(english version below the czech article)
Přátelé, zdravím vás ze Skotska, kde právě absolvuju kurz malování ptáků u Sarah Margaret Gibson. Sarah je malířka, která učí site-size technique, což je technika, kterou jsem poprvé viděla ve filmu Dream of Light od Antonia Garcíi-Lópeze. A naprosto mě fascinovala. Pohled na malíře, který začne na začátku podzimu malovat strom, kdouli, a potom ho maluje od září přes říjen až do listopadu, během té doby plody dozrávají a listy žloutnou, mě naprosto fascinoval, protože je to unikátní esej o uplývání času a o uplývání času v malbě. Nmohla jsem se dočkat, až tuhle techniku sama vyzkouším – ba co víc, dokonce se ji sama naučím.
https://www.sabzian.be/text/dreaming-of-light
Včera jsme začali tím, že si Sarah Margaret Gibson umístila do black boxu ve svém ateliéru, který je osvětlený ideálním severním bílým světlem shora, svůj předmět, který bude malovat. V jejím případě to byla bílá holubice, na které nám chtěla ukázat, jak světlo ovlivňuje formu, bez toho, aby se do toho zapojoval nějaký vzor různobarevného peří.
A začali jsme podmalbou, kdy Sarah používá raw umber, kterou si namíchala přibližně v polovičním poměru s černou, ivory black.
Další zajímavá věc, kterou jsem se včera naučila, byla takzvaná reduktivní technika. To znamená, že z podmalby, kterou nejprve pokryje celou plochu plátna, vysekává nebo buduje zpátky světlo. A dělá to jednak štětcem, ale také hadříkem, malým bavlněným hadříkem, který má vždy při ruce. Takže k mému úžasu se mi před očima během tří hodin, kdy se věnovala svému obrazu okruhového formátu, který se jmenuje tondo, začala objevovat krásně namalovaná holubice.
A potom byla řada na nás. Kresba olejovými barvami se tolik neliší od kresby tužkou, takže myslím, že se mi docela dobře podařilo hned na první pokus zachytit proporce a správným způsobem usadit ptáka v obraze. Bohužel jsem udělala tu chybu, že protože jsem ještě nebyla úplně seznámená s tím, jak se site-size technique používá, nepochopila jsem, že obraz opravdu musíte malovat z určité vzdálenosti. Všechna pozorování, která potom přenášíte do malby, se odehrávají z přibližné vzdálenosti jeden a půl až dvou metrů od plátna. A já jsem začala malovat příliš blízko, kde samozřejmě vypadá poloha hlavy i sklon těla úplně jinak. Tyto dvě polohy hlavy můžete vidět na přiložených fotkách.
Naštěstí nejsem ke své malbě nějak přehnaně opatrná a jsem připravená ji kdykoliv předělat. Takže poté, co jsem tuto chybu odhalila, jsem hlavu prostě smazala, přemodelovala a podařilo se mi trochu opravit i pozici těla.
A nakonec jsem skončila s podle mě fair enough podmalbou, na kterou dnes začneme vrstvit barvy. Už podle připravené palety, kterou má Sarah Margaret Gibson v ateliéru, vidím, že její práce s barvou je opravdu velmi citlivá a inspirativní. Takže se na dnešek moc těším a určitě dám vědět, jak mi to šlo.
Pokud máte jakékoliv dotazy, klidně mi je napište do komentářů, budu se na ně těšit. Pro mě je to splněný sen, být ve Skotsku a ještě se u toho učit, navíc od tak skvělé malířky. Těším se na všechno, co přijde.
Hezké dny!
T_B
Hello from Scotland, where I’m currently taking a bird-painting course with Sarah Margaret Gibson!
Sarah is a painter who teaches the sight-size technique, a method I first encountered in Víctor Erice’s film The Quince Tree Sun (Dream of Light), about the painter Antonio López García. I was completely fascinated by it.
The film follows a painter who begins painting a quince tree at the beginning of autumn and continues working on it from September through October and into November. As he paints, the fruit ripens, the leaves begin to turn yellow, and the tree itself keeps changing. I found the whole process mesmerizing—it becomes this extraordinary meditation on the passage of time, and particularly on the way time passes within a painting.
Ever since seeing it, I’ve wanted to try this technique myself. And now I’m actually here learning how to do it.
Yesterday we began with Sarah Margaret Gibson placing her subject inside a black box in her studio, illuminated from above by beautiful, cool northern light.
For her demonstration, she chose a white dove. She wanted to show us how light describes and affects form without the additional complication of patterns or differently coloured feathers.
We began with the underpainting. Sarah uses raw umber mixed approximately half-and-half with ivory black.
Another fascinating thing I learned yesterday was the so-called reductive technique.
Sarah first covers the entire surface of the canvas with the underpainting and then gradually carves—or builds—the light back out of it. She does this partly with a brush, but also with a small piece of cotton cloth that she always keeps close at hand.
So, much to my amazement, over the course of about three hours, as she worked on her circular painting—a format known as a tondo—a beautifully painted white dove gradually began to emerge before my eyes.
And then it was our turn.
Drawing with oil paint isn’t actually so different from drawing with a pencil, so I think I managed reasonably well on my first attempt to capture the proportions and place the bird correctly within the composition.
Unfortunately, because I wasn’t yet completely familiar with how the sight-size technique works, I made one important mistake: I hadn’t understood that you really do have to paint the picture from a specific viewing distance.
All the observations that you then transfer to the painting are made from roughly one and a half to two metres away from the canvas.
I started working much too close. And, of course, from that position the angle of the head and the tilt of the body look completely different. You can see these two different head positions in the photos.
Luckily, I’m not particularly precious about my paintings, and I’m always prepared to change or repaint something if necessary.
So once I realised what had happened, I simply wiped the head away, remodelled it, and managed to correct the position of the body a little as well.
In the end, I finished the day with what I think is a fair enough underpainting, and today we’re going to start building colour on top of it.
Just looking at the palette Sarah Margaret Gibson has prepared in her studio, I can already see how incredibly subtle and sensitive her approach to colour is. I find it hugely inspiring.
So I’m very excited about today, and I’ll definitely let you know how it goes!
If you have any questions, feel free to leave them in the comments—I’ll be very happy to answer them.
For me, being here in Scotland, learning at the same time, and learning from such an extraordinary painter really is a dream come true.
I’m excited for everything that’s still ahead.
Have a beautiful day!
T_B
