Co dělám, abych se nezbláznila 1. – Meditace

Co dělám, abych se nezbláznila 1. – Meditace

Současná pandemie covid 19 dopadá zvlášť ničivě na psychicky křehké lidi. Jejich obtíže se zhoršují, doposud zdraví lidé mají problémy. Rozhodla jsem se sdílet své způsoby, jakými se snažím pomoci své psychice a svému zdraví já. Nikoli protože bych byla pyšná, a myslela si, že jsem na něco přišla nebo něco objevila, ale protože bych mohla někoho inspirovat.

Prvním z mých způsobů, jakým se snažím udržet své psychické zdraví je: Meditace.

Přínosy meditace není třeba nijak dlouze rozebírat, pokud si zadáte „benefits of meditation“, vypadne jich na vás spousta. Zaměřím se proto na ty, které pociťuji přímo na vlastní kůži.

Kvůli postraumatickému syndromu, který plyne ze sexuálního zneužití, které jsem prodělala v dětství, trpím odmalička různými psychickými obtížemi. Dlouhá léta mezi ně patřila například takřka nulový pocit sebehodnoty a nízké sebevědomí, pocit vlastní ošklivosti a špinavosti vlastního těla. S mnoha těmito pocity se dalo něco udělat, jiné ale přetrvávají. Mnoho mých obtíží se zhmotňuje jako něco, čemu se říká úzkostná porucha, a projevuje se mimo jiné jako neustálý pocit, že o cokoli, co mám, můžu přijít nebo že se nevyhnutelně neco špatného stane. Ačkoli je můj život docela dobrý a v pořádku, mám pravidelně propady, kdy se hroutím pod vahou maličkostí, které pro mě mají enormní význam – a obvykle znamenají, že já, kdokoli z mých blízkých nebo cokoli, co je pro mě právě důležité – naprosto špatně dopadne.

Přestože psychoterapie byla a je v mém životě silou, která mě osvobozovala a osvobozuje, od mnoha terapeutů a terapeutek jsem slyšela, že dál už nad mojí úzkostí nemají moc, že se s ní, prostě budu muset naučit žít, případně na ní brát léky. Jedním z prostředků, které mi pomáhají držet psychofarmaka dál od mých dveří je právě meditace.

Meditace mě rozhodně činí vyrovnanější, a dá se – pokud to tak mohu z vlastní zkušenosti srovnat – k účinkům antidepresiv nebo anxiolytik – směle přirovnat (ostatně shodnou věc tvrdí i různé klinické studie, ). Na rozdíl od antidepresiv nebo anxiolytik, která vám ale vždy nějak vnitřní psychickou krajinu mění (bez toho, abych léky přímo nebo lidi, kteří je potřebují jakkoli odsuzovala), meditace je jakoby přesnější a také šetrnější.

Další přínosy pro můj život jsou, že s meditací jsem klidnější, laskavější a trpělivější, a mám větší odvahu se do věcí pouštět a dokončovat je. Lépe se soustředím, a pomáhá i mojí silné vůli – snadněji se mi daří dokopat se do věcí, které vědomě dělat chci, ale zrovna se mi aktuálně nechce.

Pokud ale vy začnete nebo začínáte meditovat, přínosy pro vás mohou být úplně jiné – možná se vám vyřeší problémy se spánkem, možná najdete inspiraci – težko říct. Jediné, co se naopak dá říct je to, že pokud budete meditovat pravidelně- tím myslím v řádu měsíců a týdný, a dostanete se časem na nějakou rozumnou dávku, třeba alespoň dvacet minut denně, určitě na sobě po nějaké době nějaký vliv pocítíte. :)

Jak mnozí moji kamarádi a blízcí vědí – nejsem ani trochu ezoterický člověk .) Meditovat jsem se naučila – jako spoustu dalších věcí – z youtubu, a to z tohodle videa. Nenechte se odradit – ten člověk je trochu divnej, ale to, co říká o meditaci je fakt dobrý.

Pro všechny TLDR, říká v podstatě následující:

1.) Všechny nadbytečné věci k meditaci (knížky, meditační pomůcky, atd.) o meditaci jsou akorát zdržování od meditace samotné. Meditace se dá vysvětlit na jedné stránce psaného textu (o to se právě snažím.)

2.) Meditaci se naučíte dělat pouze tím, že jí děláte, den po dni, pravidelně a v co největším množství.

3.) Když máte pocit, že vám to nejde, pravděpodobně to znamená, že vám to jde. Když máte pocit, že vám moc bloudí myšlenky a vůbec vám nejde se soustředit, a myslíte si, že nemeditujete správně, tak to pravděpodobně znamená, že vám to jde. Když máte pocit, že to nevydržíte, nedokážete se soustředit, nemáte už na to, tak to pravděpodobně znamená, že vám to jde. Když máte pocit, že to není pro vás, nejste duchovní – ezoterický – whatever člověk, pravděpodobně vám to jde. Když máte všechny další pocity při meditaci, tak to znamená pravděpodobně, že vám to jde. Jediné, co se počítá je to, zda tam sedíte, snažíte se soustředit a snažíte se meditovat.

Napíšu, jak to aplikuji přímo při své meditační praxi: Vyhradím si deset až dvacet minut svého času, posadím se kdekoli, kde je alespoň trochu klid (případně si ho udělám- zavřu dveře.). Sedím na zemi nebo na karimatce (doporučuje se mít kolena níž než pas, ale podle mě je to jedno) funguje to ale i na židli, nastavím si na mobilu minutku na deset nebo dvacet minut, zavřu oči a soustředím se na dech. Přijde myšlenka – vrátím pozornost zpět k dechu. Přijde myšlenka – vrátím pozornost zpět k dechu. Přijde myšlenka, že mi moc přicházejí myšlenky, že se mi špatně sedí, že se mi špatně dýchá, že mi to dneska moc nejde a měla bych se líp soustředit – vrátím svou pozornost zpět k dechu. A tak dále a tak více. V podstatě mým cílem není nic – jen to prostě vydržet a co nejméně chodit s těmi myšlenkami, a co nejvíc se soustředit na dech. Podle výzkumů a článků, které jsem si o meditaci četla jsou zásadní v podstatě jen dvě věci: zda ji děláte v klidu (tj. jste v relativním klidu) a že se snažíte soustředit na jednu věc. Jestli je to myšlenka, dech nebo strom za oknem je víceméně šumák. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Obvykle si – celou tu dobu, co medituji – přijdu docela na houby, a vím, že to tak má být.

Často mi přijde, že se cítím mnohem hůř, než když jsem začala – a vím, že to tak má být. Vím totiž, že čím hůř se cítím těch dvacet (nebo čtyřicet) minut co medituju, čím víc démonů vylézá z děr, čím víc musím bojovat se svými často děsivými představami a pocity, tím lépe mi bude těch dvacet tři a tři čtvrtě hodin, kdy nemedituju. A to za to prostě stojí.

Každopádně pokud se do toho na základě tohoto nebo jiného článku, plánujete pustit, základ je nic nechtít a nečekat. Prostě si řekněte, že to vydržíte měsíc nebo dva, každý den. Začněte s malými dávkami (to jsou třeba tři nebo pět minut) a ze začátku se prostě snažte jen sedět v klidu na místě, a neodcházet, neotevírat oči a (nevrtět se, nedrbat se, koukat se co nejméně na hodinky .)) – přesně takhle to teď učím naše děti. Stačí, když budete v klidu sedět na místě se zavřenýma očima a zkusíte se co nejčastěji soustředit na dech. Tři nebo pět minut denně – podle toho vydržíte, důležité je vytrvat nějakou delší dobu – čtrnáct dní, měsíc. V tomto množství ještě žádné benefity neucítíte nebo možná malé, jde ale o to vybudovat si pevný zvyk. Po nějaké době – ta je individuální – si zkuste přidat.

I na dětech je naprosto jasně vidět, že – přestože si nedělám nějaké iluze o jejich vnitřním zklidnění a soustředění – i meditace tímto způsobem jim jednoznačně prospívá – jsou klidnější, více soustředěné, mám pocit, že je to vylaďuje každé jiným směrem – právě tím, který je nejvíc potřeba.

Nic víc k meditaci nepotřebujet. Jen ji dělat, den po dni, s pravidelností jak hodinky. Nečekejte nic. A co se stane – těžko říct – uvidíte!

Hodně štěstí vám přeje v meditaci i v čemkoli dalším, Toy_Box

Share on facebook
Sdílet na Facebooku