Vcera jsem dokoncila druhou ze svych tri „predprazdninovych“ nastennych maleb v Boskovicich. Zaokrouhlila jsem pocet metru ctverecnich, ktere jsem tenhle mesic pokryla barvou na 390. :D Pokud nam jeste vyjde fasada na Zlutem konci v Brne, na kterou bych mela lepit svou kresbu o pristim vikendu, dostanu se celkem lehce pres pul kilak ctverecni pokryty barvou. Stetce, stetky, spreje, valecky, lidi, plosiny. Pojdte se se mnou projit po Boskovicich.

Myslim, ze tenhle mural se mi povedl jeste o trochu vic nez Milada, alespon ja osobne z nej mam jeste o trochu lepsi pocit. Jsou na nem moje oblibene barvy: odstiny modre a zelene a spolu s muralem Milady Horakove asi nejvic zatim ztelesnuje smer, kterym bych se chtela pri malovani nastennych maleb vydat – zmensovat mezeru mezi vyrazem, jaky se mi dari dosahovat pri malbe na platno a na steny ve velkem meritku.

Hlavni problem je v tomhle samozrejme „velke gesto“ – zatimco na platne celkem snadno dosahujete dynamiky tim, ze delate splashe, random abtraktni tahy stetcem nebo si vezmete hodne siroky stetec, na stene je to samozrejme mnohem obtiznejsi, protoze jste ve srovnani s malovanym neco jako mravenec. :) I tak se mi ale muj vyraz na stenach cim dal vic libi a myslim, ze se tam pomalu blizim.

Kdyz malujete nastenne malby, muraly, je pro vas plosina neco jako dalsi stetec. Travite na ni (alespon ja.) skoro deset hodin denne, urcuje, zda se do nejakeho mista malovat dostanete nebo jak bezpecne se pritom citite. Proto je zasadni mit dobry a spolehlivy stroj. Ja mam obvykle skvelou zkusenost s panem Adamcem) z firmy Mateco, ktery mi vzdycky doporuci neco spolehliveho a funkcniho.

V Boskovicich to ale zarizoval nekdo jiny a proste na plosiny jsem mela celkem smulu. Nejdriv jsem dostala uplne malou, elektrickou, ktera kdyz se vyjela do vysky, kterou jsem potrebovala (7,5 metru), tak pusobila opravdu vachrlate, a navic byla fakt mala. Nakonec jsem dostala tuhle krasnou dieslovku, ktera uz byla velka dost, ale taky mela mouchy .) o tom ale pozdeji.

Mural jsem zcala malovat klasicky doodle gridem – pripravnou siti:

To je takovy okamzik, kdy se najednou to misto, kde malujete, skokove zhorsi. „Oni to tady osklive pocmarali,“ komentujou to okolojdouci deti, duchodci se pohorsuji a vsichni proste obecne vzato zahlizeji, protoze to vypada trochu jako tagy, ale zase ne uplne, proste divne a vy to musite porad vysvetlovat.

Nicmene po par dnech se zacne objevovat definitivni malba, takze kolemjdouci dostanou dojem, ze tam neco jineho precejen bude – ktery vy vzapeti potrvdite, a jakmile uz je podstatna cast zdi pokryta, preklopi se jejich pocatecni neduvera v „Mate to hezky!“ a „Co to bude, az to bude?“ a proste zacne byt pohoda.

Tak tomu bylo i tentokrat.

Stavily se za mnou deti z mistni zakladky, a pomohly mi vybarvovat:

A minuly vikend za mnou prijely moje deti s Radkem, a spolecne jsme povesili vystavu do mistni galerie, ktera mela vernisaz a ja jsem udelala zaroven i workshop akvarelu.

Pak ale odjeli a musim rict, ze mural mi zacal davat trochu hard time. Ta plocha byla enormni – coz by tak nevadilo, jako to, ze fasada na sobe neco, cemu se – alespon tusim, kdyztak me opravte – rika brezolit. A s tim je problem takovy, ze sice na nem malba pak vypada docela OK, a ma takovou hezkou strukturu (I kdyz teda ja davam mnohem vetsi prednost uplne hladke omitce co nejvic pripominajici nasepsovane platno), ale je s tim nasobne vetsi prace. Nedostanete se uplne do detailu, proze vam proste kazdou linku a plochu komplikuji takove male hrbolky a udolicka.

Krome toho, zatimco na „normalni“ omitku nanasite barvu relativne lehce, do brezolitu ho musite misty proste silou natupovat, proste tim stetcem nebo stetkou jakoby naklepat barvu do te struktury. A ted si to predstavte v 250 m2.

Proste jak rikal jeden kolemjdouci pan uplne hezky: „Jezismarja, to je prace, ten brezolit, co? Ja delal o vikendu 30 metru ctvercnich sklep, a byl jsem uplne vodrovnanej.“

Po par dnech jsem ani tak uz nesoutezila o to, aby ten mural byl „nejlepsi“, ale o to, abych to vubec stihla, tedy presneji receno, abych stihla domalovat do vcerejska – nedele, kdy mely dvojcata trenink rugby s Ambasadory All Blacks z Noveho Zelandu a zaroven se balily na skolu v prirode.

Coz jsou – jak jiste uznate – okamziky, pri kterych by maminky nemely chybet.

Takze jsem se proste soustredila, makala, snazila se a nejak to zacalo pomalu vznikat.

Musim rict, ze velkou oporou mi byli mistni – vsichni od lidi z Galerie Otakara Kubina pres lidi z radnice, lidi, ktery maji podcast po lidi, kteri tam delaji mistni kulturu a lidi, kteri chodili kolem. Tolik milych rozhovoru, zmrzliny a pozvani jsem uz dlouho nezazila.

Je vtipne, jak moc za par dni poznate do hloubky misto, kde malujete. Ja jsem se po pocatecnich problemech s plosinou a s omitkou, dostala do sve obvykle homeostazy, kdy vsechno kolem vypnu, posloucham si muziku, podcasty a proste se jen soustredim na to, jak maluju a mam se dobre.

Dost mi k tomu taky pomohlo moje kamostvo na telefonu, zejmena kamarad, ktery mi poslal tuhle:

krivku… a rekl mi, ze to je normalni – se urpostred procesu citit zle. Jako legracni je, ze to je neco, co znam a zazila jsem to tisickrat. Ale tak stejne je proste nejvic, kdyz vam to nekdo ve spravnou chvili pripomene.

Dlouhe hodiny, kdy stojite na plosine a malujete, jsou zaroven i takovou prilezitost i pro ruzny lidi se s vami potkat. Ja samozrejme uplne mega cenim, kdyz se za mnou stavi nekdo znamy nebo mily, chvili pokecame a zase jedu nahoru. Krome toho je muj cas u zdi prilezitost i pro spoustu neznamych lidi se setkat – nebo teda nevim, mozna je to specifikum Boskovic, s vami sdili ruzne sve zivotni pribehy a osudy.

Tak treba tenhle pan za mnou prisel a rika:

„Vite ja byl fakt fesak, ja mel bohaty kudrnaty vlasy, vsechny kocky na polesi za mnou behaly, kdyz jsem si vzal uniformu. Ale narovnaly se mi bohuzel, narovnaly.“

(Ja: „Ok.“.)

Pan: „Pockejte, ukazu vam fotku!“ – a really ukazal:

No, a druhy den prisel, a prinesl mi ukazat fotku svych dvu jezevciku. Jeden byl prej hodnej a druhej kousal, hele:

Ale vicemene to bylo vsechno dobry, hezka setkani.

Po vecerech jsem se prochazela s Netvorem a nasavala mistno vibe, a musim rict, ze jsem teda do Boskovic jela s osklivymi pragocentrickymi predsudky, ktere nebyly vubec na miste. Boskovice jsou fakt prijemny, tak akorat velky, bajecny misto k zivotu podle vseho.

Libila se mi mistni mozaikova sec :)

Netvor si zamiloval mistni pizzerii :)

A hlavne me fakt zasahlo, kolik kvalitni kultury se tam deje. Opravdu respekt a kloboucek vsem, kteri se o mistni kulturu zasazuji, delate skvelej job!

V sobotu, kdy jsem uz byla tesne pred dokoncenim druhe strany muralu:

… a zbyvaly mi napsat jen tyhle napisy, se mi ta nova plosina rozbila a prstala uplne fungovat.

Nebo teda protoze se uz trochu zname, dam vam detaily: Horni ovladani se vubec nepropojovalo se spodkem a nedala se ovladat ani z jednoho z nich. Volala jsem na nejakou help linu Boelsu, nic. Volala jsem panovi, ktery mi plosinu privezl, ten sice empatizoval, ale byl v Basileji. Ja jsem zacinala byt dost taky v Bazileji, az kdyz jsem tak dole zkoumala to ovladani, vsimla jsem si, ze tam je stitek, ze ta plosina byla 2025 na revizi s vycvaklym kvetnem, tzn. pred mesicem a bylo tam cislo na revizaka. Takze jsem mu zavolala, vysvetlila mu svou – zalostnou – situaci a nakonec jsme velkou synergii vsech zucastnenych dostali do Boskovic cca do dvou hodin tohodle pana:

… verte mi, ze jsou dny, kdy clovek nevidi nikoho radeji nez opravare plosin. Uz kdyz jsem ho slysela, vedela jsem, ze t bude v pohode. „Ja jsem se na Geniich ucil, beru si vsechno na opravu s sebu a ovladani navic, myslim, ze to pujde opravit, rekl mi ten clovek,“ a ja zacala verit, ze to bude v pohode.

Nakonec to bylo fakt ultra mily setkani, pan delal taky thajskej box a jezdil na skejtu – a dal mi sosku Arese a odmastvaci sprej :)) coz bylo realne to, co mi pomohlo to cely domalovat. :)

Takze jsem vcera videla trenovat svy deti na Tatre s New Zeland Rugby Ambasadors a byla to parada:

(Jo a taky jsem je stihla zabalit na skolu v prirode:)

Hezke dny, pratele, vidime se pristi vikend v Brne!

T_B

Rada bych podekovala:

• Galerii Otakara Kubina, zejmena Gabriele Kolcavove, ktera nebyla jen kuratorkou, ale opravdovym straznym andelem me Boskovicke staze a diky jeji peci a starosti jsem se mela doopravdy dobre

• Ondrejovi z Galerie Otakara Kubina za odvahu prijit s necim tak radikalnim jako je 250m2 velky mural a za vsechny mile rozhovory

• panu mistostarostovi Holikovi za pozvani na veceri a za milou spolecnost a povidani a za odvahu jit do tak velke veci spolu s nami, diky moc, vazim si toho!
• Tapiovi, ktery me vzal do Cafe Prostor, bajecneho kulturniho mista, kde se toho spousta deje – ve dne si tam muzete dat skvelou kavicku a vecer tam jit treba na dnb nebo na divadlo
• Pani klaviristce, ktera mi upekla strasne dobrou veganskou buchtu
• kavarne Anyz a Rorys, coz je veganske nebe, kde si muzete dat za priznive ceny kazdy dena veganske menicko a obcas maji naprosto bozske vegan zakusky!
• Kubovi, ktery si koupil jeden z mych tisku a zaplatil za nej skoro 2x tolik, aby me podporil (a take Ceskou splecnost ornitologickou.)
• chlapum z mistni kotelny, zejmena pak panu Cizkovi, ktery mi varil turky a kdyz jsem to domalovala tak mi rek: „Tak sefova, musim rict, ze jste fakt mistr sveho oboru, mate to krasny!“
• vsem kolemjdoucim detem, ktery na me kricely: „Mate to hezky!“
• Kristine, ktera si se mnou dala robi rizecky https://www.urudyho.eu/u Rudyho (mimochodem opet mega doporucuju), a kdyz jsem nemela cash, tak to zatahla a bylo to s ni hrozne prijemny a mily! <3
• Dvou Tomasum, redaktorum Ohlasu, kteri se mnou udelali moc mily rozhovor
• a hlavne: Danielovi Kruczinskemu ze Streetart Czechia, ktery za mnou vazil cestu vlakem a kdyz prichazel k plosine, zahlaholil na me: „Maluje tady nekde kralovna ceskyho streetartu?“ :DDD a pak mi koupil kavu :) <3 Dane, jestli si to budes cist, enormne te ocenuju za kazde misto, kam prijedes. Je to vzdycky uplny highlight meho malovani (a krom toho mam pak fotky jako z Cosmopolitanu:) „Ted jeste Pasta pose! A ted Wladimir 518 pose.“ :) Ne fakt, diky za nejlepsi fotky! Tesim se na nase vsechna dalsi setkani.
• Radkovi, ktery mi pomohl povesit vystavu, pomaha mi resit papirovani a celou dobu, co ja maluju se stara oddane a skvele o nase deti
• Filipovi, ktery mi kontroluje styl :) a uz po nekolikate me vytahl ze dna, kdy to vypadalo, ze to nedam
• Veronice, ktera mi opakuje, jak jsem pracovita a sdili se mnou na dalku moje dny
• panum z Boelsu, kteri mi pomohli vyresit trable s plosinou

a take dekuji mnohokrat vam vsem, kteri me sledujete, ctete, mluvite a premyslite o me v dobrem. Mam vas rada!

T_B