Rády bychom vám s paní spisovatelkou Evou Papouškovou oznámily, že právě vyšla naše společná knížka Zlato z metra. A já jsem s ní fakt moc spokojená – neřku-li pyšná. Mám totiž pocit, že jsem konečně objevila svůj vlastní, klidný způsob, jak dělat věci – a na té knížce je to fakt vidět! :)

Pojďte se potěšit se mnou!

Minulý rok mě oslovila Eva Papoušková, která měla rukopis knížky o válce pro děti, a ten text mě okamžitě dostal. Byl totiž křehký, a zároveň silný, spojoval současnou válku na Ukrajině (a všechny další války) a bombardování Londýna prostřednictvím tajemného místa v londýnském metru.

Mimo jiné i proto, že moje sestra a dvě neteře žijí v Londýně, bylo mi jasné, že to chci ilustrovat – ba co víc, že to hrozně chci ilustrovat.

Bylo mi také jasné, že se na místo, kde se děj knihy odehrává, prostě musím podívat, a tak jsem si naplánovala výlet na konec roku spolu s dětmi do Londýna.

Na oné stanici Bethnal Green jsem strávila celé dopoledne, všechno jsem si nafotila a nakreslila a hledala jsem stopy toho, jak to tam vypadalo během války.

A pak jsem začala na ilustracích pracovat.

Myslím, že to bylo částečně závažností samotného tématu, částečně proto, že jsem cítila, jak je tenhle text ojedinělý a pro spoustu lidí může být důležitý (a taky celá kniha vznikala v naprosto úžasným vibu, kdy jsem měla plnou podporu a důvěru jak od nakldatlství Albatros, tak od autorky textu). Anebo to bylo taky tím, že jsem se nějak v poslední době víc uvolnila v té tvorbě samotné, ale prostě jsem si řekla, že na sebe (alespoň jednou v životě.)) nebudu spěchat a udělám všechno úplně tak dobře a kvalitně, jak toho jen jsem schopná. Podle mě to je na výsedku dost vidět .)

Začala jsem velmi tradičním, pomalým způsobem vrstvit akvarelovou malbu. V podstatě každá z ilustrací má za sebou minimálně deset nebo dvanáct hodin kresby tužkou, kdy jsem všechno nejdřív promodelovala tužkou tvrdosti HB a 4B, zafixovala, a pak jsem začala – opět velmi pomalu s dostatečným klidem a časem pro schnutí, vrstvit jednotlivé vrstvy akvarelu.

Paradoxně jsem se tímhle zabývala zrovna v době, kdy ve veřejném prostoru (a v ilustrátorské obci) rezonovala debata o tom, zda ilustrátory definitivně nahradí AI. A jakoby proces vzniku celé té knihy říkal: ne, tohle počítače nikdy umět nebudou, dát do té práce duši.

Technika je tedy klasický akvarel (a ráda bych znovu poděkovala firmě Faber Castell, která mi poskytuje v naprosto neuvěřitelném množství podporu, které si moc vážím a která mi umožňuje se tímto způsobem věcem věnovat.)

Hlavní postup těchto ilustrací byl, že jsem si našla dobové fotografie, které jsem vemi pečlivě tužkou překreslila, dostylizovala – a potom totálně vypálila barvy. Jako třeba tady (základem byla dobová, černobílá fotka ve velmi špatném rozlišení):

Nebo tady – opět byla předlohou fotka paní, jak sedí a pije čaj – ztělesnění britského KEEP CALM ND CARRY ON – na troskách, které jsem domalovala a doplnila o rozbombardované figuriny:

Pro celou knížku jsem zvolila jedno barevné schéma, které mi vyšlo z jedné z prvních ilustrací – která ale byla zároveň i jednou z nejdůležitějších – obrázku klasického londýnského doubledeckeru, který uvízl v díře po bombardování:

Tahle barevná kombinace: tyrkysová/modrozelená a jasně červená plus světle žlutá – se mi tak líbila, že jsem se rozhodla z ní udělat převládající barevné schéma všech ilustrací. I další ilustrace v knize jsou vlastně taková etuda kolem těchto odstínů zelené – taková moje osobní studie toho, jak moc dokážu tyhle tóny rozehrát.

V knize najdete tedy ilustrace, které přímo míchají tuto tyrkysovou s rzí a kovem londýnského metra:

Ilustrace, které zkoumají, jak se dá tout zelenou stínovat:

Jak se dá smíchat s fialovou:

(Podle mě dobře.)

I místa, kde jí posunu do více zemitějších (čti: méně modrých.) tónů:

Myslím, že knize (a mně rozhodně.) velmi pomohlo nevnímat celý proces jako nějaký artefakt, ale prostě studii kompozice okolo zelné barvy.

A velkou radost mám i z toho, že tohle moje upřímné studijní úsilí doplnil typograf Filip Blažek ze studia Desiniq, který vypátral písmo, které se používá přímo v londýnském metru – a knížku jeho variantami vysázel. (Mimochodem díky ještě jednou, Filipe, jsi fakt borec!)

Zároveň také vybral krásný papír a v Albatrosu podpořili náš názor na to, že by se na obálku hodil nakreslený zlatý rámeček spolu s typografií zlatou ražbou. Musím ocenit Filipa, že na poslední chvíli vyhodil/nepoužil mnou nakreslené/ilustrované předsádky, a použil čistou barvu, musím mu dát za pravdu, že (na rozdíl ode mě.) udržel knížku fakt čistou a barva předsádek se krásně propojuje s velkými modernistickými číslicemi, které označují jednotlivé kapitoly.

Prostě abych to tak shrnula – moc přesně nevím, čím to bylo .) nebo jak to zopakovat, ale všem se nám to povedlo a ta knížka je fakin art piece a já jsem za ní mega vděčná.

A jsem pyšná AF, že můžu být součástí takové krásné spolupráce.

Děkuji všem zúčastněným, zejména Petru Eliášovi z Albatrosu, který mi dal svobodu a důvěru a říkal mi, jak se mu moje práce líbí. A díky samzřejmě i Evě Papouškové za to, že takový text napsala a za to, jakým podporujícím partnerem při vzniku knihy byla.

Je to radost!

Knížka bude mít dva křty, jeden spojený s dražbou ilustrací na podporu dětské nemocnice na Ukrajině, takže stay tuned!

(A knížku si pořiďte, žejo .)

Hezké dny!

T_B