Urcite to znate taky – proste jste tak na hadry unavena/y, ze mate pocit, ze nemuzete udelat uz ani krok. Tak v prave takovem stavu jsem se ocitla ja dnes rano. Vcera jsem mela mega narocny den – rano jsem musela odevzdat ilustraci, cele odpoledne jsem se starala o deti a byla s nimi v muzeu a pak jsem je v sedm vecer predala tatinkovi, abych s kamosem odjela do Plzne a nasvitila si tam na zed nastennou malbu, kterou jsem tam zacala malovat.
Kdyz jsme to meli uz hotovy kolem pulnoci, tak se nam v Plzni rozbilo auto a volali jsme si odtah, takze jsem se do postele dostala v krasne tri hodiny rano, pricemz jsem uz v devet mela byt v kancelari cloveka v tisni kvuli nakym papirum. To jsem teda zvladla – no a pak to prislo – moje vnitrni baterka zacala ukazovat zero powa, pricemz samozrejme prede mnou je normalni pracovni den plny povinnosti a jeste jsem si na dnesni poledne sikovne domluvila trenink. (Tomu rikame doma s Radkem planovani ve stylu „10h – blokada magistraly, poledne – obed u babicky“ podle jednoho jeho autentickeho denikoveho zapisu, ktery nasel v jednom svem starem deniku:DDD Takze jsem ihned zacala podnikat zachranne kroky – zacala jsem tim, ze jsem si koupila lahve na bezinkovou limonadu, kterou chci delat o vikendu s detmi a formu na dort .)) a hned jsem mela lepsi naladu.
To je takovej muj trik – necekam, ze od nekoho dostanu darky, proste si je kupuju sama. Nekoho odmenuji parfemy nebo sperky, ja mam stesti, ze ja miluju delat vsechno s detma, takze mi i takovahle drobnost mega zvedla naladu. Vite, jak je ten komiks o Emilu Zatopkovi „Kdyz nemuzes, tak pridej.“ No, tak to ja si vubec nemyslim :D A hlavne si to ani nemuzu dovolit. Nemuzu se dovolit se uplne zrusit a vyhoret, uz proto, ze bych nebyla moc spokojena maminka svejch deti. Takze ja si naopak myslim, ze „kdyz nemuzes, tak je potreba si odpocinout“ – a vubec se tu Toy_Box snazim tak nejak obecne nedrtit a nevykoristovat, a tak jsem si proste vsechno zrusila (nikoli navenek, ale vnitrne) a zalezla jsem do postele. Ano, hned rano, i se vsema neodevzdanejma ilustracema a deadlinama, co mi tady strasi .)
Rekla jsem si proste: kaslu na to, ted jsem unavena, nedelam (nepokousim se o) nic. Nic neresim, na nic nemyslim. Pokud mi bude takhle, zadnej trenink nebude, a mozna si zrusim pracovni program i odpoledne. Fuck it, vcera jsem zacala malovat mural a rozbilo se auto Honzik, kdo po me muze neco chtit. Vypozorovala jsem totiz, ze nejhorsi neni jen to, ze jste unavena/y ale to, ze se jeste na sebe zlobite a rikate si, ze na to nemate pravo.
No, tak to ja prave nedelam, ja kdyz jsem unavena, tak si reknu aha! a proste si lehnu a lezim. Nic nectu, na nic nekoukam, na nic nemyslim, pustim si uklidnujici hudbu/meditaci do sluchatek a spim. Prekvapive, kdyz jsem tohle udelala – najednou se mi asi behem hodiny, hodiny a pul odpocinku energie vratila a nakonec jsem stihla/zvladla i ten poledni trenink v parku, kde to teda bylo mega krasny a to mi zvedlo naladu tak, ze jsem uz zase ve svy energeticky norme .)
Jit spat/odmenit se/byt na sebe hodny/a je proste dobry napad, za vsech okolnosti .) Abyste k tomu nachazeli cestu a silu i vy – a hezke dny vam preje Toy_Box
