Zlatá stuha pro Vinnetoua a Block party pro miminka

Znáte takovej ten pocit, že „starý dobrý časy“, na který budete jednou vzpomínat se dějou právě teď? Takovej já mám celej poslední rok.

zlata15

S obrovskou radostí v srdci bych vám chtěla oznámit, že Moje kniha Vinnetou vyhrála Zlatou stuhu, prestižní (a jediné u nás) ocenění, které je každoročně udělováno nejlepším knihám pro děti a mládež. Porota ocenila to, že „vypráví příběh obyčejného člověka, tak jako třeba Maus Arta Spiegelmana“, což je pro mě neuvěřitelná pochvala, protože Maus byl mimo jiných jeden z komiksů, kvůli kterým jsem se rozhodla žít a dýchat pro komiks a kresbu, každý den.

Je pro mě ctí, že jsem se mohla zúčastnit slavnostního předání v pátek, na němž byli oceněni mimo jiné například Jiří Šalamoun (autor maxipsa Fíka) a jeho Představitelné pohledy na svět nebo cenu za celoživotní dílo dostali spisovatel Ivan Binar a malíř a grafik Květoslav Hísek.

zlata_stuha

Cenu jsem převzala společně s Joachimem Dvořákem z vydavatelství Labyrint.

zlata14

Při předávání jsem Zlatou stuhu věnovala všem tatínkům malých dětí, protože to, že jsem čerstvá maminka dvojčat, mě poučilo o tom, že to jsou ti největší hrdinové. Hrozně si vážím toho, že žiju v době a na místě, kde je čím dál víc obvyklé, že si muži dělí se svými ženami a přítelkyněmi péči o děti, vidím to jak u sebe, tak u svých kamarádek, den po dni. Skvělí tatínkové totiž dělají skvělé maminky, které jsou pak šťastné a mohou se kromě starání se o děti věnovat třeba i tvorbě, za kterou pak dostávají takhle skvělé ceny .) A to by bez nich nikdy nebylo možné.

Kromě nich bych ale ráda poděkovala vám všem, kdo jste si Moji knihu koupili, přečetli a líbila se vám a třeba jste na ní napsali recenzi nebo ji jen doporučili kamarádům. Děkuji vám všem, kteří čtete můj blog, sledujete můj Facebook, posíláte mi podporu, kupujete moje věci, dáváte mi skvělou práci, doporučujete mě dál a pomáháte mi tak uskutečňovat moje sny. Bez vás by nic z toho, co dělám nebylo možné.

Speciální poděkování pak patří mecenáši Petru Lubojackému a Bonusovi z grafického studia Carton Clan, který je kromě toho, že zpívá a dělá hudbu i výborný grafik a Moji knihu se mnou připravoval do tisku. Není to rozhodně naše poslední spolupráce :)

Moc si toho všeho vážím.

Stejně tak jako každýho dne, který – navzdory někdy ubíjející únavě a víceméně dost častého pohybu na okraji sil – můžu strávit s těma báječnejma dvojčatama, který se nám narodily.

Minulý týden pro mě (a i pro starší děti, a taky pro spoustu kamarádů) jejich tatínek uspořádal na ulici Block party :). Pili jsme limošku a pivo, Míra udělal skvělej veganskej gril, přišla spousta kamarádů, kluci pouštěli z garáže grime, a když DJ Aztek z mýho zaniklýho soundsystému Roots´n´Future pustil Loop Troop Rockers, říkala jsem si, že život už ani nemůže bejt o moc víc skvělej :) Takže děkuju vám všem, že jste přišli a že náš život děláte tak báječnej.

Takže následuje další poděkování… Děkuju Aničce za hlídání, Pavlu za organizaci, Doris za podporu, Mírovi Palačinkářovi za dobroty na grilu, Jožinovi za guacamole .), Fontánovi, Světlaně, Lucasovi, Vojtovi, Tereze a Bělíčkovi za pohodu, kterou maj vždycky s sebou, Aztekovi a Romanovi za skvělou muziku a největší poděkování zaslouží samozřejmě tatínek, protože kromě toho, že se mnou o dvojčata dnes a denně obětavě stará, dokáže vymyslet a zařídit mejdan na jejich oslavu plnej sluníčka, kterej jsme si užili všichni dohromady.

zlata07zlata08zlata09zlata11zlata12

Já jsem na oslavu dvojčat je u nás v ulici namalovala, hele:

zlata03 zlata04 zlata05 zlata06

No, a tady jsou, oslavenci =)

zlata13

Mějte spolu se mnou hezký den!

Toy Box

02/05/2016

Moji ctenari mi rozumeji a sovy na prodej!

Dejte si na me panaka vody – Moje kniha Vinnetou je nominovana na Zlatou stuhu v kategorii komiksu pro deti a mladez! Samotna nominace je pro me obrovskym ocenenim, knizka se hrozne raduje, ze je ve spolecnosti tolika krasnych knih :)

No jinak mi stale chodej ruzny – a prevazne krasny – emaily a reakce. Rozhodla jsem se, ze se s vami o nektere z nich podelim. Je totiz strasna spousta lidi, kteri zustavaj nepochopeni, ac treba pracuji na fakt dobrejch a zajimavejch vecech, a tak jsem fakt vdecna za to, ze ctenari maji moji knizku radi a rozumeji ji a nachazeji v ni sve vlastni pribehy.

tak tady jsou ty maily…

ToyBox!!! Už dávno jsem vám chtěla napsat, jak strašně moc se mi líbila Moje kniha Vinnetou (byl to můj první komiks pro dospělé a přitom dítě nejsem už přes 40 let) a pak jsem se začala zajímat a vypravila se i do Krumlova …  A dneska jsem na vašich webovkách našla ty skvělý miminka! Já mám miminka už 27 a 24 let a pořád je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Přeju vám a vašim dětem a zvířatům a kamarádům HODNĚ ŠTĚSTÍ a taky stále hlavu v oblacích. Je skvělé, že existují lidi jako vy.

Zuzana Škrobová

Milá Toybox,

rozhodla jsem se Vám napsat – je to pro mne novinkou – nikdy jsem člověku, kterého osobně neznám, nepsala. Ale nějak cítím, že bych to měla udělat, tak snad Vás tím nebudu příliš obtěžovat, sama nevím, kam se moje psaní vyvine… (Možná jsem se odhodlala i proto, že nedávno jsem se také takhle nečekaně odhodlala oslovit na besedě se S.Kolíbalem jednu mou oblíbenou blogerku, taky jsem měla náhlou potřebu jí říct, že se mi líbí,co dělá. Nakonec to bylo milé setkání, myslím, že i ji potěšilo.)
Na Vaši tvorbu jsem narazila asi před dvěma lety, kdy jsme s dcerou pátraly na netu, hledaly jsme české streetartisty. Pročetly jsme celý Váš blog, těšily se na komiks Moje kniha Vinnetou. Už tehdy jsem si říkala, že jste mi něčím blízká a sympatická.
Před pár dny dcera nadšeně přišla z knihovny, že tam ulapila Váš komiks. Přečetla jsem ho jedním dechem, od té doby na něj myslím.
Velmi osobně se mě příběh dotýká, přesně tento týden před 17 lety byla cestou ze své vernisáže zavražděna má kamarádka….můj život se propojil s příběhem o Semtexdesign v mnoha věcech…v něčem jí byla hrozně podobná…studovaly jsme spolu výtvarnou výchovu, pokračovala dál studiem designu, byla dobrá, milá, dobrosrdečná, žila taky „jinak“, zajímala se o nejrůznější „alternativu“…hrozně mi chybí…celých 17 let si říkám, proč jsem tehdy nešla s ní (byla jsem mimo Prahu), co by bylo jinak, kdyby…Vaše kniha mi dává naději…ano, můžu vlastně ve své mysli vše „přepsat“, jak by to mělo být…Dál za mnou jezdí, má pořád jako jediný člověk klíče od mého bytu, kvůli ní uvařím vegetariánské jídlo, její pes Kuba se motá kolem nohou…
Ulevilo se mi, že  pochybnosti o tom, jestli si ji uchovám ve vzpomínkách a v jakých, může mít i někdo jiný…
Chci Vám za knížku moc poděkovat. (Zároveň nesmírně oceňuji tu neuvěřitelnou práci, co za ní je.)
Zároveň Vás chci požádat o svolení, zda si mohu z Vaší knihy některé stránky (opravdu jen pro mě) okopírovat.
Omlouvám se za „nevyžádaný mail“, ale prostě jsem musela…
Přeji Vám plno další tvůrčí energie a osobní spokojenost.
S pozdravem
Eliška Kavanová
Ahoj, chci ti jen říct, že takhle dobrou knihu jako je ,,Moje kniha Vinnetou,, jsem nečetla pěkně dlouho. Přečteno na jeden nádech, emoce v mým těle se střídaly se smíchem a slzami zároveň. Chci ti moc poděkovat, že se našel další člověk s talentem. Velká podpora ode me i od přítele. A jakmile bude potřeba peněz na další komiks, chci být mezi lidmi co přispějí.
Měj se hezky a těším se další knihu,
Hana;)

Ahoj, chtěla bych ti moc poděkovat! Dočetla jsem dnes Moje kniha Vinnetou..je to nádherný, dojemný a přesný. .trochu jsem si ráno pobrečela a jsem ráda, ze je se čtením na řadě moje máma…Nikola

Vidite? Moji ctenari mi rozumeji :)

…a protoze se cas od casu nekdo z vas pta, jestli je mozny me nejak podporit, anebo si ode me (nedejboze:) neco koupit, rozhodla jsem se od nekterych ilustraci, co mam pocit, ze se mi povedly, udelat par vytisku a nabidnout je na prodej.

Dnes jsem zaramovala do 50 cm ramu ilustraci na tema Noc k clanku Pavla Splichala, ktery pise muj nejmilejsi Prigl.

sova01

Jedna se o obrazek sovy… sedi na okraji mesta a lesa, pred jednim z libenskych plotu z vlniteho plechu s davno oloupanou zelenou barvou. Na plote je grafac od moji tajny lasky, kluka, kterej ve tme pise po meste v mrazivejch nocich jako je ta na obrazku URB DRM. Na obloze plujou geometricky mraky a sove sviti z oci trojuhelniky poloprusvitny tyrkysovy barvy…

Jde o limitovanou edici deseti signovanych tisku, kterou nebudu rozsirovat. Budto muzete podporit primo me a koupit zaramovany obraz za 1500,- (poslu kamkoli po republice) anebo se stavit ve ctvrtek 16. 4. na FAMU, kde bude od sedmi vecer probihat beneficni drazba na bistro Kucharek bez domova, do niz jednu sovu venuju.

sova02 sova03 sova04 sovageometrie

Enjoy! Krasne skoro letni dny :) preje Toy Box

07/04/2016

Obrazy pro Bratislavu a to, jak se narodily dvojcata

Rikal mi kamos… „Ja si rikal, ze ty budes pracovat urcite do posledni chvile, nez se to narodi.“

A mel pravdu. Namalovala jsem ctyri velky obrazy na vystavu o xenofobii v Bratislave, tyhle…

bratislava02 bratislava01 brat21

…a kdyz jsem chtela namalovat patej obraz, jeli jsme do porodnice…

Porodu jsem se bala hrozne. Po pravde jsem byla – navzdory statistikam o umrtnosti matek behem porodu v Ceske republice – naprosto presvedcena, ze nastala moje posledni hodinka. Jen jsem doufala, ze se budu mit cas rozloucit se vsema kamosema :) a napsat posledni vuli. Kdyz jsme prijeli do porodnice, zacala jsem mit to, cemu se rika trochu eufemisticky „kontrakce“ – ve skutecnosti je to jen cista bolest, ktera trva dve minuty a minutu mate pauzu, a tohle cely musite vydrzet treba 9 hodin. Teda jsou porody, ktery i trvaj dele, ale ja jsem kolem devaty vecer citila, jak je bolest porad stejna, ale zacinaj mi dochazet sily, a tak doktori rozhodli, ze me uz nenechaj trpet, a jelo se na sal.

Behem hodin mezitim se neda delat nic, jen to proste vydrzet. Mne pomohly tri veci: to, ze jsem ze sportu yvzkla vyrovnavat se s telesnym nepohodlim a bolesti, pak meditace, kterou jsem zacala delala pravidelne par mesicu pred porodem, kdy se naucite soustredit se za vsech okolnosti na dech, a pak divat se do tvare myho pritele a tatinka dvojcat, kterej tam byl celou dobu se mnou a drzel me za ruku a byl proste celou dobu naprosto nejlepsi (coz on teda je, a nejen na porodnim sale:)

Dalsi, co pomohlo bylo, ze se k nam naprosto skvele chovali vsichni u Apolinare, od doktoru pres sestricky, vubec nenastal jeden hloupej okamzik. Vubec – jak mate takovy ty zastance porodu doma do vany a v lese – ze me se stal pravdepodobne zastance porodu v porodnici, vsichni tam byli proste hrozne bezva.

Cely to hrozny odpoledne me sledoval takovej mladej doktor, kterej byl hrozne dobrej.

„Vite, vy pro nas nejste nijak zajimava,“ uklidnoval me kuprikladu, kdyz jsem se mu sverila se svejma obavama z blizici se smrti. „Jako kdyz tady mame nejaky stary maminky, co maj problemy, dite nedonoseny, to nas zajima, ale vy? Vy pro nas vlastne zadnej pripad nejste.“

V jednu se moje obvykla uzkost ze vseho, co se kolem me deje, zamerila na jeho vek. Vypadal, ze ma sotva po skole.

„Pane doktore, a to budete delat vy, ten cisarskej rez? A uz jste to nekdy delal?“ zeptala jsem se ho.

-„To ne, ja to jen videl parkrat v televizi,“ uklidnil me.

Nejhorsi okamzik asi nastal, kdyz mi davali anezstezii – anezteziolozka me poprosila, abych vyhrbila zada, aby mi mohla pichnout umrtvujici injekci mezi obratle do patere.

„A to jak mam jako k***a, udelat,“ bezi vam v ty chvili hlavou, ale nahlas reknete neco jako: „Vite, to je hrozne tezky, se vyhrbit, protoze mam to bricho a hrozne me to boli.“ A anezteziolozka mi rekla, ze to musim, a navic se nehejbete, protoze kdybyste se pohnula, muzu vam poskodit michu. Nicmene pak to byla celkem jizda, co mi poslala do krve.

Tezko rict, jestli to bylo tou aneztezii anebo tim, jak me vsechno prestalo bolet, kazdopadne mam takovou nezverejnitelnou fotku, kde vypadam, jak na MDMA .) Pak uz slo vsechno hrozne rychle. Dali nam pred bricho zastenu, abysme operaci nevideli – coz bylo teda teda mega, ze jsem nic nevidela, ale stejne jsem trochu citila, co se tam vsechno delo, a pak jsem najednou slysela plac, a vedela, ze se narodilo prvni mimino, a je zivy, a pak se narodilo druhy mimino, a pak nam je ukazali, a to byl nejkrasnejsi okamzik na svete. Doted, kdyz na to vzpominam, jeste trochu brecim, protoze jsem v ty chvili mela chut jen hrozne kricet stestim. Protoze jsem videla, ze ty deti jsou zdravy a videla jsem jejich tatinka, jak ma krasny oci a jak se na me smeje a je stastnej, a vedela jsem, ze ja budu zdrava a ze nikdo neumre :) Vubec s nicim, co jsem kdy v zivote prozila, se tohle stesti neda srovnat. Dneska je to mesic, a v podstate porad citim v srdci tu radost ty chvile, a myslim, ze ji budu citit celej zivot.

Tohle je jejich prvni fotka…

12719091_10154048024813678_3165914517380523421_o

No a tak ted vubec nic nedelam, jen se divam s otevrenou pusou na to, jak jsou hrozne dokonale provedeny, malicky a krasny.

dvojcata_si_sahaj_na_hlavy01 dvojcata_si_sahaj_na_hlavy03novej_pupik_ma_jachym pred_porodnici jachym_koupanikocarek01

Takze vas moc zdravime a vsem, ktery mi pisete ruzny krasny reakce jak na knizku, tak na narozeni deti, moc dekuju.

Nikdy jsem si nedokazala predstavit, jaky je stesti, mit deti s nekym, koho milujete. Je to nejlepsi vec na svete :)

brat20 brat19 brat18 brat17 brat16  brat14 brat13  brat11 brat07

PS: Obrazy pro Bratislavskou kunsthalle dokoncil, zabalil a poslal muj kluk, takze se na vystavu stihly a třeba tady si můžete přečíst recenzi.

kunst01 kunsta02

PPS: Tatinka jsme s dvojcatama vybrali fakt dobre… .)

tatinekprvni_den_doma_radek_chova01

…jako darek k porodu jsem od nej dostala tohle .) Zlobeni totiz nikdy nekonci =)

pakovky

Moje kniha Vinnetou byla nominovaná na Zlatou stuhu v kategorii komiks :)

Posilam vam pusu ,) Toy Box

26/03/2016

Strach z neznamého pro bratislavskou Kunsthalle a tutorialy na ilustrace

Lenka Kukurová, kurátorka z bratislavské Kunsthalle, mě oslovila, abych připravila projekt pro výstavu, kterou připravuje – Strach z neznámého (o xenofobii). Mají se jí zúčastnit umělci ze zemí Visegradu, a já jsem si vymyslela, že se zaměřím na nepatřičný sexuální kontext a obsah, s nímž se setkávají dobrovolnice a dobrovolníci, kteří pomáhají uprchlíkům na pražském hlavním nádraží v rámci iniciativy Hlavák.

Potkala jsem se s jednou z nich – Zuzanou Schreiberovou (mimo jiné slečna, kterou ta stará smažka JXD vyzýval, aby „položila svoje bílé tělo na oltář multikulturalismu“), a řeknu vám, je to silný kafe.

Navzdory tomu, že to je naprosto mimo situaci, v níž se uprchlíci ocitají – jsou to převážně lidi s taškama na útěku, normální člověk si těžko představí, že by zrovna v téhle situaci notabene na hlavním nádraží docházelo k nějakému sexuálnímu napětí – dobrovolnice, které jim pomáhají musí denodenně čelit útokům, které nějakým způsobem tematizují jejich sexualitu, případně sexuální chování. Podle Zuzany jde zejména o „slušné české muže“, kteří na lidi, co pomáhají, nejčastěji útočí.

Scénáře jsou v podstatě dva – buďto je dobrovolnice „tak hnusná, že ji nezbyde, než tahat se s přistěhovalcema“ anebo je hezká, a tak jí „co nevidět znásilněj“ případně je to „děvka, který nejsou dobrý Češi“. Dobrovolnice nepomáhají jen oněm příslovečným mladým mužům s i-phony, ale každému – starým lidem, rodinám s dětmi na útěku, osamělým matkám, které ztratily tatínka – ale prostě útoky jsou pořád podobné. Je dost strašidelný, že existují lidi, kteří si pamatují, že podobně probíhaly útoky antisemitské před druhou světovou válkou – Židi byli taky vnímáni a popisováni jako nadměrně sexuální, špinavé bytosti.

Nejvíc absurdní, co mi Zuzana řekla bylo, že je nějakej pán vyzýval k tomu, aby „vyrobily ze svých vagín nepromokavý obal na Korán“. Chápete to? Trochu mi zůstal rozum stát, když mi tohle řekla.

No, nicméně k mému projektu – rozhodla jsem se právě tenhle kontext tematizovat, namalovat lidi, kterým dobrovolnice z iniciativy Hlavák pomohly, napsat k nim jejich příběhy a doplnit je hláškami milých vlastenců.

Půjde – jak se asi v mém případě dá tušit – o velké, nazvětšované kresby, tentokrát nalepené na balicím papíře, a doplněné textem a malbou/kresbou.

Tady je pár fotek z procesu tvorby…

brat02 brat01

Výstava bude mít vernisáž tuším někdy kolem 15. března.

brat04 brat03 brat05

Jinak pro všechny, které zajímá – stejně jako mě – ilustrace jsem našla tuhle britskou stránku se spoustou tutorialů pro Photoshop (dobrý jsou zejména ty na vybarvování kreseb tužkou) a Illustrator. A hned jsem musela dva vyzkoušet. Podle tutorialu na vybarvování vybarvit svůj autoportrét…

3-screenshot_step3 tutorial_color

A podle tutorialu na malování vektorovýho portrétu namalovat portrét podle fotky…

vector

Mam radost!!!

radek01

Hezky den posílá Toy Box :)

 

15/02/2016

Tip na výstavu: Jiří Trnka na Chvalovském zámku

„Talent sám o sobě nestačí. Inspirace je romantický pojem. Věřím v soustředěnou, metodickou práci, díky níž se výsledek musí dostavit,“ – to jsou slova jednoho z nejvýznamnějších ilustrátorů a animátorů minulého století, Jiřího Trnky.

Výstava jeho prací v Chvalském zámku v Horních Počernicích není určena zdaleka jen dětem. Více jak 300 loutek, ilustrací, grafik a – mimo jiné i – technických scénářů k Trnkovým filmům vypovídá o tak soustředěné celoživotní tvorbě, že by měla být povinnou „četbou“ pro každého, kdo se pokouší sám tvořit.

Navíc je výstava (skoro se chce říct až překvapivě na Horní Počernice:) dobře kurátorsky zvládnutá. Začíná poetickou koláží o čtyřech ročních obdobích v proměňující se zahradě, kterou obydlela mramorová socha dívky, která na jaře ožívá a jezdí na koloběžce, kolem létají světlušky, malí dřevění pegasové a na stromech rostou koláče :)

trn01 trn02 trn03 trn04

Protože Trnkovy knížky znáte odmalička, máte trochu sklon vnímat je jako jakýsi inventář, něco, co do knihovny prostě patří, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Až při setkání s originály si ale všimnete, jak precizně jsou jeho obrázky provedené a jakou řemeslnou zručnost v nich najdete. Výtvarník a ilustrátor pracoval bravurně s vrstvením různých textur, stopami štětce a barevností. Tahy, kterými například koloroval loutky, mají často přesnost a eleganci kaligrafie a na videu, které doprovází výstavu je vidět, jak pevnou měl ruku.

trn05

Inspirující i způsob, jakým se Trnka k loutkám dostl. Začal je vytvářet bez jasného účelu vlastně jako malé sochy, ztělesnění svých představ a estetiky. Až ve větším souboru si uvědomíte, jak moc je jeho tvarosloví díla navázané na avantgardu, z hlavy jsem třeba vůbec nemohla dostat Stefanovu Dívku s absintem, která je ve Veletržním paláci, loutky Dona Quichota zase hrozně připomínaly tvorbu Otto Guttfreunda.

Prostě přesto, že jsem měla vždycky Trnkovu tvorbu sklon vnímat jako něco, co je archetypálně pro děti, byl rozhodně synem své doby, a zejména v jeho loutkách lze číst modernu jak vyšitou. Tahle loutka je mimochodem jeho představa o tom, jak vypadala jeho maminka, když byla dítě.

trn06 trn07 trn08 trn09 trn10 trn11 trn12 trn13

Super bylo vidět technický scénáře, třeba k filmu Kybernetická babička.

trn14

Na loutkách je taky krásná „dojemná upracovanost“, což je taková kvalita, kterou po nás vždycky vyžadovali na klauzurách ve škole, když jsme zpracovávali kostýmy nebo makety. Jsou dotažený – včetně volby materiálů – do nejmenších detailů.

trn15 trn16 trn17

V ilustracích jsem si zase nikdy dřív nevšimla, jak moc realistické – a zároveň stylizované jsou. Rozhodně za nimi stojí hodiny a hodiny studia přírody. Pohádka o Květušce…

trn18 trn19 trn20

Ilustrace pro Werichovo Fimfárum…

trn21

A části z mojí oblíbené animované pohádky O zlaté rybce. Na ní je zae krutý to, jak jednoduše je animovaná, jde vlastně o sled po sobě jdoucích kreseb s minimem pohybu, takže se jedná o něco opravdu na pomezí animovaného filmu a komiksu.

trn22

Staré pověsti české…

trn23

A Sen noci svatojánské…

trn24 trn25

Alenka v říši divů…

trn26 trn27 trn28

A pohádky tisíce a jedné noci.

trn29

Kořen…

trn31

Dítě z Kybernetické babičky…

trn32

Osudy dobrého vojáka Švejka…

trn33

A nakonec Císařův slavík…

trn34

Prostě když si budete chtít udělat hezké pohádkové odpoledne a naučit se něco o ilustraci a animaci, vřele doporučuji.

Hezký týden vám přeje Toy Box

31/01/2016

Archiv New York Public Library: Ilustrace z knížek pro děti, scrapbooks a nejznámější přírodovědecká bibliofilie na světě

Komiksový kreslíř Chris Ware se domnívá, že „budoucnost komiksu spočívá v jeho minulosti“ (a ve své tvorbě z ní velmi často těží). Nejen proto je – pro všechny ilustrátory, grafiky a komiksové autory – skvělá zpráva, že veřejná knihovna v New Yorku zpřístupnila archiv s tisíci obrazovými materiály naskenovanými v dobrém rozlišení.

Trochu jsem archiv proklikala a našla jsem mimo jiné báječnou kolekci výstřižků Alexandra Andersona… plnou černobílých dřevorytů zvířat, budov, grafických symbolů, úplně si představujete, jak by se daly krásně míchat a pak tisknout sítotiskem…

ny19 ny18 ny17 ny16 ny15 ny14 ny13 ny12 ny11

Potěšila mě i sbírka kreseb florentské renesance, která by byla skvělá pro kopírování pro začínající i pokročilé kreslíře…

ny38 ny37 ny36 ny39

Je tu v digitalizované podobě Birds of America, jedna z nejznámějších a nejvíc nákladných přírodovědeckých knih, která kdy spatřila světlo světa…

Pokud se o ní chcete dozvědět víc, mluví se o ní v tomhle dokumentu Secret of Drawing (mimochodem také skvělém) v 30. minutě, 46. vteřině…

A samozřejmě pak spousta opravdu nádherných ilustrací z (nejen) amerických knížek pohádek pro děti, politických karikatur, propagandistických kreseb z doby úsvitu novin a různých „předchůdců“ komiksu. Enjoy!

ny35 ny34 ny33 ny31 ny30 ny29 ny28 ny27 ny26 ny25 ny24 ny23 ny22 ny21 ny20 ny09 ny08 ny06 ny05 ny04 ny03 ny02 ny01

Pěkný večer přeje Toy Box

20/01/2016

Jak namalovat opravdu velkou ilustraci – Tutorial

jap01

Příští týden začínám opět s komiksovým kurzem v kině Aero (který se mimochodem vyprodal skoro okamžitě a počet zájemců překračuje mnohonásobně volná místa – díky, a moc se na Vás na všechny těším), a protože někteří z jeho účastníků se pokoušeli kromě komiksů i o – celkem velké – ilustrace nebo obrazy na stěnu, rozhodla jsem se sepsat manuál na to, jak namalovat FAKT VELKOU ilustraci. Anebo obraz. Anebo streetart.

Takže se připravte, jdeme na to .)

Obraz, kterej vidíte, byla zakázka pro kamarádku Ninu, a jediný omezení, který mi dala bylo, že to má mít nějakou asijsou tematiku. Protože koreanistka Nina je zároveň milovnice japonského umění bondáže Shibari, měla jsem celkem jasno, co by jí udělalo radost. Vůbec jsem ale neměla chuť dělat něco proklatě vážného, a taky jsem našla tenhle skvělej blog o strašidlech a monstrech všeho druhu.

Začala jsem tím, že jsem přes prosvětlovací stůl překreslila tuhle fotku…

10411194_10206963952806266_3625017677365609733_n

jap15

Jak vidíte, upravila jsem si ji, jak jsem potřebovala, z blondýnky udělala brunetku.

Pak jsem udělala pár studií strašidel a zkonzultovala s Ninou, jestli se jí moje koncepce obrazu líbí…

jap17

Kromě lidožravýho pavouka – bahňáka jsem našla i tohle jednooký monstrum a ženu – hada.

jap16

Pak jsem si koupila 4mm překližku 130 cm krát metr deset, kterou jsem nalepila lepidlem na dřevo na blint rám z výtvarných potřeb (pro všechny, kteří netuší, o čem je řeč: to je rám, který se používá obvykle pro napínání pláten a ve specializovaných obchodech s výtvarnými potřebami ho dostanete od velikosti třeba 30 cm do dvou metrů). Důvodem, proč jsem malovala na překližku, a ne na plátno bylo to, že mi přišlo fajn nechat někde viditelnou strukturu dřeva.

jap13

Pak jsem si vzala projektor a přenesla kresbu holky tužkou na překližku. Ne, opravdu se nemusíte týhle starý technařský finty na malování backdropů bát .) Není žádný podvod ani ostuda snažit se, aby vaše obrazy působily přesně tak, jak chcete. Jezdíte někdy přes Vltavskou?

mode

Tenhle piece, kterej ji zdobí léta (od prvního Names Festu), namaloval kultovní streetartista a graffiti writer Mode 2… a udělal to přes projektor. Takže víte co… když může Mode 2, můžete vy taky .)

jap14

Potom jsem si vzala znovu kresbu, a zpřesnila jsem ji – ujasnila detaily a prokreslila vlasy tak, aby se mi líbily.jap10

jap11

No a pak už to byla brnkačka – vlastně omalovánky :)

Trochu jsem se řídila tím, co nás učili o kompozici ve škole, a to tím, že pokud přidáte někam nějakou barvu, musíte jí v jiných částech obrazu udělat stejně barevnou protiváhu, tj. snažila jsem si vnímat, vztahy mezi jednotlivými barvami, které používám, ale jak vidíte, zase tak moc jsem si s tím hlavu nelámala. Taky jsem se snažila, aby strašidla nebyla namačkaná v jedné části, ale rozmístěná pěkně proporčně, a přibližně stejně velká, ale i tady jsem se řídila spíš radostí z malování než nějakýma poučkama o kompozici. Koneckonců jde o obraz holky a strašidel, žeano .)

jap09

jap08

No, a ve finále jsem si půjčila od svýho kluka fixky Molotow z Graffnecku a všechno, co bylo potřeba, prokreslila a vytáhla…

jap07 jap05 jap04 jap03 jap02

Vidíte? Jednoduchý, zvládli byste to taky! :)

Hezký den a mnoho elánu do vaší tvorby přeje….

Toy Box :)

jap06

 

 

15/01/2016

Jarní kurz komiksu v Aeroškole s Toy Box

stetce

Toy Box by vás společně s projektem Aeroškola.cz ráda pozvala na svůj jarní, druhý kurz komiksu…

Během toho prvního jeho účastníci mimo jiné nakreslili…

  • Několikastránkovou obrovskou ságu o pavoucích, ve které pavouci jezdí na harlejích a pavoučí dědeček jim vypráví, jak sbalil zamlada pavoučí babičku. Autorkou byla mladá žena, která o sobě tvrdila, že „vůbec neumí kreslit“ a kterou jsme jejího bloku úspěšně zbavili.
  • Třicetistránkový komiks o umění Shiatsu a záhadné postavě v helmě z Řecka, která zosobňuje vnitřní sílu. Součástí komiksu je i vyprávění o autorčině rozchodu, během něhož se k ní připojovaly a od ní odpojovaly různé kočky jejího života.
  • Kouzelný akvarelový plakáto-komiks o dětství a o tom, co si děti myslí o světě s tatínkem podle hlášek jeho dcery
  • Komiks pro cyklistu, který jezdí nebezpečně po městě na kole a o všech opatřeních, která by pro něj jeho přítelkyně z lásky ráda udělala – jako třeba vyrobila obrovský svítící klobouk nebo mu pořídila smečku psů, která by běhala pořád kolem něj, aby už ho žádné auto nikdy neohrožovalo
  • Skvělej biologickej komiks o kmenu buněk Hela, který dal nový život své dárkyni, která umřela na rakovinu v laboratořích po celém světě
  • Okouzlující a něžný komiks pro děti o malém duchovi, který prochází zdí, moc mu to nejde a skamarádí se přitom s jednou osamělou babičkou ke které se pak chodí koukat na televizi

…a spoustu, spoustu dalších komiksů.

Kurz je rozdělen do osmi dvou- až tří- hodinovek a probíhá vždy v úterý vpodvečer a večer. (Jarní kurz bude začínat v 18:30.) Obsahuje tři hlavní části: úvod do komiksové teorie a historie, takže vždy začíná krátkou přednáškou, v níž se probírá mimo jiné na jedno z následujících témat:

  • Nositelé příbehu v komiksu. Jak se tvoří komiksový hrdina nebo charakter v konvenčním a současném komiksu. Koncept hrdinství v superhrdinském komiksu v návaznosti na starověké hrdiny
  • Krátký úvod do historie komiksu od starověku po současnost. Co je a co není komiks?
  • Různé roviny a způsoby vyprávění v komiksu a jejich grafické projevy. Komiksy podle pozice mluvčího.
  • Úvod do techniky: kresba, styl a funkčnost v komiksu
  • Tvorba scénáře, příběhu, storyboardu a layoutu. Jak se dostat od malého zárodku nápadu k velkému komiksovému příbehu.
  • Typografie a lettering, různé způsoby použití písma v komiksu
  • Použití počítače při tvorbě komiksu aneb Jak to celé dát dohromady. Praktické ukázka tvorby.
  • Komiksová praxe: Jak se stát úspěšným komiksovým autorem nebo ilustrátorem, nezemřít hlady (ani mladý:) a nepřijít o své sny

Potom následuje praktická část, která vždy navazuje na jedno z probíraných témat. Účastníci kurzu měli možnost vyzkoušet si mimo v této části jiné:

  • Objevit svou vlastní estetiku a zorientovat se v ní
  • Dozvědět se praktické typy o tom, kdy vzít na kreslení čas a jak se zdokonalit v technice
  • Proměňovat své nápady na příběhy a ty potom rozvíjet
  • Navrhnout komiksový charakter
  • Vyzkoušet si různé roviny vyprávění v komiksu
  • Pracovat s písmem a letteringem
  • Navrhnout obálku komiksové knihy

Poslední částí kurzu je práce na samostatných komiksových projektech. Přestože do kurzu se přihlásili i lidé, kteří neměli s komiksem žádnou podstatnou předchozí zkušenost, jejich tvořivost, odhodlání a zaujetí pro věc byla naprosto dechberoucí a inspirující.

Komiksy, na nichž společně s Toy Box pracovali, budete mít možnost vidět v únoru v prostoru kina Aero, kde výsledky komiksového kurzu vystavíme.

Komiksový kurz v kině Aero je jediným naprosto komplexním kurzem komiksu, který poskytuje zároveň fundovaný vhled do historie a teorie komiksu, tak i zkušenosti z praxe aktivní komiksové autorky a ilustrátorky, která je své studenty schopná poučit jak o příběhu, tak o kresbě. Komiks na různých místech a školách učí kde kdo – nicméně opravdu málokdo má zkušenosti s tvorbou takových komiksů, jaké tvoří Toy Box. Jako jedna z mála u nás se totiž zabývá tvorbou autorského komiksu, kdy spojuje v komiksech vlastní osobitou kresbu s vyprávěním vlastních příběhů. Soustavně se zabývala studiem různých součástí, které tak komplexní žánr, jakým komiks je, vyžaduje: tvorbou příběhu a psaním, dramaturgií, kresbou i grafickým designem. Rovněž je autorkou několika autorských divadelních představení, takže se s účastníky kurzu může podělit o zkušenosti s prací na náročných projektech, které trvají mnoho měsíců a předat jim své zkušenosti o tom, jak podobně velké projekty dovést do úspěšného konce.

Těšíme se na vás!

Spoustu komiksových bublinek i rovných čar a zářivých barev do nového roku přeje Linda Arbanová, aeroskola.cz a Toy Box

aeroskola_final_web

31/12/2015

Obal na komiks Superhrdinky z Kutné Hory

superhrdinky04

Umění spojení je projekt kutnohorské galerie GASK, který spojuje vždy dvě různé skupiny a nechá je pod vedením různých umělců tvořit dohromady jedno umělecké dílo, které se pak vydraží. Projekt podporuje vazby na galerii i místní komunity. Je mi velkou ctí a potěšením, že pro letošní ročník galerie GASK oslovila i mě, takže jsme spolu s osmi studenty gymnázia v Kutné Hoře a šesti seniorkami vytvořili sérii komiksů, které objevily jejich superhrdinské schopnosti a na základě nich jsme pak kreslili komiksy.

Byla to velká zábava, přišlo se mimo jiné na to, že jedna ze zúčastněných dam sloužila u podnikových hasičů, takže studenti hned vymysleli charakter Ohnivzdorné Jarmily a druhá když byla mladá, zase zachránila psa z popelnice. Nejdřív to tak vůbec nevypadalo, ale nakonec workshop splnil přesně to, co měl – ukázal starší dámy studentům ne jako stereotyp o důchodcích, ale jako milé dámy, s nimiž se dá zažít i legrace a které mají spoustu zajímavých životních zkušeností a zážitků.

„Budu muset zkusit něco někdy nakreslit i se svojí babičkou,“ říkala třeba jedna z dívek, která se workshopu zúčastnila.

kh01 kh02 kh03 kh04

Pak jsem na všechny komiksy udělala tuhle krabičku. Je na ní supersilačka Františka Kocourková, charakter inspirovaný tvorbou skvělého ilustrátorského dua Tomski a Polanski, kteří tvoří takové silačky a siláky jako na běžícím pásu. Také jsem při její tvorbě myslela na Chrise Wareho, komiksového kreslíře, který svým komiksům dělá bezchybně krásné, konceptuální obaly.

chris-ware-building-stories

Obal si právě vyzvednul kurýr, aby se dostal včas do Kutné Hory. Hezký víkend přeje Toy Box

superhrdinky11 superhrdinky08 superhrdinky07

superhrdinky10  superhrdinky02 superhrdinky01 superhrdinky05

 

11/12/2015