF a byla vděčná a měla radost ze života, ve kterém si můžu takhle malovat :)

Hezké dny!

T_B