Když vás kousne vlastní pes… a kresby

kk04kk03kk02ahoj

Líbí se vám to?

Žejo :) Tohle je přibližně počet kreseb, který udělám na jednu komiksovou stránku. Takovou, kde je sedm obrázků. Všechny jednoobrázkový jsem si totiž už nakreslila a nakonec mi zbyly jen tyhle, kde je jich hodně. Ale skončily dny, kdy jsem se trápila tím, že nejsem s tím, co dělám, spokojená. Taky se mi to líbí, naštěstí.

vvv01

Kreslím tolik, že mi z toho dřevění ruka, záda i ramena. No a co. Začíná mi to bejt jedno – jde jen o jediný – dokreslit to. Je to tu krásný, je krásně i venku, koukám se na barevný listí naproti ve stráni a po pravdě zbytek světa mi začíná bejt jedno. Těší mě to, jak je to tady hezký a jak jsou na mě tady všichni hrozně hodný, ale tak nějak – zdálky.

vvv02

Můj den má pevnej rytmus, ráno vstanu brzo, kreslím do oběda, pak si jdu koupit k místnímu Vietnamci nějakou zeleninu nebo ovoce a sním je syrový. Anebo zeleninovou nudlovou polívku… protože chci bejt jako Mark Rothko v tomhle dokumentu hele…

Simon Schama´s The power of Art – Mark Rothko :)

Pak si pustím do sluchátek relaxaci a spím. Pak kreslím do tří do rána, mezitím, když se probuděj psi, jdu je vyvenčit. Snažím se je vybít – v co nejkratším čase jim dát  co největší fyzickej zápřah. Včera jsme se tak radovali z házení klacků Netvorovi do Vltavy, že se trochu spletl, a místo klacku mě kousnul do prstu. Samozřejmě palce, na pravý ruce. No a co :)

Myslím, že Netvor chápe, že to pokazil, pak se mi během celýho včerejška snažil dát podporu. No, někdy u toho   usnul.

vvv03 vvv04 vvv05

Jenže já – já jsem bohyně malejch tučňáků, a jen tak něco mě nerozhází. Vidíte? Už mě zase vzývají! :) Posílám vám pozdravy z Českého Krumlova!

vvv06

14/10/2014