Archiv pro rubriku: Aktuálně

Beauty is everywhere, but the price is so high… Design pro kavárnu Zoe a nejlepší tetování na světě

When a child was a child / It walked with its arms swinging / wanted the brook to be a river / the river to be a torrent / and this puddle to be a sea / When the child was a child / it didn´t know that it was a child / everything had a soul and all souls were one…

Pamatujete Píseň o dětství ze začátku Wendersova Nebe nad Berlínem?

When the child was a child / it had no opinion about anything / had no habits / it often sat cross-legged / had a cowlick in his hair / and made no faces when photographed

Pamatujete si, jak končí?

When a child was a child… it reached for cherries in topmost branches of trees /with elation (euforie) it still has today / had a shyness in front of strangers / and has it even now / It awaited the first snow / And waits that way even now.

When a child was a child/ It threw a stick like a lance against a tree / And it quivers there still today.

(Když bylo dítě dítětem / Hodilo větvičku jako oštěp proti stromu / … a ta se tam stále chvěje.)

Mám tuhle báseň hrozně ráda, protože pro mě ztělesňuje to, jak se některý věci nemění, i když člověk vyroste a dospěje. Co se mě týče – pořád ve mě hrozně silně žije doba, kdy jsem měla ráda všechny zvířata tak, že jsem za nic na světě nechtěla dopustit, aby jim nikdo ublížil a chtěla jsem všechny slabší chránit a pomáhat jim. Mimo jiné i z toho důvodu jsem vegan, a ze stejnýho důvodu jsem právě tuhle básničku vybrala jako emblém pro místo, jemuž dělám v současný době interiér design, veganskou kavárnu Zoe, kterou příští týden v úterý otevřou v Pstrossově ulici moji kamarádi. Chtěj nabízet dobrou kávu, veganský pohoštění, mít malou galerii na stěně a pořádat různý setkání pro lidi a promítání.

Je to krásná práce. Rozhodli jsme se co nejvíc respektovat dům jako takovej, přesně tak, jak mi to jednou poradil profesor Albert Pražák, který mě učil scénografii. Řekl mi: musíte dům přesvědčit, aby šel s vámi a pomáhal vám, poslouchat, co vám říká prostor. Takže jsme se s klukama rozhodli co nejvíc vycházet z toho, co už na místě je: krásný dřevěný podlahy s napůl sloupanou barvou, dřeva, chromu a černý a bílý.

Kavárna se shodou okolností jmenuje Zoe, jako moje nej kámoška Nikita Zoe Wunsch z Českýho Krumlova, takže jsem se rozhodla jí a všem dalším zlobivejm dětem pro radost udělat obrázky o zlobivejch dětech. Prak. Rozbitý kolena. Tom Sawyer a plot. Tomu rozumíte, žejo .)

zoe19

A do toho namíchat trochu hardcoru a abstraktního expresionismu. Jak se nám to povedlo, přijďte posoudit v úterý sami. Budeme se na vás těšit. A tady je pár fotek z toho, jak se mi to (snad) daří dávat dohromady…

Naším záměrem bylo kupovat co nejmíň novejch věcí, a tak jsme na základě krásnejch desek, který jsme na místě našli, udělali tyhle stolky inspirovaný El Lissitzkyho Žehličkou mraků…

iron-in-clouds-for-strastnoy-boulevard-1925.jpg!Blogzoe18zoe17

zoe04

Tak aby neobtěžovaly, ale spíš aby je měl návštěvník chuť sám hledat, jsem se rozhodla různě do interiéru napsat svoje oblíbený texty…

zoe05zoe06

Protože v poslední době mě zajímá hrozně mimo jiné jak moc černá může být černá :), – bar ze dveří, který taky na místě byly.

zoe14zoe12

Ze zbytků z prken a palet jsem se rozhodla udělat dřevěný roboty (zatím ještě nejsou pomalovaný, ale budou pít kafe a jíst veganský dortíky), dřevěnýho psa na robotických pásech a model kavárny, aby si děti mohly v kavárně hrát v dětském koutku na kavárnu :)

zoe09zoe10zoe11

Kluci, kterým Zoe patří, se živěj veganským cateringem, a mně je hrozně sympatický, že ještě nemaj otevřeno, a už posílaj přese mě jídlo bandičce týpků bez domova, která bivakuje obvykle pod poštou na Pankáci, kam jsem se přestěhovala.

zoe16zoe13zoe15

… a co vám budu povídat – samozřejmě tak zajímavej projekt nemohl uniknout pozornosti celebrit, takže ještě dáávno před otevíračkou se stavil na motorce na kafe a podívat se, jak mi to jde, novinář a scénárista Tomáš Baldýnský. Uvařili jsme mu turka z Jihlavanky .) Veganské muffinky a čokoládové sušenky mu chutnaly dost, a vůbec byl mezi nimi a muffinky, který jsem naposledy upekla na veganské hody já, a dalo by se jimi řezat sklo, velký rozdíl.

zoe07

Občas se mě na to někdo zeptá takže: jinak se mám taky dobře – přestěhovala jsem se ze Žižkova na Pankrác do domácnosti, kde jsou tři psi (o dětech ani nemluvě), a spěj nám tu na hlavách… Hele:

zoe08

No a pak jsem navrhla tetování – pro mě nejkrásnější tetování na světě. Někdo se totiž rozhodl nechat si vytetovat mý jméno „tak jak to píšeš, krutě a křivě“ přes celý břicho, s červenejma ránama jako jizvama od nože na srdci a s čárama jako seknutí mečem… Ani nedokážu moc napsat, co pro mě znamená, že někdo tolik věří ve mně a v moji práci, a v nás dva, že si to nechá napsat takhle navždy pod kůži.

zoe20 zoe23 zoe22

Takže až se mě zase někdo budete ptát, jak by se mi líbilo, kdyby někdo počmáral moji fasádu, auto nebo dveře. Líbilo, protože graffiti je láska :)

Hezký den… Toy Box

PS: Jo a přijďte se mnou v pátek od tří do café Na půl cesty kreslit. Pojedeme od začátku, základy a předměty… Tužky a skicáky s sebou.

s pozdravem Draw or Die! se na vás těší T_B (U know me:)

lebka

24/06/2015

Ztělesnění mlčnosti, Zrod hroudy a nejdelší příspěvek na blogu, protože kreslit komiksy s dětma je nejvíc na světě :)

V Domě dětí a mládeže na Vinohradech mají príma vedoucího výtvarnýho kroužku pro děti, Petra. Pro kreslíře od sedmi do osmnácti let vymyslel soutěž Vykoumej komiks , který se každoročně zúčastňuje několik stovek dětí z celý Prahy. Děti soutěží ve třech kategoriích podle věku, hlavní cenou je workshop s komiksovým výtvarníkem. Letos padla volba na mě. A tak jsem celé sobotní dopoledne vítěze učila malovat komiksy a povídala si s nima o jejich tvorbě. Ty bláho, už dlouho jsem nečetla tolik krutejch komiksů a neviděla tolik talentovanejch a super dětí pohromadě. Udělili jsme úplně nejvíc cen, co jen bylo možný, vymysleli jsme spoustu „speciálních ocenění“: za nejlepší pointu, za nejkrásnější grafické zpracování, za originální práci s komiksovým časem, za nejlepší válečný komiks, za nejlepší ztvárnění tajemna v komiksu a další a další…

Ceny jsme předávali, hodinu a půl, já samozřejmě v kostýmu a v masce. Petr jim řekl, že Toy Box je taky trochu superhrdinka, protože pomáhá opuštěným psům a chudým lidem. Prý se ho pak ptaly, jestli přijdu normálně, anebo procházím zdí :) Ale ty bláho, co ty děti jedou za komiksy!!! To si nestihnete. Vznikl tak úplně nejdelší příspěvek na blogu, protože tohle – to se prostě musí vidět.

DDM01

Komiksy od Lídy Denisové obsahují nesmiřitelný postavy jako kupříkladu Karkulka s šatama nasáklejma krví, zabijáckej králík s katanou apronášej hlášky jako „Já jsem tě varoval“. (Je vám jasný, že samozřejmě – marně .)

DDM02 DDM03

Geometrizace lišky – malá komiksová knížka i s obálkou…

DDM04 ddm05 DDM06 DDM07 DDM08 DDM09 DDM10 DDM11 DDM12 DDM13 DDM14 DDM15 DDM16 DDM17 DDM18 DDM19 DDM20 DDM21 DDM22 DDM23 DDM24 DDM25 DDM26 DDM27 DDM28

Komiksy kluka Sama, kterej umí nejlíp dělat zombícký obličeje a dělá nejlepší vtipy.

Toy Box: „Tady na týhle stránce říká Old Shatterhand Vinnetouovi, kterej je smrtelně zraněnej: Néé, prosím, neumírej…“

Sam: „Dobrá rada nad zlato.“

Tady komiks o vzniku fialové barvy…

DDM29

Komiksy kluka Jáchyma, kterej maluje kočky. Kočky, co viděj fatu morganu…

DDM30

Kočky ze třetí A, co po sobě házejí papírový koule…

DDM31

Kočky, co choděj do hospody U kašny…

DDM32

…účastní se husitských bitev…

DDM34

„Titakour“, loď, kterou potkala strašlivá záhuba v rozbouřených vlnách, navzdory tomu, že měla dva bazény a tělocvičnu…

DDM35

„Kočky, co se topej u medúz“

DDM36

Když Jáchym nemaluje kočky, maluje sopky :)

DDM37

Kočky Gangnam Style! :)

DDM38

Kočky na operačním sále, kterým nikdo nechce podat skalpel…

DDM39 DDM40

„Šipka 50 cm Nemocnice“

DDM41

Daidalos a Ikaros – kočky!

DDM42

„Hm a tohle nevím, proč mi máma dala, to jsem si jentak kreslil“

DDM43

Kluk, co kreslí zvířata, který by žily na jeho planetě…

DDM44

… a příběh samomluvy, která se nevyplatila.

DDM45 DDM46 DDM47 DDM48 DDM49

Navzdory popisce, tohle není ornitolog. Dětem jsme řekli, ať napíšou na papírek nějakou vlastnost komiksové postavy, a pak si je losovaly a měly za úkol namalovat podle vlastnosti charakter. Zadání pro tento obrázek bylo „umí se proměnit ve vlkodlaka“. Tohle je ajťák, kterej přes den trochu smrdí, má problémy se ženama, je bledej a v noci se mění ve VLKODLAKA!!!

DDM50 DDM51

Tohle je postava „má dobrý zrak“ – papoušek agent, který má místo jedné ruky protézu.

DDM52

Tohle je dcera writera SKAMA, ktera evidentně zdědila tvořivost po tatínkovi, se svojí kámoškou Rózou, která dostala cenu za nejlepší barevný komiks o mimozemšťanovi, kterýmu někdo ostříhal vlasy. Když si pro ni po workshopu přišel její táta, dala jsem si extra záležet na tom, abych mu řekla, že má hrozně talentovanou a dobrou dceru a ať ji určitě podporuje v tom, aby dál kreslila komiksy a doteď mě hřeje úsměv, jakej ta holčička měla a jak na ní bylo vidět, že ji to potěšilo… :)

DDM53 DDM54

Děti dělaly dohromady komiks na velké papíry a točily se po pěti minutách a po obrázku. Jejich postava měla vyřešit situaci, že hoří dům. Každé z nich se na konec dostalo ke svému komiksu, aby mu namalovalo závěr a nadpis. Hroznej adrenalin!

DDM55

Vznikl tak například o „Ztělesnění mlčnosti“, postavě, která má zamčenou pusu na zaseknutej zip…

DDM60DDM56 DDM57

Komiks „2 Protiklady“ o siamských bratrech Martinu a Davidovi, z nichž má jeden čertovské vlastnosti a druhý andělské…

jen tak mimochodem – sledujte ten styl – zlatý kecky :)

DDM63DDM58DDM66DDM67DDM59  DDM61

Komiks Nalezený otec (ž po smrti dcery) o zasněném pečeném kuřeti…

DDM70DDM62 DDM64 DDM65

Komiks o geniálním vědci, který si ovšem nevšimne, že mu hoří dům…

DDM73DDM68   DDM71 DDM72 DDM74    DDM79 DDM80

Samozřejmě nějaký zombícký komiksy…

DDM81 DDM82 DDM83

DDM69

a komiks o postavě, která je sympatická, ale zlá – „Sympatizlo“ a zlé hroudě, co terorizovala město, a ani za nic nešla vyluxovat…

DDM75DDM78DDM76DDM77DDM84 Ať tenhle týden potkáte co nejméně Sympatizla a vyhnou se vám všechny zlé hroudy – tak to vám přeje Toy Box… :)

 

25/05/2015

#4 Draw or Die: Put on your Drawing shoes!

studieAhoj.

V Krumlově zůstávám o týden déle, takže pro vás mám další úkol. Ráda bych, abyste si vybrali jeden předmět ze svého okolí a nakreslili studijní kresbu.

– Udělejte si čas, budete potřebovat 1- 3 hodiny podle toho, jak jste rychlí.

– Já kreslím 4B tužkou, ale použijte cokoli, co vám vyhovuje.tuzky

– Dejte si „model“ před sebe tak, aby vaše oči absolvovaly mezi jím a papírem co nejkratší cestu, zvolte nasvícení (počítejte se stmíváním/rozedníváním).

boty03

– Nejdřív si rozvrhněte místo na papíru

boty02

A pak kreslete, kreslete a kreslete, až to bude podle vás dobrý :)

Pak to pošlete na toybox@toybox.cz, anebo na facebooku do pošty. Je na to čas týden, do neděle 17. května.

Jinak pro vás mám pár doporučených odkazů…

The Secret of Drawing je série dokumentů BBC o kresbě… V prvním ze čtyř dílů je skvělá část o The Paper museum… muzeu, které mělo zachytit krasbami celé lidské vědění své doby (13:10) a pak je můj oblíbenej třetí díl kde je kreslíř, který kreslí různý zapomenutý zákoutí podle fotek, který sám dělá a teď nemůžu najít, v jakým díle to je, ale je tam taky můj nejvíc nejoblíbenější umělec, takovej kluk, kterej se rozhodl, ze hodí všechny svoje umělecký díla do skartovačky (tuším, že předtím byl sochař) a začal kreslit úplně krutě a pokorně plevel :) Prostě stojej za shlédnutí víceméně všechny, nikdy nevíte, co vás inspiruje :)

Skvělá je také série BBC Simona Schamy The Power of Art, ještě před nějakou dobou byla celá na youtube, teď jsem našla už jen díl o Marku Rothkovi… (kterej je teda boží, pokud ho znáte jen jako toho pána, co „maloval legrační barevný obdelníčky nad sebou“, budete překvapený jako já).

Dobrej zdroj tutorialů na kreslení předmětů je taky Pinterest…

Každopádně ale nikdy nic nenahradí váš pravidelnej přísun kresby. Nevím, jak to říct, abych neurazila :) ale kreslení se nenaučíte tím, že o něm budete přemýšlet nebo tím, že budete chtít kreslit, ale nebudete na to mít čas. Kreslení se naučíte prostě jen kreslením.

Bezkonkurenčně nejčastější věc, kterou slýchám od lidí, kteří by chtěli kreslit, a nekreslí, anebo kreslí, ale chtěli by to dělat mnohem líp je to, že nemají čas. Před chvílí jsem viděla dokument o mojí oblíbený americké básnířce Sylvii Plathové,

sylviaplat2h

která napsala svoji nejslavnější sbírku s ročním a půlročním miminem poté, co ji opustil manžel, víceméně během toho, co její děti ráno spaly…

Bože, když čtu tu pevnou, střídmou a průzračnou prózu Louise Untermeyera a vidím destilované vášně tolika básníků, připadá mi moje tvorba tuhá, slabá, nedokrevná, moučná a zcela absurdní. Malou bledou, bezbarvou jiskřičku citlivosti v sobě však mám. Bože, copak ji skutečně musím ztratit při smažení vajíček pro nějakého muže? …poslouchat o životě z druhé ruky, sytit své tělo a dopustit, aby moje schopnost vnímání a následného sebevyjádření zakrněla a otupěla, protože ji nepoužívám?“

Udělat si čas na to, aby se váš talent projevil a rozvinul je jeho součástí, je to stejně důležitý jako mít správně ořezanou tužku, anebo správnej skicák – anebo důležitější, protože kreslit se dá koneckonců i na vyhozený obálky, který najdete u popelnice.

Předtím, než jsem se dostala na školu, prakticky jsem nedala tužku z ruky. Kreslila jsem v metru a autobuse, kreslila jsem svý kámoše na mejdanech, a když kolem nikdo nebyl svý ruce a nohy :) Hrozně jsem chtěla a potřebovala kreslit, úplně všechno a všude… Bylo mi jedno, že to nevypadá k světu, bylo mi jedno, že se na školu možná nedostanu a nikdy se tím nebudu živit. Prostě jsem kreslila. Pořád. Takže buďte hladoví, a kreslete kreslete a kreslete, cokoli vás baví a napadne a posílejte mi to, dělá mi to obrovskou radost.

So put on your drawing shoes :) Pozdravy z ateliéru Egon Schiele Art Centra a Českýho Krumlova posílá Toy Box

10/05/2015

Boj bude! graffiti na dětech a strašně strašidelná Čarodějnice s kruhem (komiksový workshop v Café Na půl cesty)

Kamarádi,

tohle jsou přísný fanynky ještě přísnějších Cincinaty z Čerňáku…

Tahle měla nejradši Nikyho a potřebovala růžovej grafáč na ruku.

npc01

Tomáš (! tak to je snad jasný :)

npc02 npc03

Tahle taneční skupina namalovala spoustu obrázků pro Greendoors…

npc04

Na komiksovým workshopu se stavil i graffiťák Honza, kterej namaloval holkám srdíčko… a ode mě si nechal napsat věnování.

npc05 npc06

Jinej kluk (Vagi007) přišel se skicákem plným krutejch obrázků jako byl tenhle…

npc08

Tahle holčička chtěla namalovat myšku s mašličkou a K jako Kristýnka :)

npc09

A pak mi za to namalovala tenhle nejlepší komiks o andílkách… :)

npc10

Tady Vagimu 007 jsem napsala nick z jeho oblíbený gamesy .)

npc11 npc12 npc13 npc14 npc15 npc16 npc17 npc18

… na výstavu přišli i nějaký graffiťáci, který jsou taky anarchisti jako já a taky mi to hned napsali na ruku :) rozumíš?! :)

npc19

– „Jsem zlá čarodějnice.“

– „Nejseš tak zlá, si hodná“.

npc20

Vražedný boj #1od Vagiho bráchy

npc21 npc22

A trocha abstrakce od tříletejch dětí…

npc23

A pak už akorát holčička čarodějnice v komiksu týhle holčičky vyčarovala kočku, pastelku, papriku, botu a pak odletěla na mrkvi :)

npc24

Tak zase za rok .)

01/05/2015

Nejlepší nakládaný tofu a předjaří v Jizerkách

Nestává se to úplně často, ale dneska mi přijde svět docela v pohodě. Jednak mám celkem cool kancelář :) …jizerky01jizerky04 … na Terezy chatě, kde se máme hrozně dobře. Válíme se na sluníčku, pijeme čaj, Stejskalovic víno a hlídáme psy a mimino. Bělíček se dneska odpoledne rozhod, že na tu recenzi kašle, a začal vozit obrovský šutry po zahradě, aby měl sílu a moh chodit na box. Tereza mi dala svoji novou knížku Kdo je umělec…

jizerky02  jizerky05

Je tu předjaří, ještě skoro zima, ve stínu leží sníh a lyžaři se plouží na jeho zbytcích…

jizerky06

A pak jsem byla už podruhý tenhle týden ve svym oblíbeným klubu Azyl v Liberci, kde maj nejlepší nakládaný tofu na světě. Tentokrát dát rozhovor punk/HC zin u Cerelitida, což byl první doopravdy příjemnej rozhovor z těch všech, co jsem dělala. Žádný divení se, jak je možný, že toho tolik umím a tak málo vydělávám :)

jizerky08 jizerky09 jizerky10 jizerky11 jizerky13 jizerky14

Tak ať vás to pálí do hlavy jako nás… Toy Box

 

25/03/2015

It feels so illegal!! aneb Václav Havel a spreje

Málo se to ví, ale mám mladší ségru. Krásnou, milou klavíristku. Žije v Anglii s dost starším přítelem, který má děti z předchozího manželství.

A letos na Vánoce přijeli všichni do Prahy.

Tenhle malej kluk, Sebastian, se prej ještě v Anglii táty ptal: „Why do we have to travel to Czech republic? There´s nothing there and it´s communist!“

Takže jsme se se ségrou rozhodly jim trochu zpestřit pobyt. První den jim Terezka udělala „treasure hunt“ za pokladem pražského golema, kdy měli na Starém městě sebrat tři písmena dávající dohromady slovo „šém“, který pak řekli nějakýmu antikváři a ten jim dal golemův poklad. (Taky jste zvědaví, co to je? Já jsem navrhovala koupit nějakou gamesu a dát jim tam český peníze, a ségra myslím k tomu přibalila ještě nějakou čokoládu:)

A já jsem je vzala na graffiti workshop na Lennonovu zeď, která je teď – díky reakci maltézských rytířů na Wall is Over víceméně novým legálem v centru města.

Nejdřív jsem jim rozdala samolepky (Lety! co jinýho) a řekla jsem jim, že takový malý streetartisti jako jsou oni by mohli začít třeba samolepkama.

Sebastian se na mě podíval: „And is it legal?“

– No, to příliš není, Sebastiane, ale pokuty jsou nízký, takže kdyžtak je zaplatíme.

A když nalepil prvních pár, tak za mnou přišel a říkal mi s doširoka otevřenejma očima: „But it FEELS so illegal!“ :)

Takže sledujte – nejmenší GNWP bomber =)

len01

 

Vašek dostal Lety .)

 

len02 len03 len04 len05 len06

Sebastian měl prý celej život strach ze psů. Hrozně jsme se ségrou a Davidem vymejšleli, jak naskládat celou partu (tj já a spreje a dva psi, dvě děti a Terezka s Davidem) do SUVčka půjčenýho z letiště. Načež když se všichni usadili, a já jsem odjistila Netvora, aby si sednul se mnou dopředu, Netík neomylně přebrodil záplavu toho, co sedělo vzadu, dětí, Štěňáka a tašek a usadil se na přepážce přímo pod zadním oknem, takže měl hlavu prakticky Sebastianovi na hlavě a okamžitě do něj začal šťouchat čenichem a olizovat mu ucho.

A Sebastian se přestal bát hladil po hlavě Štěňáka, kterej slastně přivíral oči a Sebastian říkal: „This is the cuttest thing I´ve ever done!“ Když viděl, jak Štěňák díky svý blbý stabilitě poprvý spadnul do sněhu, dával mu celou dobu rukou záchranu, aby už nespadl. A na konci procházky se takhle úplně bezstarostně honil po Kampě s Netvorem.

No a zhruba takhle vypadalo naše graffiti/stickers odpoledne…

len07 len08 len09 len10 len11 len12 len13 len14 len15 len16 len17 len19 len20 len21 len22 len23 len24 len25

„Nobody´s gonna belive me!“ říkal Sebastian, když jsme se loučili a pak mi Terezka volala, že to byl pro ně jednoznačnej highlight výletu :) Takže šťastný nový rok…

03/01/2015

Streetart s Jako doma – Přinášíme exkluzívní rozhovor s Pink Lady a jeden dobrý nápad pro knihovníky!

w05

Streetartovej workshop pro Jako doma se nám myslím dost povedl. Tohle je od Mary, kterou stejně jako mě trápí výměna kindlů, tabletů a chytrejch telefonů za knížky. Nebyla by to super kampaň cílená na mladý lidi na podporu nějaký knihovny? :)

Ebola a omalovánky, který jsem našla u popelnic…

w04

A tady mám tu čest vám představit dílo přední české streetartistky, která si říká Lish-K! její zásahy do veřejného prostoru jsou zatím jemné, takže svoji identitu nemusí tolik skrývat…I když člověk nikdy neví…

w13w06

Tohle úplně žeru. Sparta? I love books .)

w09 w10 w11

Mně hlídá Netvor, a kdo vám? :)

 

w12

Metal Kitty, Fuckoff Kitty a Double Fuckoff Kitty!!!

w07 w08w01 w02

A zde vám představuju streetartitsku Pink Lady, která proslula tím, že taguje rtěnkou.

Přinášíme i úryvek z rozvovoru, který poskytla televizi CCTV Hovna:

– CCTV: „Můžete našim divákům přiblížit, proč jste se začala věnovat streetartu, co vám přesně vadí na peražských ulicích.“

– Pink Lady: (změněným, vysokým hlasem): „Vadí mi, že jsou tak šedivé a smutné. Tak se snažím, aby byly barevné, a sázím všude semínka kytek, guerilla gardening.“

– CCTV: „Promiňte, ale to asi nebude váš hlas, že?“

– Pink Lady: (změněným hlasem) „Na to si odpovězte sama, když jste tak chytrá.“

– CCTV: „Slyšela jsem, že si květiny, které sázíte v ulicích předpěstováváte, můžete nám trochu víc popsat, jak to děláte?“

– Pink Lady: „V květináči.“

– CCTV: „Aha! Zajímavé. A jak se jim pak na ulici daří?“

– Pink Lady: „Tak to za mnou snad vidíte. Dobře!“

– CCTV: „Děkujeme za rozhovor!“

w03

Prostě streetartistky, to jsou vostrý holky .)))

12/11/2014

Jak nakreslit celý svět…

Vždycky si takhle v noci říkám, že nakreslit komiksovou knihu, to je jako nakreslit celý svět. Všechno v něm musí být.

– jak lidi vypadaj

– jak se lidi tvářej

– co maj na sobě

– kde jsou

a hlavně:

– jak je sakra možný, že nám tady hrdinka sedí klidně bez náušnic, který měla v předchozím panelu?!

Což mě přivádí k otázce bot. Protože jsem vystudovala mimo jiné kostým :) hrdince svojí první knihy potřebovala dát fakt cool steampunkovej akcent. Takže jsem si vymyslela tyhle pro kreslení NESMYSLNĚ hrozně složitý boty.

boty

Ani nevíte, kolikrát jsem si vzpomněla na Gene Ha, autora série Top Ten, z níž je holka s malejma hračkama Toy Box, podle které se jmenuju, kterej říkal: „V dalším díle bude mít Vilma všechny zbraně zatahovací a Král Páv dostane nový kalhoty.“ Vilma je žena, která má na exoskeletu raketomety a bazuky a Král Páv má kalhoty se vzorem pavích ok.

Dále pak v tom světě, co kreslíte, musíte vyřešit také:

– je pravděpodobné, že by hrdinku nechali v těch steampunkovejch botách rodit? Volám kvůli tomu kamarádce, která měla těžký, dvacetihodinový porod. A ona se tomu vůbec nediví.

„Ale jo, je to možný. Není to příliš PRAVDĚPODOBNÝ, ale možný to je.“

takže řeším další problémy… zejména…

– panebože co to jen bylo za zelenou, a s čím jsem ji v minulém panelu smíchala, že to vypadá takhle? Připadám si jak kouzelník Gargamel. A snažím se nemyslet na tu zlou (zlou!) a přísnou paní učitelku, co mě touhle dobou před mnoha lety na výtvarném kroužku terorizovala, že neumím míchat barvy.

( Mimochodem posílám upřímnou soustrast všem dětem, co musí taky i letos malovat Podzim. Rodiče, prosím dbejte na to, aby vaše děti učily výtvarku už jen hodné paní učitelky. Nebo jim bude taky až do pětadvaceti trvat, než se z těch traumat vzpamatují a seberou odvahu dát si přihlášku na výtvarnou vysokou školu =)

Trochu mě potěšil kamarád, kterej mě upozornil na to, že v Maxipsu Fíkovi ten čokl nebyl skoro ani jednou stejnej… že jednou vypadal jako štěňě, podruhý jako dospělej pes, měl prej jiný fleky i uši. Tak od tý doby jsem už klidnější.

Ale… Už zbývá tak málo dní do toho vytouženého okamžiku, kdy bude knížka odevzdána z mých věčně od barvy zašmudlaných pacek do rukou jiných, grafikových, a pak dál do tisku a k vám čtenářům, že si frčím na endorfinech jak po hodinovce boxu. A z celý tý euforie snad prozradím i jednu básničku, kterou najdete také v knížce .) Je od Semtexdesign, cool a porozchodová.

vv02

Ve středu mám povídat studentům ze střední školy uměleckoprůmyslové o své práci. Pan profesor mi říkal, že by rád, abych žákům nějak zprostředkovala, jak důležitá je kresba. Kresba cha!! cha! cháááá! chce se mi zakřičet a trochu u toho brečet :) Tohle jsou tužky který jsem vykreslila jen za tu dobu, co jsem v Krumlově. Myslím, že z tužek, který jsem spotřebovala za celou dobu, co kreslím Vinnetua by byl malý mostík přes Vltavu .) Moje denní spotřeba? cca 1 až dvě denně, ve zvláště vypjatých dnech (anebo pokud mám tužky poloviční ze včerejška) dvě až tři. Takže cha! milí studenti (tvářím se napůl šíleně jako Joker) kresba!

vv03 Ještě nevím, co s těma špačkama budu nakonec dělat. Přemýšlím o havajském věnci! Případně nějakém malém tužkovém lesíku. Případně fakírském lůžku.vv05 vv06 vv07  Ale podívejme se: zde! Je konečně náš hrdina, Vinnetou!vv09Projíždí se těmito romantickými říjnovými lesy (inspirováno místními romantickými říjnovými lesy), ale dívá se znepokojeně!vv10 vv11 vv12 vv13

Já se taky dívám znepokojeně :) Bolí mě totiž pravá ruka až k rameni. Ale jsem stachanov-ilustrátor a vydržím. Musím.

Tenhle barák jsem našla v Krumlově při procházce. Hrozně mi připomněl Yuriho Norsteina a jeho Pohádku pohádek, kterou miluju.vv04Nedaleko od něj seděly tyhle dvě hezké, šeptající si dívky. No, a pak Netvor vyjádřil celkem jasně, co si o takovým umění myslí :) Hezký den! t_bvv14

03/11/2014

Jak se dělá výstava… aneb Jiří Kolář For Dummies

Egon Schiele Art Centrum je milá instituce. Takřka až rodinná. Nemusíte se brodit po koleny artefakty, nudit se u tun videoartu, googlovat si jména současných konceptualistů, abyste alespoň trochu tušili, proč se proboha autor fotí v oranžových montérkách na různých místech různých přehrad nebo vůbec která bije. Naštěstí to už někdo udělal za vás.

Prohlédnete si to důležitý – Sopka, Koláře, Schieleho a máte to za sebou.

Muzeu vládne z prosklené kanceláře charismatická paní ředitelka, která je tak vzdělaná, krásná a nosblesní, až se člověku zdá, že se do roku 2014 tak nějak nehodí. S Jiřím Kolářem se znala osobně, a vypráví o tom, jak tenhle tichej a hodnej pán, obcházel svý méně slavný a bohatý kamarády, básníky a výtvarníky a nakupoval od nich věci, když neměli na chleba. Jak jí jedno z Kolářových jablíček zachránilo, když z muzea ukradli Schieleho. A také, jak během toho, co čistila galerii po povodních v roce 2002 básník zemřel. O básni, kterou dostala od jeho ženy Běly s názvem Černé jablko…

Konec vše uhasí

Ruce chromé, srdce vyhaslé.

Duši ledovou, hlavu vykradenou,

paměť děravou, naději zčernalou,

důvěru rozvrácenou,

hořkost vládne všemu.

Pokud někdo z vás zažil klauzury na výtvarné škole, jistě mi rád potvrdí, že báseň, kterou Jiří Kolář popsal svůj stav po mozkové mrtvici v osmaosmdesáti letech, se dobře hodí i pro období pár dní před klauzurami.

Co si budeme povídat, byť si účasti na ní sebevíc vážíte, každá výstava jsou tak trochu klauzury, ať už na zeď namalujete, nalepíte nebo pověsíte cokoliv. A já jsem, moji milí, poslední měsíc, místo toho, abych pracovala na Kolářovském sympoziu, kvůli němuž mě sem pozvali, kreslila od rána do večera komiks.

Ale protože v této situaci nejsem zdaleka poprvé, vím, že takřka celý svět se dá zachránit usilovnou prací na poslední chvíli. Takže jsem si od pravé ruky paní ředitelky, Evy Králíkové, půjčila průkazku, v místní knihovně jsem se představila jako Králí – ehm – ová, šťastně si prodloužila platnost a odnesla doporučenou literaturu. Protože my šprti, přestože za sebou máme třeba i technařskou minulost nebo běháme po nocích se sprejem po ulici, to prostě tak děláme. Nejdřív si nastudujeme literaturu :)

kol01 kol03 kol04

Takže abych si to líp zapamatovala, nejdřív názvosloví. Aneb Jiří Kolář for dummies:

Konfrontáž – je poezie beze slov, kdy básník vedle sebe staví obrazy, které vytváří nová spojení vzniklá z jejich konfrontace

Roláž – dva obrazy nakrájíme (skalpelem, Jiří Kolář v dokumentu o svém díle celkem pochopitelně vrtí hlavou nad tím, jak si po těch letech, co dělá koláže, může někdo myslet, že ty svý věci vystřihuje. Nůžkama prý nikdy nedocílíte tak přesného řezu.) a proužky nalepíme na střídačku vedle sebe, takže to pak vypadá – jak poznamenal všímavě Epos pokousanej reklamou, jako takový ty trojhranný billboardy, co se prolínaj do sebe.

Proláž – proříznutou plochou se objevuje jiný obraz (příklad: v siluetě hrdličky je obraz Mony Lisy)

Muchláž – autor mění vztahy ve skladbě užitých obrazů, mačká je a deformuje.

Chiazmáž – struktury písem různách období, znaků, notových záznamů, dopisů, tiskovin a ilustrací hvězdných map a šachovnic jsou rozřezány na malé kousky, aby se opět sestavily do nových soustav. (příklad – jablíčko a na něm nalepený notový záznam)

Stratifie – prořezávání několika vrstev barevných papírů

Zmizík – (antikoláž) – vezmeme nějaký slavný obraz (madonnu od Raffaela například) a dolepíme ho, aby tam ústřední motiv nebyl, na stranách necháme jen světce a dole znuděný andělíčky.

Předmětná báseň – jsou utvářeny z různých drobných předmětů, které mohou připomenout každodenní situace, úkony, setkání.

no pak tu máme ještě prádla, typogramy a deníky, ale ty pro tentokrát necháme stranou.

Ještě v době, kdy jsem malovala bramborový lidi, protože jsem neuměla pořádně kreslit, tak ke mě vždycky na figuře přišel náš pan profesor Petr Pavlík, kterej vypadal jako svatej Mikuláš, měl imaginární dvojče Pavla Petříka a říkal mi: „Víte, ono jak jsou ty muchláže, asambláže a koláže, tak vy jste vymyslela taky svou techniku. To, co vy tam máte, slečno, to je šmudláž!“

kol05

Tak samozřejmě udělat předmětnou báseň, to je raz dva. (Má střídavý verš, vidíte?:)

kol07

Horší ale je, že mě napadaj jiný, mnohem šílenější nápady.

I-phone, GPSka a joystick Jiřího Koláře… PES! Jiřího Koláře (no, těžko říct, jestli by mi pak Ještěniaka neodebrala psí sociálka), kabelka a šaty pro Jiřího Koláře.

kol08 kol09 kol10

Sakra, kéž by ty básně nebyly tak… hezký…

kol11 kol12

P.S. Když jsem šla kolem Art Centra, právě přelepovali plakáty, za týden je vernisáž.

Tak mi držte palce! A přijeďte mi laskavě pomoct lepit :)

Stále vaše Toy Box

 

 

 

 

 

30/10/2014