Na začátku inspirace pro den 3 našeho výtvarného týdne byla tahle satinýrka – malý lis na grafické listy, kterou jsem dostala darem z pozůstalosti jednoho malíře od jeho dědiců.

(Dodnes si pamatuju tu paní, která mi ji dávala a říkala: víte, já jsem tak šťastná, že si ji vezme někdo, kdo žije spokojený život s rodinou, dětmi, můj bratr malíř, byl pronásledovaný celý život svým talentem a nakonec se upil k smrti.) No, tak tady ji vidíte – satinýrka s příběhem:

Říkala jsem si, že to je skvělá příležitost, jak dětem ukázat, jak se dřív tisklo a prostě vůbec si s nimi vyzkoušet tradiční grafické techniky (ke kterým navíc potřebujete pravou tiskařskou barvu a nechcete si s ní úplně zamazat byt:)

Začali jsme si tedy povídat o tisku:

Nejdřív jsem jim ukázala tvorbu Swoon, streetartistku, která dělá velké linoryty a lepí je do ulic a o mých detektivních příbězích, které děti dobře znají, protože podobné detektivní příběhy připravuji i pro ně :)

Pak jsme si začali vysvětlovat, co je to tisk z hloubky a z výšky („razítko“.) a jak se tisknou knihy.

A pak jsme se do toho všeho společně pustili. :) Musím říct, že udělat linorytový workshop s devíti osmi až devítiletými dětmi není zase až taková legrace, a rozhodně se do toho nepouštějte v jednom člověku :) Mně naštěstí pomáhala maminka kamarádky mojí dcery, jinak bych byla dost nahraná.

Hrozí totiž víceméně stále, že si ostré rydlo někdo píchne do ruky. Moje zkušenost ale je, že pokud dětem vysvětlíte základní pravidla bezpečnosti: tj. nerýt tak, aby vám rydlo mohlo sklouznout ve směru právě neryjící ruky a dáte jim na tu přidržující ruku pracovní rukavici, je to technika dost bezpečná i pro relativně malé děti (nejmenšímu účastníkovi workshopu bylo pět.:)

Další tricky věc je překlápění designu na lino, snažila jsem se to vysvětlit následujícím obrázkem.

V podstatě postupujete takhle:

1.) Nakreslíte si na papír předlohu. Nepoužíváte příliš tenké linky a počítáte s tím, že všechno co bude na konečném obrázku „bílá“, budete muset odrýt pryč. Váš obrázek by měl mít stejný rozměr jako lino, do kterého budete rýt.

2.) Obrázek tužkou položíte na lino a z druhé strany ho hustě tužkou přečmáráte. Vyplatí se postupovat pečlivě a opravdu vykrýt každý kousek – asi tak jako když vybarvujete omalovánky. Tím by se váš obrázek z druhé strany měl překlopit na lino. (To jsem tofužel nevyfotila, ale zkuste si prostě představit úplně hustě vybarvený papír.)

3.) Z lina – my jsme použili lina, kterým se říká „soft cut“ a jsou o poznání měkčí než ty, které si pamatuji já ze svých školních let, odryjete všechno, co je bílé – měly by vám tam zůstat pouze plochy (tužkou) černé, které se budou tisknout.

4.) Voliá! Tisknete!

My jsme satinýrku používali víceméně jen proto, aby si jí děti vyzkoušeli, jinak perfektně funguje něco, čemu se říká (V knížce „Grafické techniky pro každého“) lžičkový tisk. Znamená to, že opřete prsty – nejlépe palec – do prohlubně čajové lžičky a tlakem barvu z lina převedete na papír.

Chce to trochu cviku, ale funguje to víceméně s každou barvou, já jsem používala speciální barvu na linoryt, ale určitě by to dobře fungovalo i s akrylem.

Výsledek vás příjemně překvapí – alespoň u nás tomu tak bylo. Děti si mohou opět vyzkoušet části toho procesu – točit klikou satinýrky, tisknout lžičkovým tiskem, ty starší/šikovnější zvládnou i nanášet barvu na tisky.

Je to opravdu odměňující a vznikají krásné věci. Podívejte se sami.

Hezké dny!

T_B

PS: Na konci tohoto příspěvku jsou opět fotky z prezentace, podle kterých jsem dětem povídala o tisku a různých jeho technikách.

Prezentace ke stažení: