Tip na výstavu: Jiří Trnka na Chvalovském zámku

„Talent sám o sobě nestačí. Inspirace je romantický pojem. Věřím v soustředěnou, metodickou práci, díky níž se výsledek musí dostavit,“ – to jsou slova jednoho z nejvýznamnějších ilustrátorů a animátorů minulého století, Jiřího Trnky.

Výstava jeho prací v Chvalském zámku v Horních Počernicích není určena zdaleka jen dětem. Více jak 300 loutek, ilustrací, grafik a – mimo jiné i – technických scénářů k Trnkovým filmům vypovídá o tak soustředěné celoživotní tvorbě, že by měla být povinnou „četbou“ pro každého, kdo se pokouší sám tvořit.

Navíc je výstava (skoro se chce říct až překvapivě na Horní Počernice:) dobře kurátorsky zvládnutá. Začíná poetickou koláží o čtyřech ročních obdobích v proměňující se zahradě, kterou obydlela mramorová socha dívky, která na jaře ožívá a jezdí na koloběžce, kolem létají světlušky, malí dřevění pegasové a na stromech rostou koláče :)

trn01 trn02 trn03 trn04

Protože Trnkovy knížky znáte odmalička, máte trochu sklon vnímat je jako jakýsi inventář, něco, co do knihovny prostě patří, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Až při setkání s originály si ale všimnete, jak precizně jsou jeho obrázky provedené a jakou řemeslnou zručnost v nich najdete. Výtvarník a ilustrátor pracoval bravurně s vrstvením různých textur, stopami štětce a barevností. Tahy, kterými například koloroval loutky, mají často přesnost a eleganci kaligrafie a na videu, které doprovází výstavu je vidět, jak pevnou měl ruku.

trn05

Inspirující i způsob, jakým se Trnka k loutkám dostl. Začal je vytvářet bez jasného účelu vlastně jako malé sochy, ztělesnění svých představ a estetiky. Až ve větším souboru si uvědomíte, jak moc je jeho tvarosloví díla navázané na avantgardu, z hlavy jsem třeba vůbec nemohla dostat Stefanovu Dívku s absintem, která je ve Veletržním paláci, loutky Dona Quichota zase hrozně připomínaly tvorbu Otto Guttfreunda.

Prostě přesto, že jsem měla vždycky Trnkovu tvorbu sklon vnímat jako něco, co je archetypálně pro děti, byl rozhodně synem své doby, a zejména v jeho loutkách lze číst modernu jak vyšitou. Tahle loutka je mimochodem jeho představa o tom, jak vypadala jeho maminka, když byla dítě.

trn06 trn07 trn08 trn09 trn10 trn11 trn12 trn13

Super bylo vidět technický scénáře, třeba k filmu Kybernetická babička.

trn14

Na loutkách je taky krásná „dojemná upracovanost“, což je taková kvalita, kterou po nás vždycky vyžadovali na klauzurách ve škole, když jsme zpracovávali kostýmy nebo makety. Jsou dotažený – včetně volby materiálů – do nejmenších detailů.

trn15 trn16 trn17

V ilustracích jsem si zase nikdy dřív nevšimla, jak moc realistické – a zároveň stylizované jsou. Rozhodně za nimi stojí hodiny a hodiny studia přírody. Pohádka o Květušce…

trn18 trn19 trn20

Ilustrace pro Werichovo Fimfárum…

trn21

A části z mojí oblíbené animované pohádky O zlaté rybce. Na ní je zae krutý to, jak jednoduše je animovaná, jde vlastně o sled po sobě jdoucích kreseb s minimem pohybu, takže se jedná o něco opravdu na pomezí animovaného filmu a komiksu.

trn22

Staré pověsti české…

trn23

A Sen noci svatojánské…

trn24 trn25

Alenka v říši divů…

trn26 trn27 trn28

A pohádky tisíce a jedné noci.

trn29

Kořen…

trn31

Dítě z Kybernetické babičky…

trn32

Osudy dobrého vojáka Švejka…

trn33

A nakonec Císařův slavík…

trn34

Prostě když si budete chtít udělat hezké pohádkové odpoledne a naučit se něco o ilustraci a animaci, vřele doporučuji.

Hezký týden vám přeje Toy Box