Mám kamaráda Myka, kterej kreslí šílený komiksy do Novýho Prostoru. Po sérii Oneironautuilus, za jejíž nesrozumitelnost by se nemusel stydět ani David Lynch, navázal zvířátkama, co žijou v lese. Viděla jsem poslední díl, kde zvířátka říkala:

(Zvířátko 1) : Skoncujme už s tou antropocentrickou hloupostí. Už odmítáme hrát v komiksu, kde je o nás všechno vymyšlené.

(Zvířátko 2) : Ano, já jsem kupříkladu nikdy nechodil s liškou.

Liška: Je to pravda, jsme jenom kamarádi.

Načež na další stránce navazovala série o zvířátkách, co žijí na zvířátkách, co žijou v lese (zejména blechách a parazitech), nazvaná My taky žijem v lese, kde se ty blechy dohadujou, jestli je větší nájem na medvědovi nebo na zajícovi.

No, a tenhle můj vypečenej kamarád Myko, dělal taky svýho času sítotisk, a shodou okolností udělal tenhle šílenej design:

A shodou jiných okolností se můj spolubydlící Kuba, co odjel teď do Gruzie, do něj úplně zamiloval a hrozně ho chtěl na mikinu.

Nejdřív jsem si myslela, že se vyhnu tříbarevnýmu soutisku tím, že tomu nerozumím, jak se to má tisknout, ať si to Myko natiskne sám. Ale ne, přátelé, s tím si na něj jen tak nepřijdete.

Po chvíli dohadování kdo má míň času, dýl nevzal síta do ruky a vůbec je obecně nešikovnější nám Kuba říká: „To je sranda, jak se dva sítotiskaři, který se chluběj, že tady rozjeli DIY sítotisk, dohadujou, kdo z nich to natiskne hůř.“

Takže samozřejmě nakonec, protože jsem hodná (!!! – opravdu se někdy za tu vlastnost z duše nenávidím) padl černej Petr na mě. Ale kamarádi! Soutisk vod voka, a jak ze stroječku.

A běda vám, jestli to po mě bude někdo chtít! :) Napište si Mykovi, jo? :)

A pak si spolubydlící Anička přinesla šaty, protože by teda taky zasloužila něco do Gruzie, páč ona se svým klukem se mnou vydrželi bydlet nejdýl na světě a mně se po nich teda bude hrozně stejskat.

(Btw nevíte o nějakých – milých, pořádných a včas platících nájem – nových spolubydlících do našeho báječného žižkovského bytu? Máme ještě dva pokoje neobsazené, od konce února, jeden za 7000,- a druhej, průchozí za 3500,- kdybyste o někom věděli, moc by mi to pomohlo.)

Taakže „Delirium, I want you back“ pro Aničku.

Modří už vědí, že to je design inspirovanej komiksovou postavou Deliria ze Sandmana, punkovou holkou, co jí v jednom kuse vylétaj z pusy žabičky, balónky, bubliny a mluví pořád úplně z cesty.

No a začal jsem pracovat na designu pro cigánskou kapelu Terne Čhave a vypadá to, že se začínáme mít celkem rádi. Design na obal jejich desky jsem se rozhodla postavit na hláškách, co jim lidi píšou na jejich Bandzone, protože to je fakt úlet!

Nevím, jestli to přečtete, ale: Jéééžiš, samá tma, jeďte si do Kanady nebo Belgie a nedegenerujte nám veřejně naši rasu, vždyť je to ostuda! píše uživatel pod přezdívkou Himler.

A tak podobně. Tak mě napadlo, ty všechny krásné nedegerované hrdé Čechy namalovat a pokračovat tím vlastně v projektu Malej českej nágl.

Plánuju, že různý white trash Čechy namíchám s normálníma lidma, co na ně třeba tancujou, protože základní požadavek kapely byl, aby to nebylo úplně konfrontující, a je pravda, že jim píšou některý lidi i hezký věci. Jsou na mě hrozně, ale fakt hrozně milí, všichni a kupujou mi malý piva :)

Tady je kapelník s jejich manažerkou Evou při překládání textů… a vypadá to dokonce tak, že bych si nima odjela jejich turné se svým VJským stroječkem jako jejich dvorní VJ.

Dobrý, ne? :)   Během čekání na jejich příjezd jsem v Hradci Králové našla takovouhle krásnou továrnu…

A chcete vědět z čeho mám největší radost? Konečně se podívám za ségrou do Londýna :) Hurááááá!!!! tak vám přeju hezký zbytek neděle, a jak říká Kamilák: Buďte dobrý :)

toy box