Ornitologické vycházky s dětmi mi přijdou jako skvělý způsob, jak učit děti – i sebe o krajině a o nutnosti její ochrany a pozorování ptáků úplně boostuje moji radost ze života. Jakmile se totiž na jednu dvě procházky s Českou společností ornitologickou vydáte, zjistíte, že žijete ve městě a ve světě, kde je kolem vás spousta zajímavých ptáků, kteří zaslouží vaši pozornost a ochranu a rozhodně kolem vás nežijí jen holubi, jak jste si doteď mysleli. :)

Už několik týdnů jsem se tedy těšila na letošní festival ptactva, který proběhl právě o tomto víkendu. Vybrali jsme si procházku k Lítožnickým rybníkům (v areálu městské části Běchovice), protože to tam máme hodně blízko k babičce a lokalita patří údajně k jedné z nejlepších na pozorování ptáků v Praze širokém okolí – a také jsem tam nikdy nebyla.

A tak jsme si celá rodina, včetně starších dětí nařídili budíky na půl sedmou a už v osm ráno jsme už byli v jinovtkou pokryté krajině.

Nebudu vám věšet bulíky na nos – když celou rodinu probudíte takhle brzy, abyste o víkendu ráno mrzli na jíněném poli někde za Prahou – to z vás jejího nejoblíbenějšího člena neudělá. :) Tady ale celkem rychle začaly přilétat různé zajímavé ptačí druhy, takže mi všichni brzy odpustili .) a začalo je to bavit a zajímat.

Moje zkušenost je, že každá ornitologická procházka strašně záleží na osobě, která ji vede a o ptácích povídá, někdy může být výklad trochu suchopárný a příliš odborný, a děti (nejen ony) se začnou nudit. My jsme ale měli štěstí na skvělou Veroniku Švestkovou:

…z níž láska k přírodě i k ptákům prostě úplně vyzařovala, takže nic takového nehrozilo, a můžu říct, že se jednalo opravdu jedu z nejlepších ornitologických procházek, na kterých jsem kdy byla.

(Mimochodem o sýkorkách jsme se dozvěděli, že to jsou docel krvelační malí ptáčkové, které láká i malá kapička krve nebo záděrka, pokud ji máte na prstě a klovají do ní.)

Začali jsme povídáním o migraci – jaké druhy migrují a kam – pro mě bylo velkým překvapením, že sýkorky, které tady vnímáme jako, že jsou u nás „pořád“, pravděpodobně nejsou v zimě a v létě ty samé sýkorky. :) Slyšeli jsme rehky, vyplašili jsme bekasinu, viděli jsme několik volavek popelavých a už jsme se vydali kolem nově vytvořených meandrů Rokytky a Říčanského potoka směrem k rybníkům.

Já jsem ještě dostala od Veroniky táty skvělý tip n dalekohled, o který si určitě napíšu pod stromeček. pokud byste také jako já hledali něco, čím se můžete dívat třeba i s dětmi na živou přírodu, která třeba není nutně ve vaší blízkosti, ale zároveň si nechcete pořizovat optiku za 70 tisíc, byl mi doporučen tento dalekohled:

…a návštěva obchodu dalekohledy.cz, kde je prý skvělý pán, ktrý mi fundovaně poradí.

Pak už jsme se přesunuli k nejatraktivnější části procházky, kdy ornitologové (ti opravdoví, co tomu rozumí, ne jako já.) vyprávěli o různých ptácích, kteří se jim chytili v sítích, které používají při chytání ptáků na kroužkování. Pokud jsem to pochopila správně, na kroužkování a odchyt ptáků potřebujete mít opravdu přísně střeženou licenci, takže tohle doma opravdu nezkoušejte.

Nicméně nám i dětem se takto naskytla unikátní příležitost vidět a naučit se něco o střízlíkovi, který pro mě patří do kategorie UHP (univerzální hnědý pták) a rozhodně bych ho sama nepoznala:

Rakosnici (ano, vysvětlovali nám i jaké jsou to druhy rákosníků a ne, nepoznám je od sebe ani když mi to někdo právě polopticky vysvětlil:)

Mlynaříci – tyhle ptáky „koule“ fakt miluju! Dozvěděli jsme se, že je to velmi rodinný pták, který miluje společnost a sdružuje se do hejn, která sedí společně v nějakém keři a štěbetá tam (což tedy může pro ně být nakonec i nebezpečné, když přiletí dravec.) Je suis mlynařík! :)

A zlatým hřebem vycházky byl samozřejmě odchyt mladého samce ledňáčka, krásně vybarveného. O ledňáčcích jsme se zase dozvěděli, že nejsou vůbec tak raritní, jak jsem si myslela – ostatně i na lokalitě kolem Lítožnických rybníků jsme jich viděli několik i poletovat nebo sedět na dřevech ve vodě a také to, že – stejně jako krutihlav – krutí hlavu, když jsou ve stresu.

Pro pořádek musím uvést, že všichni ptáci, které ornitologové odchytili, byli po několika minutách nebo dokonce sekundách, kdy byli účastníkům procházky ukázáni pro rychlé focení, okroužkováni a vypuštěni na svobodu, takže žádný z nich nezažíval nepřiměřenou míru stresu.

Celá procházka byla fakt nádherný zážitek pro nás i pro děti a do lokality i n další procházky se budeme moc rádi vracet.

Moje poučení pro příště jsou:

• nenechat se přesvědčit a prostě všem dětem dát povinně teplé boty. A oblečení.
• vzít víc čaje a víc sušenek
• Pro tentokrát nezapomenout bibli ornitologů, Ptáky Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu
• nainstalovat si aplikaci Merlin, která pomáhá určovat ptáky a koupit si pořádný dalekohled :)

Takže díky ještě organizátorům a vy, pokud vás ptáci a jejich ochrana zajímá a baví, určitě mrkněte na stránky birding.cz, kde najdete přehled akcí pro veřejnost, které se konají v nejbližší době a třeba se na některé z nich potkáme!

Hezké dny T_B