V poslední době máme s jedním dítětem takovou společnou zálibu: učit se společně akvarelové kresbě. Máme na to takovou báječnou knížku (spolu se seznamem pomůcek a check listem, co všechno k akvarelu budete potřebovat a jak si to ideálně na stole rozložit to najdete na mém patreonu.
Tyto obrázky namalovalo devítileté dítě, a myslím, že jsou fakt povedené, a hlavně z toho mělo fakt radost:
Nicméně akvarel může být i dost frustrující, jak pro vás, tak pro toho, koho se snažíte naučit malovat: Tady jsou nejdůležitější tipy pro malování akvarelu s dětmi:
1.) Investujte do barev a štětců
Já – protože jsem influencer pro Faber Castell – samozřejmě používám jejich barvy a jsem s nimi na výsost spokojená. Dobře vám budou ale fungovat i barvy od jiné značky, co je ale podle mě fakt důležité je – pokud si chcete společný čs s akvarelem užít – investovat do barev a štětců v „artist quality“. Základní (tím myslím dobře základní, tak abyste něco namalovali) barvy stojí v akvarelu pár stovek – nesrovntelně méně než třeba vybavení na různé sporty .) a budete se mnohem méně trápit a obrázky budou vypadat lépe.
Stejně tak se štětci: nechte si pordit ve výtvarných potřebách, jaké se hodí na akvarel a dopřejte si alespoń jeden velký kulatý (a zároveň špičatý štětec, vypadají hodně podobně jako na kaligrafii) a jeden malý na detaily, vyplatí se to stokrát.
Štětce vždy před prvním použitém namočte do čisté vody, aby se mu nepoškodila vlákna, dejte mu „napít“, jak říkáme u nás doma.
2.) Nastavte si mindset s nízkým očekáváním
Akvarel je do jisté míry nevypočitelný – a to je na něm právě to krásné. Před začátkem tvorby vysvětlete sobě i dítěti, že nejužitečnější je přemýšlet o zlepšování v tvorbě v duchu kaizen – zlepšování pomocí malých, avšak neustálých krůčků. Sustřeďte se na proces a na to, abyste si čas společně strávený tvorbou užili – nemusím ani moc zdůrazňovat, že jakýkoli tlak je kontraproduktivní. Připravte se, že dítě bude nespokojené – z mé zkušenosti mají děti ještě mnhem menší toleranci k problému „v mé hlavě to vypadalo tak krásně/teď na papíře to vypadá tak bídně“. Buďte tam jako laskavý dospělý, připravený mu s tímhle problémem pomoct. (Samozřejmě nejdřív ho musíte vyřešit sami v sobě, neasi.)
3.) Ukažte dětem, jak akvarel funguje a chvíli ho spolu pozorujte
Akvarelová barva je v podstatě kaluž vody, kterou dáte na papír a která donese mikroskopické částečky barevného pigmentu na místo, kde zaschnou. :) Tenhle proces se dá s dětmi nejdříve pozorovat a mít z něj radost. Každý papír i barva fungují jinak! Pozorujte, jak se barva na papíře chová, jak se rychle a kam až rozpíjí, jak se dá honit štětcem z místa na místo. Takové cvičení na úvod vám řekne o této technice víc, než deset placených kurzů akvarelu. Jste v přítomném okamžiku máte z něj společnou radost – a to je fkt skvěý začátek tvorby.
4.) Soustřeďte se na tři úrovně světlosti, dělejte záměrné tahy
Stíny, střední tóny, světla – na každém objektu, který malujete, nic dalšího neřešte. Během procesu nešudlejte štětcem tam a zpátky, ale soustřeďte se na něco, čemu říkám „záměrné tahy“: malujte záměrně krásnými tahy štětcem, jako kdybyste dělali kaligrafii, vršte jeden takový tah k druhému.
5.) Chyba je součástí procesu
Málokdo ví, že akvarel se dá i orpavovat – pokud se vám něco nepovede (a pracujete na akvarelovém papíře), chyba se dá jednoduše opravit (jkoby zpětně „vybrat“) štětcem namočeným v čisté vodě, případně pouze čistým ssavým ubrouskem (natrhanými kousky toaletního papíru). Je to podle mě krásná příležitost, jak naučit děti, že chyba je součástí života a jen prostřednictvím chyb se nejvíc učíme. (Zároveň je podle mě absolutně důležité, abyste měli sami svje emoce na uzdě, byli podporující a byli tam pro něj, ale dítěti do obrázku fakt nezasahovali, a nechali ho prostě svobodně malovat. Teď není důležitý výsledek – ani jak se to povedlo vám, ale proces.)
6.) Užijte si to!
