(english version below the czech article) Asi před měsícem jsem se přihlásila na workshop olejomalby v Římě. Jak mě to napadlo? To bylo tak: už léta krslím a maluju podle tutorialů a patreonu Stephena Baumana, kterého považuji za jednoho z nejlepších figurativních kreslířů současnosti – a zároveň i nejlepších učitelů. Stephen mě naučil věci, které mi rozhodně daly do mého kreslířského života mnohem víc, než studium výtvarného oboru na české univerzitě, a během doby, kdy podle jeho tutorialů kreslím, jsem třeba věnovala 38 hodin vousům a hlavě sádrového svatého Ondřeje nebo namalovala nespočet koulí a hypotetických koulí v prostoru.

Jeho tutorialy s sebou vozím na dovolené, a stále se k nim vracím, není třeba příliš zdůraznňovat, jak důležitou součástí života naší rodiny Stephen je. :)

Na Stephenův workshop mi to nakonec nevyšlo, ale jela jsem na další z téže série – workshop ruské malířky Alisy Semenove.

Alisa absolvovala petrohradsku akademii umění a vedla v Římě třídenní workshop olejomalby. Takže jsem sedla do auta (protože nemůžete jet Flixbusem s mokrými obrazy, a zároveň pro mě létání nepřipadá v úvahu) a ve čtvrtek ve čtyři ráno jsem vyjela do Říma.

Na místě jsem byla přibližně před půlnocí, organizátorky – Francesca s Erikou na mě čekaly a ubytovaly mě v úplném centru Říma. Pět minut od kolosea.

V refektáři krásného kláštera jsme druhý den měli začít malovat.

Den začal společnou snídaní, při které jsem se představila skupině dalších účastníků, až na ogranizátorky: Francescu a Eriku, které ještě studují, je to pestrá směs lidí, z nichž se někteří uměním živí a další ho dělají jako koníček, spojuje je ale podle mého názoru dost nevšední a dovednost ve figurativní kresbě a malbě.

Samotbý workshop začala Alisa tím, že udělala hodinovou ukázku portrétu podle živého modelu a můžu vám úplně upřímně řict, ž něco takového jsem v životě neviděla. Stejně jako studenti výtvarných oborů z Číny, i studenti petrohradské akademie jsou )a to je potřeba přiznat válka neválka) ve figurální malbě a kresbě úplně jinde, než zbytek světa.

Alisa během hodiny a půl vyšvihla tenhle portrét:

No – a teď byl řada na nás. Já jsem si – jako ostatně vždy – psala všechno do poznámek, takže jsem se její techniku snažila co nejvíc napodobit.

Povdlo se mi to takhle:

Workshop byl rozdělený do dvou částí: první dva dny jsme malovali modelku Martinu, která měla krásnou výraznou tvář a záplavu bohatých lesklých vlasů a v neděli jsme měli za úkol kompozici podle Claudie, ilustrátorky a komiksové kreslířky, která seděla modelem a já jsem ji namalovala takhle:

O těch hlavních věcech, které jsem si z workshopu odnesla jsem napsala článek na svůj Patreon, ale musím říct, že patrně nikdy jsem nepochopila o své výtvarné technice jako během těchto tří dnů. Během času, který zbýval, jsem si zaběhla do kostela Santa Maria della Vittoria, kde je moje nejvíc nejoblíbenější socha. Extáze svaté Terezy od barokního sochaře Berniniho, ale to je na samostatný příspěvek. Pojďte se mnou tedy jen nasát atmosféru Říma, toho města, kde spolu lidé snídají a svačí a chytají se za ruce a říkají si. „Ty jsi řídila 14 hodin jen na tenhle workshop? imposibille!“ a kde si můžete dát horké špagety s rajčatovu omáčkou i v říjnu na ulici a koukat se na Coloseum.

La vita é bella. Kéž bychom si to uvědomovaali i tady u nás, v Česku .)

—————–

english version of the article:

About a month ago, I signed up for an oil painting workshop in Rome. How did I come up with that idea? Well, it happened like this: for years, I’ve been sketching and painting following tutorials and Patreon lessons by Stephen Bauman, whom I consider one of the best figurative artists of our time — and also one of the best teachers. Stephen has taught me things that have given me far more in my artistic life than studying fine arts at a Czech university ever did. Over the time I’ve been learning from his tutorials, I’ve, for example, spent 38 hours drawing the beard and head of a plaster Saint Andrew and painted countless spheres — and hypothetical spheres — in space.

I take his tutorials with me on vacation, and I keep returning to them; it’s hardly necessary to emphasize how important Stephen has become to our family’s life. :)

In the end, I couldn’t make it to Stephen’s workshop, but I attended another one from the same series — a workshop by the Russian painter Alisa Semenova.

Alisa graduated from the St. Petersburg Academy of Arts and led a three-day oil painting workshop in Rome. So I got into my car (because you can’t take wet paintings on a Flixbus, and flying is out of the question for me) and left for Rome at four in the morning on Thursday.

I arrived around midnight and was accomodated just five minutes from the Colosseum.

So I stayed in beautiful old building founded in 6th century and I was to start painting the very next day.

The second day began with a shared breakfast, where I introduced myself to the other participants. Apart from the organizers, Francesca and Erika, who are still students, it was a diverse group of people — some make a living from art, others pursue it as a hobby — but they all share, in my opinion, an uncommon level of skill in figurative drawing and painting.

The workshop itself began with Alisa doing a one-hour portrait demonstration from a live model, and I can honestly say I had never seen anything like it. Just like art students from China, students of the St. Petersburg Academy are — and this must be acknowledged, war or no war — on a completely different level in figurative painting and drawing compared to the rest of the world.

In just an hour and a half, Alisa produced this portrait:

Well — then it was our turn. As always, I took notes of everything, trying to imitate her technique as closely as possible.

It turned out like this:

The workshop was divided into two parts: during the first two days, we painted a model named Martina, who had a beautifully expressive face and a cascade of rich, shiny hair. On Sunday, we were tasked with creating a composition based on Claudia — an illustrator and comic artist who posed for us — and I painted her like this:

I wrote an article about the main things I took away from the workshop on my Patreon, but I must say that I have probably never understood as much about my own painting technique as I did during those three days.

During the remaining time, I visited the church of Santa Maria della Vittoria, where my all-time favorite sculpture is — The Ecstasy of Saint Teresa by the Baroque sculptor Bernini — but that deserves a separate post.

So come with me just to soak in the atmosphere of Rome — that city where people share breakfast and snacks, hold hands, and say things like, “You drove 14 hours just for this workshop? Impossibile!” — and where you can eat hot spaghetti with tomato sauce outside in October while looking at the Colosseum.

La vita è bella. If only we remembered that more often back home, in the Czech Republic. :)