Kamarád EPOS 257 , kterej zrovna vystavuje ve Veletržním svoji Retroreflexi, mi poslal esemesku z neznámýho čísla:

-Máš někde něco po Praze?

Myslela jsem si, že mi píše PČR, a tak jsem zprávu ignorovala. :)

Epos mi volá o dva dny později: Tak máš někde něco? Potřebovali bysme natočit nějakej streetart pro reportáž k Retroreflexi. Moje práce venku na papíře si obvykle vezmou moji nejmilejší: vítr a déšť, ale páč jsem kamaráda nemohla nechat ve štychu, krátce jsem se zamyslela: V pátek říkáš? Odpoledne? A co je dneska, středa? OK, tak já něco do pátku udělám.

A pustila jsem se do projektu, kterej mám v hlavě dlouho, do streetartu na automatu Svět. Kamarádi, řeknu vám jedno: už to umím. Jsem rychlá. Jsem přesná. Dobře to vymyslím a dobře to nakreslím. Nebojím se. Udělám svoji věc a jsem pryč.

Měla jsem z toho fakt radost… a jestli ji chcete mít spolu se mnou – a taky z mých dalších prací na papíře – stavte se ve čtvrtek v galerii ve věži na Mělníce, kde budu mít vernisáž. Součástí výstavy bude i komiksový workshop 24. května a nástěnná malba na tuhle krásnou budovu nádraží. Přemýšlím o něčem černobílém – pro změnu.

Tohle je dvorana krásnýho industriálního prostoru DEPO 2015,

kde budu 14. června vystavovat v rámci výstavy o nomádech. Výstava bude mít architekonickou a streetartovou část, architektonická představí mimo jiné různé malé stavby a mobilní domky, takže se taky moc těším. Sochy od Čestmíra Sušky do té doby odvezou, zbude jen ta velká rozhledna, ale ten prostor je i tak úplně nádhernej.

A to není všechno… Ještě mě budete moct potkat na festivalu Děti čtete? kam mě pozvalo nakladatelství Meandr a kde mám tu čest být spolu s úžasnou paní, tvůrkyní fenomenálního Domu myšek.

Netušíte o čem je řeč?

Příběh Kariny Schaapman je dechberoucí.

Tahle paní byla kdysi političkou za holandskou stranu práce, ale protože se předtím živila jako prostitutka, někdo na ní vytáhl – když byla naprosto úspěšná a na vrcholu své kariéry – kompro z její minulosti. Její řešení bylo odvážné, rozhodla se, že půjde s celou pravdou o své minulosti ven a napsala bestseller o svém dospívání plném drog a na ulici „Bez matky“. V jednom rozhovoru vzpomíná, jak odpočítávala dny, kdy kniha vyjde, aby se dostala ke čtenářům dřív, než verze lidí, kteří ji chtěli zkompromitovat. Stres z celé situace, které musela matka čtyř dětí čelit ale asi zapříčinil to, že se Karina Schaapman rozhodla z politiky odejít a před několika lety přišla s prvními vlastnoručně vyrobenými světy, které zabydlela měkkoučkými myškami ušitými z příze.

Příběhy hlavních hrdinů, Sama a Julie, milují děti na celém světě, a my máme to štěstí, že autorka přijede na festival i se svým obřím domem pro myšky 2. června. Určitě si to nenechám ujít!

Klárce a Jáchymovi byl rok, a měla pravdu moje kamarádka Tereza, že to jsou miminka jak malovaný od Zmatlíkový. Při hezkém počasí jsme k potkání na všech pískovištích okolo Palmovky, zejména milujeme Přístav.

Ať vás potkáme kdekoli, budeme z toho mít radost!

Krásné chladné dny přeje

Toy Box