Tip na výlet pro rodiny s dětmi: Zvířetice (Ať vás ani nenapadne hrát tu jejich hru!:D

Tip na výlet pro rodiny s dětmi: Zvířetice (Ať vás ani nenapadne hrát tu jejich hru!:D

Málo se to o mě ví, ale mám za sebou historii, v níž jsem jako novinář – pěšák hledala památkově chráněné objekty, které chátraly a pro přílohu Praha – východ a západ jsem pak psala spalující investigativní články: „Památkově chráněný objekt v Horní Dolní chátrá! Kdo za to může? Získali jsme stanovisko památkářů!“

Pokud tohle o mě víte, dokážete s představit to nadšení, když Radek navrhnul za cíl obligátního rodinného výletu s dětmi zříceninu! A ještě k tomu tak atraktivní jako je zřícenina Zvířetice!

Takže jsem dnes ráno sbalila dvanáct chlebů s tofu (no, jen si to vydělte čtyřma.) nespočet krabiček se zeleninou, šest corny, knížku Hrady Zámky a Tvrze, ze které se nesmí číst, protože by to mohlo být strašidelné, a vyrazili jsme. Kamarádi, jako Zvířetice v pohodě, ale jestli vám něco fakt neradím – a jestli je vám váš zdravý rozum milý, nehrajte prosím vás už nikdo tu jejich strašnou hru.

Znáte to taky. Přijdete na hrad nebo na zámek případně do modřanské rokle, a vrazej vám do ruky papír, kdy máte plnit nějaký úkoly a nakonec vám (dětem samozřejmě, ale kdo to asi nakonec musí luštit, ha?) vyjde tajenka Velikonoce.

Well, mezi námi děvčaty – ZLATÁ tajenka Velikonoce!!!

Ve Zvířeticích je areál poměrně členité zvířeciny, chci říct zříceniny, prošpikován tak bezvadnou „dětskou“ hrou, že nejen že ji děti nezvládnou, ale ani vy ji nezvládnete, a nakonec budete nenávidět sebe, je, i svůj debilní nápad v neděli vůbec někam s dětma vyrazit. Nemluvme již o tom, že tam jsou všude díry, kam vám ty děti, zvlášť když jsou čtyři, můžou hnedka spadnout. Odhlédněme od grafiky i od postavy hraběnky, která kromě brány času otevírá i otázky typu, co dělají tyhle tři fonty spolu na jednom plagátu.

V podstatě jde o to, že máte mapu, na které hledáte symboly, který jsou načmáraný tuší na různých kamenech vyznačených na mapě, kterou vám dají u vstupu. Symboly zakreslujete k jednotlivým místům. Moc hezký nápad, chtělo by se skoro říct.

Až na to, že ty „symboly“ jsou taková malá věc, čtyři krát čtyři centimetry, a jsou fakt dobře schovaný.

Jako moc ráda bych to vyspoilovala celý, aby celej hrad shořel i s infocentrem, ale myslím, že zvládnu alespoň pár: jeden je ze zadní strany kamenu v oblouku. Takže vám nepomůže ani nápověda od slečny průvodkyně, které podle opatrnosti, se kterou s vámi zachází i podle ochoty, s jakou prozrazuje, kde ty symboly hledat, chce někdo celou tu báječnou hru hodit na hlavu asi tak šedesátkrát denně. Nenajdete ho. Další je v díře ve stěně v nějakým temným sklepě. V našem případě to znamená, že se snažíte zabránit tomu, aby dvě malé děti vypadly ze střílny (or what), dva psi vás tahají na všechny strany a do toho svítíte větším dětem v tý temný kobce na každej šutr jednotlivě mobilem.

Další „znamení“ máte odhalit z tvaru „staré“ brány na dobové rytině. Nakonec rezignujete, a jdete se jak idiot znovu zeptat k paní v pokladně, která vám prozradí, že je z druhé strany té cedule, že špatně hledáte k pobavení kolemjdoucího bezdětného páru. První (nebo poslední – podle toho, odkud tuhle bezva hru hrajete) je v křoví u nějaké random zdi, přičemž k tomu máte veršovanou nápovědu něco ve stylu: „Hledejtěž v rozvalinách zdi této, znamení tam spí.“

No prostě moc ráda bych milé tvůrce téhle hry pozvala k nějaké kupce sena a s chutí bych jim tam vysypala svůj jehelníček. To ale není vůbec všechno.

Dejme tomu, že jakž takž s vypětím všech mentálních sil posbíráte ty všechny čertovy malůvky a doplazíte se i s vyplněnými papíry do infocentra, kde celá hra začíná a končí. (Předtím si to samozřejmě ještě necháte šestkrát v pokladně zkontrolovat, zda to máte dobře.) Tam na vás vyběhne žoviální důchodkyně, která zahlásí, že vyplněný papír je „právě polovina“ a že teď ty symboly musíte spárovat s něčím, co vypadá jako strašák na ptáky z cédéček, je to pověšený zhruba ve třech metrech, ty čarodějný symboly jsou na tom namalovaný, správných je pouze pět z deseti, a vaším úkolem je přijít na to které. Ale že to zatím dneska všechny děti zvládly, takže se máme snažit.

Jako musím se přiznat, že v tomto okamžiku mi hlavou proběhlo, jak by asi vypadalo, kdyby ta dobrá žena dostala z pravé strany highkick do hlavy, je mi to líto, ale jak říká můj oblíbený psycholog Dalibor Špok: Za to, co vám přichází do hlavy jako mentální obsah, nemůžete. Asi bych měla ještě víc cvičit a méně času trávit interaktivními dětskými hrami, pak by mě takové věci nenapadaly.

Nicméně jsem se udržela, abych jí neřekla, že se omlouvám, ale my jsme úplně debilní a tím pádem i ty děti jsou debilní, a pravděpodobně to nikdo z nás nezvládne. Místo toho jsem se nadechla, a šla si lehnout na dětskou houpačku a dívala jsem se do nebe, a nechala jsem ten úkol děti vyřešit s tatínkem.

Chvíli jsem je ještě pozorovala, jak se snaží marně vyluštit, zda mají hrabičky namalované na tom cédéčku ve třech metrech tři nožičky nebo čtyři a pozorovala jsem další konsternované rodiče, kteří se snaží o to samé a vypadají přitom jako nějaké postavy z absurdního divadelního představení.

Děti se za chvíli se vrátily, a vítězoslavně si nesly dvě z nich jako „odměnu“ mečík velký asi tak pro lego figurku, třetí kamínek a to poslední, nejmenší, korálek.

Korálek, přátelé. Korálek.

Nanuky jsme jim koupili.

No, a tady už vidíte Radka, jak tomu nejmenšímu dítěti, které mělo z toho korálku opravdu strašnou radost, navléká moc pěkný a originální „jednokorálkový náhrdelník“.

P.S. Písmena jsou: stanoviště 10 – na levé straně obloku z vnitřní strany, takže nejdou vůbec vidět. 7 není vyškrábaná, jak vám radí v pokladně, ale je to písmeno L. z nápisu L.P. na studně. První symbol přímo u pokladny není h, které je docela dobře vidět u brány, ale je schovaný v díře pod schodama. Symbol v konírně je ve výklenku po levé straně, ve výšce asi metr a půl, ale v díře. Symbol „ve vodním příkopu“ je po vaší pravé ruce, pokud projdete bránou, na šutru těsně nad zemí. První symbol je na téhle zdi u infocentra, a vůbec není vidět.

P.P.S. Žádná z těhle nápověd vám ve skutečnosti nepomůže.

P.P.P.S. Když jsme odcházeli, míjeli jsme paní, která si brala papír na tu samou hru, v jedné ruce kočárek, v druhé asi dvouletou holčičku. Posílám jí lásku!

Hezké dny! :) T_B

Share on facebook
Sdílet na Facebooku

Svatebni darek: novy tablet .)

Dostala jsem spoustu krasnych svatebnich daru: teplouckou (a ilustrovanou!) deku, krasnou sadu porcelanoveho nadobi, obraz, ktery namaloval darcuv dedecek. Mezi ty, ktere budu ale pouzivat

Read More »

Jak malovat s chybama

Jak jste si asi vsimli, vcera jsem domalovala dalsi muralart pro Cloveka v tisni a Tvare klimaticke zmeny v Plzni. Co chci dneska napsat ale

Read More »
Select your currency
EUR Euro