Ráda bych vás pozvala a ukázala vám projekt, na kterém jsem pracovala v minulém půl roku, a ze kterého mám opravdu radost: včera jsme vernisáží otevřeli historickou výstavu o 2. světové válce na Liberecku, jjíž vizuální podobu jsem komplet nakreslila. Výstava má podle mě hodně komiksový duch a spojuje opravdu silné příběhy lidí žijících na Liberecku z druhé světové války s mojí digitální a barevnou kresbou.

Já sama jsem se dozvěděla během práce na ní rozhodně věci, které jsem netušila: o lágrech pro Romy, které byly v Liberci pod střechami domů (z nichž některé stále stojí!), o brutální, nikdy nevyšetřené vraždě celého jednoho domu i o tom, jak velký (malý:( byl prostor pro jednoho člověka na pryčně v koncentráku. To všechno se dozvíte z výstavy.

Autorem koncepce, který mě pro toto – komiksové – zpracování tak závažného tématu – oslovil, byl Ivan Rous, historik ze Severočeského muzea, který mě propojil s Ricardem Hoineffem, scéngrafem a autorem instalace a libereckým grafickým studiem Tři zebry, které celou výstavu zpracovalo.

Ivan během své práce v muzeu prošel tisíce a tisíce evidenčních karet obyvatel, kteří se během války pohybovali na Liberecku: jednalo se o Čechy, Němce pochopitelně, Romy, Židy, dokonce byl v této evidenci zapsán i proslulý japonský dirigent nebo talentovaná herečka židovského původu, která na Liberecku část svého života prožila.

Nšel karty, které vyprávěly prostřednictvím strohých záznamů lidské příběhy a osudy.

Tři sestry, které si proměňovaly identitu a unikly tak koncentráku…

Otec od rodiny, Rom, kerý, když už seděl na zavazadlech na nádraží do lágru, vymyslel, jak svou manželku a děti zachrání.

Geolog, jehož cennou sbírku po válce lidi vysypali do meandru řeky nedaleko zahrádkářské kolonie…

Některé příběhy byly tak těžké, že mi z nich bylo úzko jen když jsem je kreslila. Jako třeba ten o sebevraždě mladé ženy, Romky, která prostě zvolila raději smrt, než šílené prostředí romského lágru…

…nebo příběh o strašlivém, zlověstném tichu…

Byly tam ale osudy i takové, které se skoro nakreslit nedaly – jako třeba podoba „supernácka“, člověka, který stál za obávanými Einsatzkommandy, které stály za vyvražděním litevských Židů.

Pro jeho podobu jsem se nechala inspirovat cyklem „The Nazi Drawings“ od Mauricia Lasanskyho, a nakreslila expresivní skoro nelidský portrét se stopami červené:

Výstava je otevřená v návštěvních hodinách muzea a v krásném, světlém prostoru hlavní haly, bude půl roku. Nenechte si ji ujít, myslím, že se nám doprvdy povedla.

Ráda bych poděkovala:

• kurátorovi Ivanu Rousovi za důvěru a svobodu, volnou ruku, kterou mi při její volbě dal. Vážím si tvojí podpory během tvorby, a už dlouho jsem se nesetkala s někým, kdo by měl z toho, co dělám, takovou radost <3
• autorovi instalace Ricardofi Hoineffovi, který mi byl oporou a velmi citlivě zakomponoval moje kresby do celkové koncepce i prostoru
• Vítovi Khamalovi ze studia Tři zebry za zpracování s citem pro detail a za milý, optimistický přístup
• Severočeskému muzeu v Liberci za možnost realizovat tak krásný a důležitý projekt. Nesmírně si tho vážím.
• Autorovi fotek: Matěj Kania

Ve vestibulu máte možnost pořídit si vybrané ilustrace z výstavy jako limitovanou sérii (40) plakátů.

Budu ráda, když mi dáte vědět, co si o výstavě myslíte.

Hezké dny!

T_B