„Cože to sežral?

„Dráčka, takovou malou měkkou hračku.“

„Můžete mi to nakreslit?“

Znáte takového rčení o tom, že pokud se nudíte, kupte si štěně? Případně, pokud chcete pánaboha pobavit, řekněte mu o svých plánech?

Včera jsem měla v plánu dodělávat předvánoční ilustrátorské resty a upéct dětem skořicové šneky na jarmark. No, a pak můj nový, z útulku zachráněný pes Rothko sežral malou hračku, pár centimetrů velkého gumového dráčka.

Přestože měl košík. A přestože jsem byla tady s ním. Rothko je totiž týraný pes a hračky pro něj představují jeden z mála zdrojů vybití stresu a komfortu. Představuju si to tak, že když ho ty čtyři rodiny, které si ho adoptovaly přede mnou, vrátily zpátky do útulku, plyšáci byla taková jediné jistota, věc, na kterou se mohl spolehnout, že mu zůstane.

Malého gumového dráčka našel na podlaze a protáhl si ho za jedno křidýlko skrz košík. Když jsem ho chtěla vyměnit za pamlsky, místo toho, aby ho pustil, dostal ještě větší strach – a polknul.

Můj oblíbený pan veterinář Dašek z veteriny Fénix mi zvednul telefon úplně hned. „Podle mě to do střev neprojde,“ říkal mi svým signature klidným hlasem. „Já sice vůbec nestíhám, ale udělám to místo oběda, přivezte ho.“

Rothka jsem přivezla a překvapivě bez problémů se nechal uspat. „Veterinu zvládá dobře,“ vzpomněla jsem si, že mi právě tohle říkali v útulku a já si vzpomněla, že to je vlastně pes, který měl ze stresu z toho, že ho lidi pořád vraceli do kotce takové problémy se střevy, že přestal žrát a při zánětu tlustého střeva začal v podstatě umírat, přestávalo mu fungovat srdce a tak dál – a já začala velmi guiltrtripovat.

„Stejně je to tím, že máš doma nepořádek,“ slyšela jsem hlas ve své hlavě, který ani nevím komu patří. „To jsi teda dobrá – adoptuješ si psa a během týdne ho zahubíš.“ „Co jim jako v tom útulku řekneš? Promiňte, jsem úplně blbá, nechala jsem ho sežrat hračku a to zvíře uhynulo?“

Byla jsem na tom tak bledě, že jsem dokonce musela sáhnout k prostředkům nejextrémnějším, zastavit se ve starbucks a sníst tam jeden velký čokoládový peníz, který jak jistě tušíte, slovy Vojty Pecky „Není tak úplně nejveganštější.“

Nicméně, když jsem tam tak seděla, a psala jsem si do diáře: „Nemohla jsi to předpokládat, to nevadí. Udělala jsi všechno, co bylo v tvých silách,“ zazvonil telefon. Byl to pan doktor Dašek: „Tak si pro toho pejska můžete přijít, vytáhli jsme to ven.“

A já jsem se zaradovala jako nikdy.

Na whatsapu na mě čekalo video z celého zákroku – dělá se to tak, že psovi do krku strčíte tenkou rouru – operační sondu, kterou prostrčíte kleštičky, a tím pan doktor chytil dráčka za ocas a vytáhl ho ven. Hurá!

Z celého zákroku je poměrně zajímavé, ale dost zneklidňující video, které sdílet nebudu, ale pošlu aspoň fotku pacienta:

Skořicové šneky jsem pekla do tří do rána, kdyby vás tak někdy zajímalo, jak to všechno stíhám. :DD

Hlavně ale, že je ten pes v pořádku!

Jinak co se týče toho dalšího, jak se spolu máme: no, asi jsem ještě ve svém životě neměla složitějšího a zároveň klidnějšího a hodnějšího psa, než je Rothko. Na tom zvířeti je mega vidět, jakou dostalo bídu, má extrémní strach z mužů (protože partner první majitelky byl nějaký debil, co ho týral), bojí se prakticky všeho. Na druhou stranu má už ale teď se mnou okamžiky, kdy se mi dívá hluboce do očí, nechá se hladit po hlavě a jde z něj hrozný klid.

Dobrá zpráva je, že už vrčí!

(Btw pokud by vás zajímalo, proč je dobře, že pes vrčí, moc doporučuju skvělýhttps://psichologie.cz/podcast od Tomáše Nusharta, autora knížky Neštěkej na svého psa od nakladatelství Melvil, která je ideálním dárkem pod stromeček pro kohokoliv, kdo má (i jakkoliv náročného) psa (a ke které jsem dělala ilustrace).

(TLDR verze: Když vrčí, tak je to dobře, protože komunikuje, že mu něco není po chuti a je to mnohem lepší,než když používá nějaké hrubší nástroje nedej bože rovnou kousnutí.)

Tomášův podcast nabízí osvěžující a ojedinělý vzhled do trénování všech zvířat, nejen psů, a z každého jeho dílu čiší naprostá láska ke všem živým tvorům. Fakt moc doporučuji!

Kamarádka mi včera půjčila knížky od Františka Šusty,

…založila Rothkovi tréninkový deník, klikry jsem si koupila už tři a víte co? S tím pejskem – jdeme na to! .)

Já mu totiž hrozně věřím, že z něj časem bude ten nejlepší parťák.

Hezké dny!

T_B