Minulého pejska Netvora jsem oplakala a rozhodli jsme se s mámou, že na jeho hrob zasadíme magnolii. Už ale po pár dnech jsem začala prohlížet stránky útulků a přemýšlet, jakému pejskovi dáme domov. Napsali jsme si s dětmi takovou tabulku, jaký by nový pejsek měl být… a vyšlo nám z ní, že prostě hodně podobný jako byl Netvor.
Na stránkách jednoho útulku na Moravě jsem našla právě takového pejska, dvouletého, v podstatě odrostlé štěně. Dala jsem mu jméno Rothko, podle svého oblíbeného abstraktního expresionisty. (V útulku měl jiné jméno, našli byste ho pod jménem Merlin, teď ale pomalu začíná slyšet na své nové jméno s er na začátku.)
Rothkovi jsou dva roky, ale jeho život by vydal na román… a nutno říct, že z pohledu psího by to nebylo žádné pěkné čtení.
První majitelka ho prodala na bazoši, když byla hospitalizovaná s psychickými problémy a pak Rothko vystřídal dvě rodiny. Pro jednu byl jejich první pes, a začali se ho bát, protože jim začal vrčet na děti. V druhé rodině byl jeden den – poté, co pokousal majitelku, která na něj údajně sáhla na pelíšku, šupajdil zpátky do útulku. A tam se trápil.
Dokonce do takové míry, že z toho začal mít zdravotní problémy, s nimiž to málem zabalil. No, a v tomhle okamžiku přichází – jak jinak – můj nápad, že to budeme zrovna my, kdo si Rothka osvojí. Rovnou jsem si ho přivezla domů.
Začátky u nás v rodině nebyly nikterak snadné, dali jsme mezi dva pokoje zábranu, abychom ho pomalu zvykali na přítomnost našeho druhého pejska (fenky), ale tofužel při jednom docela normálním pohybu se Rothko ohnal po mém muži, a kousnul do do ruky.
Protože měl v sobotu na Knihexu Radek křest své nové knížky o antifašismu, squatech a Palestině, bylo to se zavázanou rukou takové stylové.
Btw jeho skvěle a hrozně čtivě napsanou knížku si můžete pořád koupit na webu Alarmu...
V tomhle okamžiku jsme se také dozvěděli, že Rothko byl už jako štěňátko týraný – a patrně proto se bojí mužů, mnohem víc než žen nebo dětí.
Jak asi už tušíte, Radek je zlatý, opravdu zlatý člověk – takže u nás v rodině to na rozdíl od všech předchozích rodin nebyl důvod k tomu pejska do útulku vrátit, ale naopak Rothka z dálky ujišťoval, že to nevadí, že ví, že to udělal jen ze strachu, a že budou nakonec kamarádi.
A já jsem kontaktovala Tomáše Nusharta, psího trenéra a psychologa, který napsal knížku Neštěkej na svého psa, který mi slíbil mi s Rothkem poradit a pomoct. Takže začínáme zítra pracovat.
Přijali jsme ještě naprosto „better save than sorry“ opatření, kdy má Rothko u nás v podstatě celou dobu košík, sundavám mu ho jen na žrádlo (taky ho nemá na fotkách.) a na to, když s ním chci cvičit prostřednictvím klikru a odměnek. Jako první se snažím nějak odbourat jeho strach z trhavých pohybů, ale myslím, že té práce bude potřeba ještě fakt hodně, než z něj bude bezproblémový pes .)
(A to já zase věřím, že bude.)
Do prostoru, kde jsou děti, prakticky zatím nechodí (nebo opět s košíkem) a protože nás v nejbližší době čekají Vánoce, na které přijede celá široká rodina, půjčíme si klec a necháme ho na pár hodin odpočívat v kleci.
Dobrá zpráva je, že jsme byli už i našeho veterináře a že Rothko nemá aktuálně žádné zvláštní zdravotní problémy a i srdíčko má dobré.
Hodně se ale pořád bojí, z každé procházky už tahá za vodítko domů, jako by se bál, že ho zase vrátíme – což je něco, co jeho psychický stav zhoršilo, s každým člověkem, který ho adoptoval na tom byl podle lidí z útulku hůř a hůř. :(
V podstatě to vnímám hodně tak, že jsme jedna z jeho posledních šancí na pěkný život – a chci se se vší zodpovědností podle toho zachovat.
U pejska vnímám už po pár dnech velké zlepšení, hlavní naději mám v tom, že zatímco první dny byl v mé přítomnosti jako na trní a pořád sledoval, co se kolem něj děje, nyní už začíná relaxovat…
:)
…a myslím, že ivěřit, že je v bezpečí. Budu určitě dávat vědět, jak nám to jde, ale prosím, držte nám palce, abychom to společně zvládli.
Don´t shop, adopt! .)
Hezké dny!
T_B
