Archiv pro rubriku: Ulice

Většina pouliční tvorby už neexistuje – nedá se reprodukovat ani zopakovat, přenést do galerie ani koupit. Obrázky tvořené pro pomíjivou radost chodců na ulici, si vezmou nakonec jejich jediní skuteční majitelé: voda a vítr.

It feels so illegal!! aneb Václav Havel a spreje

Málo se to ví, ale mám mladší ségru. Krásnou, milou klavíristku. Žije v Anglii s dost starším přítelem, který má děti z předchozího manželství.

A letos na Vánoce přijeli všichni do Prahy.

Tenhle malej kluk, Sebastian, se prej ještě v Anglii táty ptal: „Why do we have to travel to Czech republic? There´s nothing there and it´s communist!“

Takže jsme se se ségrou rozhodly jim trochu zpestřit pobyt. První den jim Terezka udělala „treasure hunt“ za pokladem pražského golema, kdy měli na Starém městě sebrat tři písmena dávající dohromady slovo „šém“, který pak řekli nějakýmu antikváři a ten jim dal golemův poklad. (Taky jste zvědaví, co to je? Já jsem navrhovala koupit nějakou gamesu a dát jim tam český peníze, a ségra myslím k tomu přibalila ještě nějakou čokoládu:)

A já jsem je vzala na graffiti workshop na Lennonovu zeď, která je teď – díky reakci maltézských rytířů na Wall is Over víceméně novým legálem v centru města.

Nejdřív jsem jim rozdala samolepky (Lety! co jinýho) a řekla jsem jim, že takový malý streetartisti jako jsou oni by mohli začít třeba samolepkama.

Sebastian se na mě podíval: „And is it legal?“

– No, to příliš není, Sebastiane, ale pokuty jsou nízký, takže kdyžtak je zaplatíme.

A když nalepil prvních pár, tak za mnou přišel a říkal mi s doširoka otevřenejma očima: „But it FEELS so illegal!“ :)

Takže sledujte – nejmenší GNWP bomber =)

len01

 

Vašek dostal Lety .)

 

len02 len03 len04 len05 len06

Sebastian měl prý celej život strach ze psů. Hrozně jsme se ségrou a Davidem vymejšleli, jak naskládat celou partu (tj já a spreje a dva psi, dvě děti a Terezka s Davidem) do SUVčka půjčenýho z letiště. Načež když se všichni usadili, a já jsem odjistila Netvora, aby si sednul se mnou dopředu, Netík neomylně přebrodil záplavu toho, co sedělo vzadu, dětí, Štěňáka a tašek a usadil se na přepážce přímo pod zadním oknem, takže měl hlavu prakticky Sebastianovi na hlavě a okamžitě do něj začal šťouchat čenichem a olizovat mu ucho.

A Sebastian se přestal bát hladil po hlavě Štěňáka, kterej slastně přivíral oči a Sebastian říkal: „This is the cuttest thing I´ve ever done!“ Když viděl, jak Štěňák díky svý blbý stabilitě poprvý spadnul do sněhu, dával mu celou dobu rukou záchranu, aby už nespadl. A na konci procházky se takhle úplně bezstarostně honil po Kampě s Netvorem.

No a zhruba takhle vypadalo naše graffiti/stickers odpoledne…

len07 len08 len09 len10 len11 len12 len13 len14 len15 len16 len17 len19 len20 len21 len22 len23 len24 len25

„Nobody´s gonna belive me!“ říkal Sebastian, když jsme se loučili a pak mi Terezka volala, že to byl pro ně jednoznačnej highlight výletu :) Takže šťastný nový rok…

03/01/2015

Streetart s Jako doma – Přinášíme exkluzívní rozhovor s Pink Lady a jeden dobrý nápad pro knihovníky!

w05

Streetartovej workshop pro Jako doma se nám myslím dost povedl. Tohle je od Mary, kterou stejně jako mě trápí výměna kindlů, tabletů a chytrejch telefonů za knížky. Nebyla by to super kampaň cílená na mladý lidi na podporu nějaký knihovny? :)

Ebola a omalovánky, který jsem našla u popelnic…

w04

A tady mám tu čest vám představit dílo přední české streetartistky, která si říká Lish-K! její zásahy do veřejného prostoru jsou zatím jemné, takže svoji identitu nemusí tolik skrývat…I když člověk nikdy neví…

w13w06

Tohle úplně žeru. Sparta? I love books .)

w09 w10 w11

Mně hlídá Netvor, a kdo vám? :)

 

w12

Metal Kitty, Fuckoff Kitty a Double Fuckoff Kitty!!!

w07 w08w01 w02

A zde vám představuju streetartitsku Pink Lady, která proslula tím, že taguje rtěnkou.

Přinášíme i úryvek z rozvovoru, který poskytla televizi CCTV Hovna:

– CCTV: „Můžete našim divákům přiblížit, proč jste se začala věnovat streetartu, co vám přesně vadí na peražských ulicích.“

– Pink Lady: (změněným, vysokým hlasem): „Vadí mi, že jsou tak šedivé a smutné. Tak se snažím, aby byly barevné, a sázím všude semínka kytek, guerilla gardening.“

– CCTV: „Promiňte, ale to asi nebude váš hlas, že?“

– Pink Lady: (změněným hlasem) „Na to si odpovězte sama, když jste tak chytrá.“

– CCTV: „Slyšela jsem, že si květiny, které sázíte v ulicích předpěstováváte, můžete nám trochu víc popsat, jak to děláte?“

– Pink Lady: „V květináči.“

– CCTV: „Aha! Zajímavé. A jak se jim pak na ulici daří?“

– Pink Lady: „Tak to za mnou snad vidíte. Dobře!“

– CCTV: „Děkujeme za rozhovor!“

w03

Prostě streetartistky, to jsou vostrý holky .)))

12/11/2014

Vernisáž v galerii, vernisáž na ulici (a koník)

kr01

Tak jsem to tam s pomocí kamaráda Jindřicha, Radka a Zrzavýho Zla, který se o nás staralo a vařilo nám, dolepila. Artur mi poradil super techniku na lepení papíru na stěnu, aby se nesloupal. (Chcete jí prozradit? Natřete stěnu. Natřete ze zadní strany papír. Nalepíte, necháte zvláčnět. A pak vezmete štětku, a co prostě největší silou, ale zase tak abyste obrázky nezničili, naboucháte papír do stěny. On se zamkne ve struktuře zdi a drží to pak líp.)

Tak uvidíme, jak obrázky přežijou zimu. Každopádně tenhle má 4 krát 5 metrů takže kdo by mu chtěl něco udělat, musí si vzít řebřík .) Co se týče pokrytý plochy, je to asi největší věc, jakou jsem kdy udělala.

kr03 kr04

 

 

Při lepení takhle velký věci jsem přišla na různý bezva zjištění. Třeba že kbelík s lepidlem se dá bezvadně postavit nahoru na lampu pouličního osvětlení a že holinky jako obuv na žebřík nic moc :)kr05 kr06 kr07 kr08

Lepit něco takhle velkýho na stěnu je jako hrát obří puzzle. Je to zábava… Tak třeba půl dne trvalo, než se našel tenhle díl.

kr24

V listopadu. Už příště nic nelepím na ulici :)

kr09 kr10

kr11

Ještě, že mi pomohli kamarádi, ať už tím, že se za mnou zastavili (jako Radek, mávám! :) anebo přímo tu věc dělali se mnou – jako Jindřich. Dík ještě jednou moc!

kr12 kr13 kr14 kr15

Tady slíbenej koník pro Nikitu… Snad se jí bude líbit..

kr16

A pak jsme taky byli na vernisáži. Eva Králíková to s náma s Eposem měla trochu těžký, poněvač jsme dali všechno na poslední chvíli, ale byla skvělá a vůbec do nás nestresovala, stejně tak paní ředitelka.

Za pomoc s realizací této instalace děkuji freeshopu Salé .)) Je vytvořena z věcí, ze kterých by měl pan Kolář určitě radost, že teď existují – například počítače a hracího automatu do kočárku pro děti polepeného samolepkama Blila, který hraje jako opravdova bedna pro dospělý =)

kr17

Nakonec došlo i na předmětný básně – tahle je z věcí, co se používaj na graffiti…

kr18

Arturovy a Alexandry potetovaný boty…

kr19

A petice podle Epose 257 „Prohoď oknem“

kr20 kr21 kr22

Krásný fotky ze štrýtu mi poslal Radek Wohlmuth a ty další, včetně týhle, fotila na vernisáži Nikita. Takže jsou některý mázlý, ale to vám nesmí vadit. A teď už zase zpátky ke knížce.

kr23

A zase někdy čau .)

 

11/11/2014

Renesanční psaníčka a brutální Nikita

ku03Tohle je Nikita, kterou jsem potkala pri lepeni na ulici v Ceskym Krumlove. Hrozne dobra holcicka! Jakmile zjistila, ze jsem ty obrazky na zdech u ni v ulici malovala ja, domluvila se mnou deal – obrazek kone s bilou skvrnou na nose za to, ze mi pomuze se strytartem. Jako bonus jsem dostala svitivej naramek z gumicek a pozvani na kafe s jejim tatou nebo aspon starsim brachou :) Na to nebyl cas, tak me seznamila aspon se svym psem Goldem a sly jsme spolu na vernisaz do Egon Schiele Art Centra, kde se hrozne nacpala vetrnikama :)ku01

Pokracujem v projektu It´s so selfie(sh) o tom, jak si lidi svy zazitky fotej misto toho, aby je prozivali. V Ceskym Krumlove je to fakt extrem… A tohle je zase hroznej extrem na to, co jsem schopna nalepit na zed ja 4 krat 5 metru pani.

ku02 ku04 No jinak teda mym hlavnim poznatkem je, ze na „renesancnich psanickach z devatenactyho stoleti vypadaj vystrizeny a nalepeny postavy obzvlaste mile a ze uz nic nechci lepit tapecem az do jara :)ku05 ku06 ku07

Tak miaaaaaou z ceskyho krumlova :) zatim!

ku08

07/11/2014

Toy Box + Epos 257 = Always Illegal!

S Eposem 257 máme společnou nejen lásku k fízlům, reklamám a vyklizeným squattům, ale také k obrysům domů na jiných domech, k boji, papíru a barvám. Společná věc vznikla v rámci sympozia umění ve veřejném prostoru Woodoo 2014 v Poděbradech. Dům, na nějž jsem já nalepila své komiksové charaktery a Epos namířil svůj barevný gun, měl na jedné ze svých dvou stěn velmi zašlou, omšelou reklamu. „Jenže všechno bylo jednou chudý a hodný,“ říká Epos, neúnavný bojovník proti zpleňování veřejného prostoru reklamou. Postava, která sedí na střeše na stěně úplně vlevo znázorňuje Toy Box a squatterské hnutí. Spouští se dolů po střeše do prázdného prostoru nad ulicí – tak jak to dělají squatteři často, když je k tomu donutí násilí mašinérie státu představované po zuby ozbrojenými policejními jednotkami. Za ní roste bříza, protože břízy se – stejně jako squatteři – neptají na povolení a rostou si kde chtějí. Ve výklenku stojí Epos, připravený ve stínu se svojí zbraní, tak jak to často doopravdy dělá. Nebezpečně blízko k oběma si postavili žebříky dva policisté, tak jak to dělají při vyklízení squattů i když honí po střeše sprejery. Skvrny, které překryly vybledlou reklamu, se klenou nad celým výjevem jako barevné nebe. Protože Always Ilegal!

/

Toy Box and Epos 257 have in common not only the deep love for cops, advertisment and squats evicted but also for the shapes of houses in the middle of other houses, fight, paper and colours. This common mural was created during the symposium of an art in the public space Woodoo in Poděbrady 2014.  The house was covered by old, almost washed away advertisments. „Yeah, but everything used to be poor and nice once,“ said Epos, the tireless fighter against ruining the public space by advertisment. The figure sitting on the roof of a vanished house shape on the very left is Toy Box. She is climbing into the void, just as squatters do, being forced to do so by the machinery of a state, represented by police forces, often carrying all kind of weapons. The tree behind her back is a birch, a tree that grows – simirarly to squats – without asking and permission. In the shadow, prepared with his colour gun is standing Epos, just as he does in a real life. Very next to both of them are climbing on a ladders two cops, as we know them from squat evictions or chasing graffiti writers on roofs. The coloured stains that killed the old advert are spanning over the scene as a coloured sky. Because Always Illegal!

 

WD02 WD04 WD05 WD06 WD07 WD08 WD09 WD11 WD13 WD14 WD15 WD16 WD17 wWD10

02/08/2014

No Sleep Till Krumlov vol. II (projekt do ulice Hradebni „Selfie/sh“)

krum04 krum05

Kresby pro streetartovy projekt do Hradebni ulice v Ceskem Krumlove (bude o Facebooku, foceni a stesti).

krum01krum02 krum03

 

„Duty becomes pleasure. Second, there is the obverse paradox in a permissive´society. Subjects experience the need to have a good time, to enjoy themselves as a kind of duty and, consequently, feel guilty for failing to be happy.“

Slavoj Zizek, „You May!“, London Review of Books, vol. 21., March 1999

20/05/2014